Armadillo

Pozorná sonda do rutiny dánské posádky v Afghánistánu. Režisér Janus Metz sáhl po moderní formě, nahlíží do intimity svých hrdinů, naslouchá jejich dialogům, rekonstruuje motivace a jako třešničku na dortu přidává skvěle sestříhané záběry z nasazení v boji. Metz nehledá kontext, ale spíš obyčejnost, válku očima jedince (tady se blíží Maozovu snímku). Díky výbornému technickému zpracování Armadillo představuje moderní a nekompromisní dokument. (12.07.2010)

Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%). (11.09.2017)

Něco mezi Jarhead a Restrepo. Velmi dobrý dokument o životě vojáků v Afghánistánu nám představuje nudu končící jednou krvavější akcí, ze které mají ještě zúčastnění vojáci málem problém političtějšího rázu. Sem tam trochu vyumělkované (počáteční scéna s rodiči, některé rozhovory mezi vojáky), ale stále emocionálně silné. Někteří vojáci měli dost štěstí. Možná i proto, že smrt vojáků je zde zprostředkována pouze slovně, mě tento dokument nechytl za srdce jako Restrepo. Vojáci v Afghánistánu mají vskutku nevděčnou práci. (05.11.2011)

[IFF, Bratislava 2010] Závratne prenikavý a konzekventný dokument o šesť mesačnej mísii dánskych vojakov v juhoafgánskej provincií Helmand. Tamojšia základňa Armadillo hostí húfu mladých vlastencov, ktorí sa účastnia militantných operácií a sú ochotní riskovať vlastný krk. Janus Metz Pedersen uchopuje problematickosť frontových stretov za exaktný a teda veľmi realistický koniec. Bez prikrášlenia nazerá nielen do psychiky odhodlancov, ale aj na "mínové pole" v ktorom je (okrem konečného kontaktu) najdesivejšie to ticho pred búrkou. Na miesto podrobnej štúdie depresií ("Jarhead") sa spriama zameriava na "výkonnosť vlastnej vôle, počas sverepých komentárov nad mŕtvymi telami potvrdzuje všestrannú krutosť a na konci pripomína onu náročnosť zaradenia sa späť do spoločnosti. (11.11.2010)

Moderní dokument se vším všudy, který vás přenese z pohodlí domova do afghánských polí, kde se stanete součástí skutečné vojenské patroly. Od obligátního loučení, přes počáteční nudné výjezdy až po strhující závěrečný souboj s Talibanci se jedná o bezprostřední záběry ze života současného vojáka. Pokud se někdo v souvislosti s Afghánistánem ptá, co tam ti naši vojáci vlastně dělají, tak mu vřele doporučuji tento snímek - určitě mu dá lepší představu o tom, co vojáci na zahraniční misi dělají, co si myslí a jak ve vyhrocených situacích jednají. Takovou autentičnost vám zkrátka TV zpravodajství nemá šanci nabídnout... (10.02.2011)