Nezlob

Malinko zklamání a pachuť ze snímku,že to šlo určitě lépe tu prostě je.Samozřejmě ústřední duo je paráda,který drží snímek v měru koukatelné,protože ostatní postavičky jsou fakt jen figurky,který tmelí nevydařený scénář a stále se opakující motivy a scény s kadencí rotaníčho kulometu.Vidět po desátý Cesareho jak si bere další dávku bez nějakého aspektu,že jen prostě bere na oko diváka není zrovna terno dne.Stále si člověk říká,že tolik peněz co z toho musí mít a žijou jak vandráci,to mě přímo iritovalo pořád.Sice je tu podsunuté,že Cesaro to dělá kvůli "Ošklivce",přesto nevidím důvod tomu věřit.Snímek má být o přátelství a asi o nějaké hloubkové schíze,že Vittorio prostě nezapomene.Nejhorší je,že film nedrží jak celek.Někdy si doufáte,že keci na pětníku opustíte a jindy zas jdete jen do auta a pustíte si do rypáku další dávku.Nahodilost Vittoria jak jde pro zbraň za neznámou ženou,který nechal zbraň na pláži,je toho bohužel důkezem,že tady se spíše hraje na jinou notu.Snímek má někdy svoje parádní chvíle,ale opět ho kousne za ruku střih či demence.O tom,že Cesare omylem si píchnul injekci na pláži a mluví o aids.Tak snímek pak po celý film o tom nedá ani hlásku,což je diskutabilní a takhle to jde stále s filmem.Na nějaké vystvětlovaní a smysl to nemá.Film jede svoji notu,přihodí občas hrozný zvukový motivy,aby to pak vzal devadesátkovým hitem. (21.11.2017)

Asi ten život takhle vypadá - a nejen v Itálii, ale dnes i v Česku. Ale je to úplně jiný svět. Svět drog je tu představen nikoliv jako ohnisko násilí, ale spíše jako příčina lidských ztroskotání. Příběh dvou kamarádů od dětství, kteří se dali do obchodování s drogami a ovšemže je i notně vyzkoušeli. Každý z nich je trochu jiný. Zatímco Vittorio se věčně snaží svůj osud změnit a je spíše pod tíhou Césarova kamarádství vtahován zpět, César se nikdy svého "řemesla" nevzdal. Oba jsou přitom při bližším seznámení velmi citliví. César má rád svou malou neteř, která byla pravděpodobně od narození nakažena virem HIV a nakonec umírá. I pro ni shání peníze prostřednictvím drogového dealerství. Vittorio má štěstí, že poznal mladou ženu a nakonec se mu zdařila snaha najít si i řádné zaměstnání. Váhal jsem dát o hvězdičku víc, ale přece jen tohle není můj svět a na člověka to působí velice depresivně. (01.07.2017)

Veľmi príjemná feelingovka zo starej školy, ktorú akoby pretransformoval duch éry mafioso pretkaný životom dospievajúcich a ťažko skúšaných kamarátov zo špinavého bloku. Takto nejak vyzerá Taliansko za okrajom bežného záujmu, ale škodí mu nosne rozporcovaná látka, ktorá bola rozobratá v akomkoľvek nezávislom talianskom filme, a ktoré (tie úspešnejšie) boli schopné výrazne prehovoriť na festivalových súťažiach. (20.01.2018)

První polovina snímku prostoupená halucinacemi, živená amfetaminem a černým humorem, který jako by vypadl z knih kronikáře britské lúzy Irvina Welshe, je o poznání lepší než druhá, která poněkud zvážní, hraje na city a moralizuje. Na druhou stranu je ale i působivou ukázkou sociálních problémů italského jihu. Ústřední dvojka je vybraná výborně a chemie mezi postavami funguje na jedničku. Ani v komediální, ani ve vážnější rovině ale nezazní žádné falešné tóny. Čtyři hvězdičky dávám s čistým svědomím. Často mívám pocit nadhodnocenosti, u tohohle titulu mám naopak dojem, že si zaslouží lepší hodnocení. Celkový dojem: 80 %. (24.10.2018)

Když se u nás v devadesátých letech otevřely hranice, rozjela se naplno tvůrčí svoboda se vším všudy. Lidi měli pocit, že si můžou dovolit co chtějí, Orlíci v čele zpívali o čem chtěli a doteď na tu dobu každej s láskou vzpomíná. No a na periferii Říma jménem Ostie to bylo hodně podobný. Lidi se nekonečně bavili, dělali si co se jim zlíbilo a měli pocit, že jim patří svět. Jenže ona to tak úplně pravda nebyla a režisér Claudio Caligari se před svojí smrtí rozhodl z této doby vyzpovídat, což udělal hodně dobře, protože ukázal svět, který se neřadí mezi ten vysněný. Spíš naopak. Ukázal drsnou, krutou, uřvanou a ukecanou Itálii se vším všudy. (15.06.2016)