Medianeras

Už ani nevím jak dlouho to je, co mě naposledy překvapila nějaká romantická komedie. Tedy o komedii tu nemůže být moc řeč, ale romantika je to veskrze nenápadná, nemainstreamová a taková až divně netemperamentní. Na to že je to argentinská produkce. Rozhodně je natočená hodně evropsky a moderně. Opravdu mě Medianeras překvapili. A musím říci, že velice příjemně. (19.10.2012)

Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. (25.04.2012)

"BUENOS AIRES ROSTE NEKONTROLOVATELNĚ A NEDOKONALE. PŘELIDNĚNÉ MĚSTO V POUŠTNÍ OBLASTI. MĚSTO, KDE TISÍCE BUDOV ŠPLHAJÍ K OBLOZE. SAMY OD SEBE. HNED VEDLE VYSOKÉ, JEDNA NÍZKÁ. VEDLE RACIONÁLNÍ JEDNA IRACIONÁLNÍ. VEDLE FRANCOUZSKÉ JEDNA BEZ ŠPETKY STYLU.TYHLE NEPRAVIDELNOSTI NÁS PERFEKTNĚ ODRÁŽEJÍ. ESTETICKÉ A ETICKÉ NEPRAVIDELNOSTI. PŘESNĚ JAKO NAŠE ŽIVOTY. VŮBEC NEVÍME, JAK BYCHOM JE CHTĚLI ŽÍT". A tak tápeme a hledáme a odcizujeme se a čumíme na filmy a furt jsme na netu :-))) kouzelná hořkoúsměvná sonda do duše dvou osamělých lidiček tápajících uprostřed džungle velkoměsta a dnešní doby a bojujících se svými fóbiemi i touhami. Ti dva bydlí kousek od sebe, neustále se míjí a potkávají aniž o sobě vědí, změní se to?? MARTÍN, ajták co bez netu nedá ani ťuk...."internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života. Na internetu bankuju, čtu časopisy, stahuju hudbu a poslouchám rádio, na internetu objednávám jídlo, sleduju filmy, na internetu chatuju, na internetu studuju, na internetu hraju, na internetu souložím a hledám....." (koho mi jen připomínáš) a MARIANA, žena bojící se všeho možného a rozdávající si to s figurínou hledající odpověd na otázku: "když nemůžu najít někoho, když vím, koho hledám, jak můžu najít nějakou osobu, když ani nevím, koho hledám?" Film plný hořkosti i vtipných scén, z nichž jednu si musím i sám pro sebe v deníčku obrazně uchovat. A potom okamžitě dát vale všem netovým amigos y amigas a vyrazit VEN vstříc OPRAVDOVÉMU ŽIVOTU :-) (15.04.2015)

Velka města poskytuji anonymitu, ale také izolovanost. Denne potkávate tolik lidi, ale kdyz chcete navázat vztah, nedaří se vám k nikomu proniknout dostatečně blízko. Absolvujete spousty setkání, která si jsou podobná svou prazdnotou a nucenosti. Probudíte se vedle cizího cloveka a jen si přejete, aby uz odešel. Jste sami, zoufate si a nevíte, co se svým životem. Poznavate se? O takových lidech je totiž tento argentinský snímek, který me oslovil prave svou realisticnosti a odhrnutim opony do zivota obyčejných lidi. Velice se mi také líbila propojenost s architekturou a doprovodná klasická hudba. (02.06.2013)

Film jsem chtěla hodnotit o hvězdičku níž, ale závěrečný song Ain't no mountain high enough mě rozesmál, uvedl do nostalgie a já byla k filmu schovívavá. Medianeras je krásně natočený snímek, velmi něžný, plný originální animace a stylistických prvků, plus klade důraz na jemné a úsměvné detaily. Jenže se mě to ani tak nedotklo. Měla jsem pocit, že vše, čím je film vyjímečný a na festivalu adorovaný, jsem už někde viděla a to v lepší verzi. Hlavní téma stísněnosti ve velkoměstě, uzavřenosti v prostoru, náhrady vnějšího světa za vnitřní, pro mě bylo zobrazeno příliš povrchně. Film nejde ke kořenům samotné podstaty osamělosti a v důsledku toho, jsem se nemohla do situací postav vcítit a spolu s nimi je prožívat. Dalším mínusem bylo neustálé čekání, od kterého mě stále něco zdržovalo a ani to nestálo za pozornost. Když už jsem se nakonec dočkala, můj zájem o téma byl v nenávratnu pryč. Medianeras je pro mě jako komunikace po internetu-plytká a odosobněná. (06.07.2011)