Muž z Nuuku

Tak a mám už za sebou v rámci návštěv exotických kinematografií i filmové Grónsko! Na to, že má jít rovněž o první hraný film grónské produkce vůbec, mi to přes jisté slabiny ve scénáři i samotném zpracování připadalo dost dobré, ale za sebe bych bez ohledu na krajinu vzniku charakterizoval Muže z Nuuku jako naprosto klasický až tuctový festivalový snímek současnosti, se všemi tradičními klady i zápory. Obrovskou předností jsou scenérie grónské přírody, které kamera snímá opravdu krásně a když se film odehrává přímo v přírodě během putování dvou až tří postav krajinou, z těch záběrů jde příjemně rozjímavá atmosféra, asi úplně nejvíc během povídání dvou mužů v přírodě za šera. V těchto částech, kde mě (spolu s úplným závěrem) i celý příběh dost chytil, mi nevadilo ani pomalé tempo. Více scén je tu skvělých (na mě osobně zapůsobil dvojitý pokus o sebevraždu či slézání dolů po skálách nad mořem), ale tak jak u mnoha těchto festivalovek, stejné pomalé tempo se objevuje i ve scénách, které tu působivou atmosféru většinou nemají (zde mnoho těch mimo přírodu) nebo alespoň já jsem se do ní položit nedokázal a tak mě to zpracování občas i nudilo. Příběh o muži s nevyléčitelnou nemocí otevírá zároveň více témat a budiž tvůrcům chvála, že citově nevydírají, ale bohužel ani nejdou tak do hloubky, aby mě to více zasáhlo a považoval bych ten film v rámci tématu za nějak výjimečný. [65%] (07.09.2022)

Grónská kinematografie je vskutku v plenkách, vždyť na letošním Sundance úspěšně uvedený snímek Muž z Nuuku (Nuummioq) je vůbec prvním filmem tohoto ostrova. Pionýrské bloudění je na něm dobře patrné, a to jak v technické složce, tak v poněkud nevyrovnaném scénáři. Tesař Malik se dozvídá o své neléčitelné chorobě, ale vzhledem ke své uzavřenosti není schopen svůj žal sdílet s nejbližšími jinak než cestou po drsné krajině Grónska. Starozákonně přísné exteriéry a velmi dobré neherce ještě více polidšťuje zmíněná nedokonalost a výsledkem je svérázný a příjemný film, který o nátuře obyvatel Grónska prozrazuje dost a dost. [MFF KV 2010] (05.07.2010)

Film jsem viděl na festivalu, a i když je jasné, že toto prostředí vždy něco přidá a i filmy zcela průměrné se na festivalu zdají být dobré, u tohoto snímku to neplatí. Vůbec bych se nebál druhého shlédnutí. Příběh je jednoduchý, ale dost silný, v závěru skutečně dojemný, takže i otrlý milovník béčkových hororů ukápne slzu, ba možná i osuší zvlhlý vous. K čemu profesionální herci, ptám se, když bratr režiséra, stoprocentní amatér, řekne za celou dobu deset vět a v nich je vše. Plus Grónsko, divoká krajina, Inuité (a Inuitky:-). Tenhle film rozhodně není přeceňovaný a vyplatí se na něj podívat...jeden ze tří nejlepších na KVIFF 2010 - kam se na něj hrabali Coeni se svým Serious manem? (15.03.2011)

Tuctový nezávislák o vážných věcech, který zaujme jen neokoukaným prostředím Grónska (což je takový ještě islandštější Island) (04.07.2010)

Rozhoduji se, kolik tomu dát (vy už to vidíte). Grónsko je prostě nádherné, ale i drsné. Hory, ledovce, i ta města mají něco do sebe, ale především je tam nádherná příroda. A té jsem si tady taky užil víc než dost. Jenže, jenom prostředí film netvoří. Já osobně mám Grónsko jako zemi rád, takže mě zajímalo, jaké mají filmy. A byl jsem celkem překvapen. I když je příběh vcelku prostý a jednoduchý, zaujme a dojme. Dokonce to ani nenudí, i když se tam toho moc neděje. Příjemně mě překvapili i herci, kteří skutečně hrají dobře. A navíc, v příběhu jsem si užil i menší putování po Grónsku, což je jenom další plus. Při jedné scéně jsem si vzpomněl i na český film Zapomenuté světlo. Ve výsledku jsem byl spokojen a i konec se mi líbil. A jelikož to je první grónský film, dávám slabší čtyři. Já jsem byl spokojený, nenudil jsem se, takže si to 4* zaslouží. (28.12.2017)