Nezlob

Velmi příjemný film s povedenou 90´s estetikou, jemuž podráží nohy především skutečnost, že na ose "Film o toxících / Sociální drama / Kriminalita v Itálii" bylo natočeno tolik úžasných děl, že NEZLOB! lze vnímat již jen jako nastavovanou kaši, která navíc honí těch slavných několik zajíců. Byť estetiku vnímám jako povedenou, nemám na druhou stranu pocit, že by se ve filmu jakkoli otiskl zde již kolegy zmiňovaný duch devadesátých let, neboť Cesare a Vittorio jsou univerzální zevlové pro každou dekádu od 60. let až po dnešek. Mé výtky ale nemění nic na prvních třech slovech tohoto komentáře a jako bonus děkuju za tip na páně Caligariho, jehož starší filmy si budu muset prostudovat. (07.07.2016)

První polovina snímku prostoupená halucinacemi, živená amfetaminem a černým humorem, který jako by vypadl z knih kronikáře britské lúzy Irvina Welshe, je o poznání lepší než druhá, která poněkud zvážní, hraje na city a moralizuje. Na druhou stranu je ale i působivou ukázkou sociálních problémů italského jihu. Ústřední dvojka je vybraná výborně a chemie mezi postavami funguje na jedničku. Ani v komediální, ani ve vážnější rovině ale nezazní žádné falešné tóny. Čtyři hvězdičky dávám s čistým svědomím. Často mívám pocit nadhodnocenosti, u tohohle titulu mám naopak dojem, že si zaslouží lepší hodnocení. Celkový dojem: 80 %. (24.10.2018)

Veľmi príjemná feelingovka zo starej školy, ktorú akoby pretransformoval duch éry mafioso pretkaný životom dospievajúcich a ťažko skúšaných kamarátov zo špinavého bloku. Takto nejak vyzerá Taliansko za okrajom bežného záujmu, ale škodí mu nosne rozporcovaná látka, ktorá bola rozobratá v akomkoľvek nezávislom talianskom filme, a ktoré (tie úspešnejšie) boli schopné výrazne prehovoriť na festivalových súťažiach. (20.01.2018)

Když se u nás v devadesátých letech otevřely hranice, rozjela se naplno tvůrčí svoboda se vším všudy. Lidi měli pocit, že si můžou dovolit co chtějí, Orlíci v čele zpívali o čem chtěli a doteď na tu dobu každej s láskou vzpomíná. No a na periferii Říma jménem Ostie to bylo hodně podobný. Lidi se nekonečně bavili, dělali si co se jim zlíbilo a měli pocit, že jim patří svět. Jenže ona to tak úplně pravda nebyla a režisér Claudio Caligari se před svojí smrtí rozhodl z této doby vyzpovídat, což udělal hodně dobře, protože ukázal svět, který se neřadí mezi ten vysněný. Spíš naopak. Ukázal drsnou, krutou, uřvanou a ukecanou Itálii se vším všudy. (15.06.2016)

Jeden si v určitom veku dokáže zrátať, koľko je jedna plus jedna, zatiaľ čo druhý nie. Problém je v tom, že ak vám už aj súvislosti s preberaním životnej zodpovednosti začnú pomaly či rýchlejšie dochádzať, vaše okolie k tomu nemá pochopenie. Teda okrem nejakých tých chápavejších žien. Nebuď zlý ukazuje neprikrášlené Taliansko ako kedysi velikáni svetového filmu počnúc neorealizmom, len v rámci festivalovkovej nadprodukcie tento film asi nijako zvlášť zo solídneho priemeru nevybočuje. Čo zase nie je tak úplne málo... (24.01.2018)