Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (375)
Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. ()
Nemáme tu kromě Sedláčka nikoho, kdo by byl schopný natočit současné téma (chcete-li: filmy vypovídající o současnosti) - tedy alespoň v hraném filmu. Díky za něj. Precizní herecké výkony - ano, ale utlumení už na začátku působí nepravděpodobně, když obě postavy (hrané M. Fingerem a Monikou Fingerovou) mají stejný výraz. Asi je to všechno vyargumentovatelné, ale nepůsobí to přirozeně, i když jsem si zvykla a po většinu času to fungovalo. Na postavy mluvící až nepravděpodobně echt spisovnou češtinou jsem si taky zvykala, kvituju, že po přesunu na Moravu (do svého rodného kraje) logicky protagonista začal mluvit "moravsky". Každopádně, z Rodiny jsem byla chvílemi dost na rozpacích. Řada vynikajících scén, naproti tomu jsem zaznamenala scény, které tam působily zbytečně až trapně /několikrát v komentářích zmiňovaní policisté hraní Budařem a Taclíkem - ale když nad tím uvažuju, tak to musel být naprostý záměr - edit: po přečtení rozhovoru s režisérem se dozvídám, že to záměr nebyl/. Zcizováky se mi líbily, s tím absolutně problém nemám. Jako celek film funguje. // Tenhle film snad bude mít divácký úspěch, to Sedláčkovi přeju, ale za cenu, že se jeho filmy budou ubírat do mainstreamu a budou víc "user friendly", bude tam víc prvoplánově vtipných scén, které tam samozřejmě zcela vědomě dává? Ale možná jsem jen mimo, každopádně si myslím, že tohle je film, který bez problémů zkousnou i ti čtyřicátníci, padesátníci, kteří rozhodně nechodí na "artové" filmy. Vyzdvihla bych úžasné užití hudby, ruchů. Paráda. V říjnu půjdu na film znovu, ať si udělám definitivně jasno. A těším se. Zhlédnuto na předpremiéře - LFŠ 2011. //// ad Hank: já jsem naopak byla překvapená reakcí diváků, tím, jak často a kde se publikum smálo. I tam, kde to nebylo na místě (samozřejmě řada scén byla opravdu k smíchu, šlápnutí vedle bylo pár, o to víc mrzí). Jako by už to, že některá z postav něco ucedí bylo hrozně vtipné. Ale z doslechu vím, že se lidé smáli i u Sráčů. Nevím, Sedláčkovy filmy jsou mi blízké, ale asi nevnímám všechny scény jako vyloženě komické. Asi to byla vysmátá LFŠ. Moc to nechápu. Jinak souhlas. /////////////////////////// Po 2. zhlédnutí - - - to, co mi vadilo poprvé, už mi nevadilo, takže ani s policisty Taclíkem a Budařem jsem neměla problém. Herecky je to báječné, jen velmi málo nezazněly repliky tak, jak asi zaznít měly. To jsou takové nuance, spíš to vypovídá o cítění jazyka, které má každý jiné - kde použít obecnou češtinu, kde spisovnou atd. Herci to zvládli výborně, a že to musel být zápřah. Tolik scén na pomezí humoru/vážna nemá asi žádný jiný český režisér. ()
Tentokráte stručně: nevtíravě trefná (civilní) reflexe současné doby aneb R. Sedláček se scénáristicky definitivě našel a režisérsky (téměř) dozrál resp. se opět posunul o další (rázný) krok kupředu a já se již teď (upřímně) těším na další jeho počin(y). S osobním (subjektivním) dovětkem na závěr: v záplavě všech těch (nejen) „Hřebejkovsko-Šabachovských“ vzpomínek na léta (ne)davno minulá (totality), působí toto dílko jako osvěžovač vzduchu Brise. To není výtka směrem k dotyčným a zpochybnění jejich (nesporných) kvalit, ale holé konstatování. A potom, že nejde sáhnout po aktuálním tématu a inteligentně se s ním popasovat. Nedoceněný Robert Sedláček je vskutku mistrný to pozorovatel současné doby a vnímavý divák (si) tohle vše (pro sebe) dokáže poodhalit a (d)ocenit. Až se mu podaří vychytat i těch posledních pár „mušek“, dočkáme se (resp. někteří z nás) silného snímku. Že to přijde, ani na okamžik nepochybuju. Otázkou pouze zůstává, kdy se tak stane. Pokud by i ten zůstal nedoceněný, překvapivé to (pro mě) nebude. Líto by mi to však bylo a to VELMI. p.s. to, co tu předvádí ústřední duo I. Chmela – E. Vrbková, tomu (já) říkám skutečné herectví. Naprosto přirozené výkony, kdy divák nemá pocit, že sleduje film. Nepřemýšlí, co vše mu překáží v plné soustředěnosti, neošívá se v křesle nad jejich (nechtěnou) trapností, přehráváním.... a nechává se (rád) dotyčnými a snímkem samotným vést. Vypadá to zcela jednoduše, ale upřímně, v kolika případech jsme tohoto svědky?! 85% ()
Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů. ()
Galerie (35)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (11)
- Film proměnil čtyři z osmi nominací při druhém udílení Cen české filmové kritiky za rok 2011. Snímek se stal filmem roku a bodoval i v kategorii režie, scénář a ženský výkon ve vedlejší roli, kterou získala Simona Babčáková. (Caminzind)
- Natáčení probíhalo na různých místech v okolí Prahy – především v Pyšelích a Černošicích, a dále na jihu Moravy – například v prostředí poutního Velehradu. (POMO)
- Za svou roli ve filmu získala Eva Vrbková cenu Trilobit. (Terva)
Televizní kamera, televizní zápletka, televizní spění (prvoplánové epizodické pointy), televizní interiéry i exteriéry (ten od klacků vyčištěnej kousek lesa, to natáčení všech záběrů v jednom autentickém domě, v druhém autentickém domě, v jednom poděkovaném hotelu, penzionu, městě... och och, jak se skví ta česká rajská autentická zem), televizní herectví (Pošta pro tebe nebo třeba taková ta slovenská dramata ze soudní síně – Eva Vrbková a Igor Chmela by mohli tamním ochotníkům zdatně sekundovat – a ovšem, co do „výkonu herců“ je to tu s jednou čestnou výjimkou, Jiří Vyorálek totiž umí hrát, a sice hraje ostošest, s vtipně sebeironizujícími přesahy v řeči i mimice, koncert, jako za starých dobrých Sta roků kobry, ale co s tím, když kolem něj neudělali film? já se taky umím kupříkladu noblesně koupat, ale to nejde prosím pěkně dělat všude na požádání, poctivě, když kolem vás neudělají žádnou vodu – ono je fakt vidět, že umí hrát, z toho plátna to úplně tluče do očí, poněvadž jak ono na něm není jinak vidět žádný film, tak to jeho herectví, to jeho hraní, jak je tam na tom televizním pozadí samo, to vám tam jako dost vynikne), k tomu rádiová folková hudba (Lekna Zdusilová, a ještě jednou surově zneužitej Kryl, jako by toho od národa nezasloužil už dost) – no a strhující akční finále co do meladramatikomičnosti směle konkurující rozšířené sekci televizních zpráv a okolostojičných podřadů. ** V televizi by tahle plochá zdrchanost přece jen současnou produkci pozvedla, jak jsem na nedávné rodinné návštěvě opět v regionálním obýváku pochopila posunutý stav věcí – kdyby ničím jiným, tak by přece určitě prospělo, že by se díky filmu na domácích kinech dvakrát s jednojednoznačnou narážkou objevil nejen Munchův Výkřik, ale dokonce i Nemocná dívka (vskutku inteligentní a zároveň movitější divák by na své veliké obrazovce jistě nepřehlédl ani norskou vlajku na rameni Chmelovy bundy a určitě by si z toho dohromady něco společensky rafinovaně vypovídajícího a pro tak jedinečný příběh důsažného vyvodil). ** Kdepak, málo platné (zaplacené asi relativně dost), tohle natáčel skutečně kulturní štáb, tam jsou prosím dohledatelné záruky, grantovatelné, kolonkovatelné, to je do veřejnoprávní televize zkrátka jako ulité, nalít to mezi mořský svět a vaření, takovéhle kumštýřské vyfikundace. ** Úplně to halasí: Když už nám dali na ten vrtulník, tak se tam - -vafix ty záběry musej někde objevit, my musíme dokázat, rozumíte, že sme ty prachy na to použili (člověk úplně vycejtí, jak kápli na tu zápletku), no třeba tu řeku tam dejte, no, jako shora, no to nevadí, že voni jedou jenom v autě, tomu se dá řikat transpozice, extrapolace, haha, a vono to ty lidi taky fakt povznese, dyť kdo z nich kdy takovou českou řeku viděl z vrtulníku, no každej na to nemá, aby se takhle prolít, že jo, to je putna, že to nedává smysl, dyť to je jak z Pána prstenů, lidi se budou cejtit líp. ** Jo, a ta holčička byla na epileptika zatraceně trvanlivá, se mnou by zamával už ten čokl, o nárazu autem do stromu a četě policajtů v černejch kuklách se samopalama nemluvě. Nehledě k tomu, že epilepsii a křehkost jí navěsili jenom dialogicky, bělmo jsme ani nezahlídli, ani žádný cukání víčkama atp., to už mohli stejně dojemně tvrdit, že má nedomykavou chlopeň nebo dvě. Nu, ono natočit s dítětem náběhy epileptického záchvatu nebo opatrné, skleněnkové pohyby, to už je holt kus práce, dřiny, přípravy, a přitom pro televizní diváky spartakiádní výkony maminek s dětma není třeba nijak šroubovat, aby se chytli, tak televiznímu rejžovi to ke cti stačí několikrát okecat. ** Televizní to je, tam by to bylo --vafix prospěšné. ** () (méně) (více)