I'm Still Here

"Joaquin Phoenix končí s hraním, chce se věnovat hip-hopu." Moc dobře si pamatuju, jak mě tenhle titulek vyděsil. A že mě vyděsil hodně! Ono fakt není snadný rozdejchat, že se váš oblíbenec zbláznil. Nejenom, že seknul s hraním, člověk s takovým talentem a citem pro herectví, on ještě začal fušovat do hip-hopu, hudebního žánru, kterej mi nemůže být vzdálenější... Ach, Joaquine, jak jsi nás (ne)pěkně tahal za nos! Vzdávám hold tvý odvaze i hereckýmu umu, toho umaštěnýho pobudu jsme ti zbaštili všichni. Ukázal jsi, že máš celej slavnej Hollywood kdesi u zadku a že je ti jedno, co si o tobě kdo myslí. Dobře. Ale já se ptám, stálo ti to za to? Co vlastně tenhle mockument odhalil? Že je showbyznys světem plným pokrytců? To přece víme dávno. Popravdě nevím, jak I'm Still Here zhodnotit. Bavila jsem se, smála jsem se, ale chvílemi mi bylo hodně trapně. A na Joaquina v rozkladu taky nebyl zrovna příjemný pohled. Působil neskutečně věrohodně, až jsem si říkala, jestli vůbec ještě hraje. Výkon hodný obdivu (už to vystoupení u Lettermana je geniální!), kterého se mu však asi nedostane. Moc doufám, že Džejpího tahle sranda se švárou nepřijde až příliš draho. (10.04.2011)

"JéPéčko" si dal na své proměně skutečně záležet a výsledek vypadá jako něco mezi Rumcajsem a Alešem Brichtou. Zkrátka afektovaný vágus, který je natolik noblesně svůj, že i Dude Lebowski by se od něj měl co učit... Jako čistě prdelózní mystifikační recese je to bomba. Jako pokus o jakési alternativní undergroundové mockumentary je to snad až příliš free a jen těžko přetěžko divácky uchopitelná záležitost. Kupříkladu mě dost mrzelo, že se chlapci víc nesoustředili na ten absurdní uměle vyhoněný mediální humbuk a spoustu času věnovali (možná zbytečně) takřka permanentnímu proudu vulgarit, chrchlání a roztomile neohrabaným pokusům o rap (což vlastně v praxi občas bývá skoro totéž). Mel Brooks či Andy Kaufman by tuhle hozenou rukavici určitě zvedli, co ale třebas takový Borat? Anebo Frat Pack? Will Ferrell by na to určitě měl! (04.04.2011)

"Hate me or like me, just don't misunderstand me." No a to mi právě nejde. Nechápu, co to celý mělo za smysl, jako kritika Hollywoodu to naprosto selhává a zůstává jen kritikou jednoho pitomce, co si zničil kariéru. Má bejt poselstvím, že když jste v něčem dobrej, ale nesnášíte to a opustíte pro něco v čem nejste nic moc, tak že se v tomhle krutým světě asi neprosadíte? Nebo to, že přestože mluvíte, vypadáte a vůbec jste jako buran, většina lidí s váma pořád bude jednat celkem ohleduplně? Nebo snad nám chce sdělit ponaučení, že když se budete ke svým bližním chovat dlouhodobě jako kretén, nakonec se vám vyserou na hlavu? Je to originální, ale asi jako záznam mojí vlastní kolonoskopie vydávanej za film, nikoho to moc zajímat nebude, navíc je fiktivní dokument podobně zábavnej a vyvolává podobný pocity - jakože: "dá se to přežít, ale příjemný to není a celou dobu je vám trochu trapně". Místo závěrečný exotický koupačky s tklivou hudbou (btw. slušnej střih a ono režie vůbec není marná, ale co z toho, když je to celý k ničemu), která měla asi představovat prostor pro nějakou lítost, se tam mohl ukázat zase starej dobrej Jekyll místo Hydea a vysvětlit nám, ťulpasům, co tím chtěli říct. Sorry hoši, mám vás ráda, ale "trapný" je přídavný jméno, který bych vybrala za všechny, kdybych to musela vystihnout jedním slovem. "Divný" a "zbytečný" by následovalo. Kladný přívlastky jako "originální" a "odvážný" bych musela chvíli lovit. Ale jedno musim uznat: vždycky se lehce usměju, když vidím postavy ve filmech zvracet jen tu trošku, co se jim vejde do pusy a uvěřitelnost nahrazujou hekáním a kašlem, Joaquin to vzal konečně autenticky z gruntu (chápej: až z paty) - takhle se bleje, Hollywoode! (05.01.2011)

Joaquin si za přeměnu sebe sama v lidskou trosku, za tu odvahu stát se hvězdou i za mikrofonem (ať už je ten hip-hop jeho budoucností vysněnou či fiktivní) a tím se před tolika lidmi odepsat (a možná si tím i radikálně pošramotit svoji budoucnost) zaslouží hvězdiček alespoň pět. Ovšem dokument samotný mě spíše nudil. Vadila mi ta všudypřítomná kamera, která si v některých chvílích nedokázala držet odstup, což svědčilo spíše o jednoznačném kalkulu. Sám jsem zvědavý, jakou cestou se teď Joaquin "Moterfucker" Phoenix vydá dál. Jako herec mne rozhodně zklamat asi nemůže, ale jeho cédéčka bych asi neměl chuť poslouchat. (30.11.2011)

Prakticky nehodnotitelný dokument, který připomíná Zelenkovy mystifikace, jen dotažené k absolutní dokonalosti. Casey Affleck není jako režisér příliš nápaditý a po vizuální stránce moc nezaujme, ono to ale vlastně není potřeba, když má k ruce bizarního Phoenixe, který tu předvádí ojedinělý výkon a jeho proměna v totálního váguse a nihilistu je naprosto důvěryhodná. Těžko říct, zda to opravdu tihle dva tak zamýšleli, nebo se k této fabulaci rozhodli, až poté, co tento pokus nevyšel, ale ono je to vlastně úplně jedno, protože I'm Still Here je hodně unikátní film, v němž jedna bizarní scéna následuje druhou a k naprostým vrcholům patří rozhovor u Lettermana a několik Phoenixových koncertů, z nichž naprosto vyčnívá celková trapnost situace. Pokud navíc chcete vidět, jak vypadá, když vám někdo doslova na*ere na hlavu, tak neváhejte, protože i takováhle scéna tu je a je fakt, že jsem nikdy nic podobného neviděl. I po sedmi letech nevím, co si o výsledné podobě filmu myslet, každopádně to Phoenixovi asi moc neuškodilo a jen dokázalo, jak geniální herec to je. Jeden z nejbizarnějších filmů, co jsem kdy viděl. 50% (22.05.2017)