Den před krizí

Když Lehmanovic bráchové namixují děsně výhodné investiční balíčky, ve kterých se za bukem schovávají přehřáté hypotéky, jež byly přiklepnuty kdejaké socce a bezdomovci, co toužil mít svých stopadesát čtverečních metrů na předměstí a splácet se chystal vracením prázdných flašek, je z toho cítit nějaká židovina. Ale co. Ti volové vědí kupodivu hovno o tom, co je volatilita, a když to náhodou půjde do hajzlu, vždycky se najde nějaký debil, co to koupí, místo třista mega vyděláme dvě stě, což na pohodlný důchod na Kajmanech snad vystačí. A přinejhorším jim tam ten černoušek nalije pár miliard z daní těch, co jim pozabavuje baráky, aby se mu nezhroutil chozrasčot. Docela milý Teufelkreis. Spekulativní, parazitičtí zmrdi, co se pakujou přesouváním virtuálních peněz budou nadále v bavlnce a plebs může klidně pár let žrát omítku. Jo, jo, velcí kluci a ty jejich zábavné hry! Místo, aby druhý den viseli na kandelábrech, vysmahnou si ze státních podpor macaté bonusy a Dolce vita může pokračovat v nejhorším případě na nějakém roztomilém karibském ostrůvku. A vy ostatní hlavně dál plaťte daně, idioti!! (31.10.2011)

Poslední finanční krize byla natolik rozsáhlá a medializovaná, až jsem se divil, že se tohoto tématu nikdo nechopil mnohem dříve. Nicméně Margin Call vypadalo na první pohled slibně a ačkoliv jméno režiséra mi neříkalo vůbec nic, herecké obsazení z mého pohledu zaručovalo slušnou porci zábavy. Ale ouha. I přes snahu hlavních hereckých protagonistů a slušně napsaný scénář nedokázal režisér filmu vtisknout ten pravý drajv, takže i scény, které nabízely alespoň špetku emocí a pošimrání divákových nervů byly nakonec naprosto bezkrevné a často i nudné. Na svůj debut si měl Chandor vybrat jinou látku. 50% (07.03.2012)

Precízny, vybrúsený scenár, napínavá atmosféra mrazivého komorného finančníckeho thrilleru, spleť osobností a postáv v príbehu, v ktorom behom najbližších hodín skupina mužov a žien, vysoko postavených zamestnancov firmy operujúcej na svetovej burze rozhodne o osude svetovej ekonomiky a o tom, kto prežije. Hviezdne obsadenie dáva priestor výstupu plejáde žralokov a drobných rýb, ktoré v priebehu prehlbujúceho sa problému zisťujú, že sa ocitli na súši, alebo si naopak vytvárajú únikové plány na vlastnú záchranu. Film má dva zásadné problémy, vďaka ktorým nakoniec nezískal Chandor Oscara: za prvé, už z titulu výberu témy sú niektoré údaje a fakty podané pomerne zložito a ľahko sa v nich dá stratiť (sám sa v tejto oblasti trochu orientujem, a samotný nastolený hlavný problém som plne pochopil až niekde v polovici filmu), lenže pri prílišnom zjednodušovaní by to zasa pôsobilo menej realisticky. Za druhé, nie je to až taký problém, ale takmer všetky postavy, s výnimkou Spaceyho, Tucciho, trochu Ironsa a možno Penna Bagleyho postrádajú akúkoľvek hĺbku, a sú to jednoducho iba postavičky s nálepkami v štýle "Hello, my name is Demi Moore". Objektívne však určite jeden z najzaujímavejších filmov roka. (21.12.2013)

I když ve filmu několik postav opakovaně žádá, aby jim to všechno bylo vysvětleno jako malému děcku, nikdo se s takovým vysvětlením nakonec neuráčil, a tak je mi to celé k prdu, protože jsem u sebe zrovna neměl slovník průměrného finančního analytika. Co by mně mohlo alespoň trochu spravit chuť - kdyby film pokračoval tím, co teda následovalo v dalších dnech. Jenže taky smůla. Zbývají mi tak leda herci, kteřížto sice hráli moc pěkně, ale v podstatě to za ně mohla odvyprávět parta kalkulaček a výsledek by byl stejný. (03.03.2013)

Znepokojivý pohled na pragmatickou tvář kapitalismu, kdy když jde do tuhého, tak se jde přes mrtvoly. A právě ona pragmatická chladnost v přístupu k neřešitelnému problému, kdy je to čistě o tom zda (ne)být tím prvním, kdo vyběhne ze dveří domnělého blahobytu a rozpoutá paniku ovlivňující celý (nejen) finanční svět, je na tom nejpůsobivější. Mohlo to být plné plamenných deklamací, zvýšených hlasů, brekotu, bouchání do stolu a házení věcí (a s tímto ansámblem by to asi i tak prošlo), ale není, protože takto to nechodí. V tomto je chladná korporátní kultura zachycena velmi přesně. Což neznamená, že je to emocí zbavené. Jsou tam pod povrchem jasně cítit a vytváří vnitřní tenze mezi jednotlivými skvostně napsanými i zahranými postavami. A právě na nich "morální" stránka toho všeho stojí. Ano, je to ve své podstatě "pouze" divadelní komořina o pár hercích klábosících jedné noci nad stolem/počítačem/kávou o byznysu, ale jde o to, jak dobrá ta "pouhá" divadelní komořina je. A tahle je setsakra dobrá, srozumitelná i naprostému laikovi ve finančních otázkách (protože je to hlavně o postavách) a především výtečně napsaná. (04.01.2016)