Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (375)
V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 ()
Není zdaleka tak radikální jako předchozí Největší z Čechů. Pověstných Sedláčkových "zcizováků", které tak zábavně znepokojují a matou široké spektrum diváků, je zde mnohem méně. Jedná se tudíž asi o divácky nejpřístupnější (když nepočítám televizní Sráče) a "nejnormálnější" film. Osobně mě docela iritovala hudební složka - už od úvodní písničky Lenky Dusilové. Pořád je to ale hodně dobré a zajímavé, takže určitě stojí za zhlédnutí. ()
Nepřipadalo mě to ani jako drama ani jako Road movie. Zdlouhavé a nudné, pro mne žádný záchytný bod. Jako kritika společnosti? To snad ani ne. Pseudomoravština mi lezla na nervy, povídání mezi děvčaty či chlapská debata v garáži působí nepřirozeně. Možná skrytá genialita, která mi totálně unikla ...? Ovšem závěrečné titulky - ty se povedly!! :o) Třeba to vyjde napodruhé. (27. 4. 2014) Tak jsem si dala více méně nedoproveolné repete. S odsupem času nesoudím film tak přísně, ale stále se mi zdá, že klouže hodně po povrchu. Z původní jedné hvězdičky navyšuji na neutrál.(17. 4. 2019) ()
CITÁT - Otázka je : Co my uděláme vám, když nám nepomůžete......... Scéna z rozhlasem je smutná i veselá zároveň. CITÁT - Sereš mě, ani nevíš jak........... Docela mě štve mluva našich herců. Hlavně Eva Vrbková docela slušně huhňá. Tomu jejímu nosovému dialogu moc nerozumím. CITÁT - No jo Pražáci............ Přiznejme si, každej je trochu svině. Moc mě to nebavilo. Ten film celkem slušně oslavuje sviňárnu a zlodějnu. Ani výchovně není moc na úrovni, spíš obráceně. Chvilkama jsem se nudil a chvilkama nechápal, proč tu každý oplakává hlavního aktéra, když je to celkem hajzl. Udělat chybu umí každý, ale proč se to jmenuje Rodina je základ státu. Nutí nás snad tvůrci abychom taky začaly krást ? Nebo to bylo jen zdání ? Asi nejvíc mě zaujala 72 minuta a projev o konci světa, kanystrech a metanu. Film je depresivní a nic neřeší. Policie v čele s kapitánem Klosem ve mně vyvolala empatie. A konec ? Nic moc. Za dvě ať nežeru. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Ve scéně, kdy se rodina poprvé setkává s Lenkou (Simona Babčáková), má Lenka zelené punčocháče. Když však poté vystupuje doma z auta, punčocháče již nemá a drží je v ruce. (Syna.1990)
- Původně chtěl Sedláček napsat satiru na maloměšťáctví, ale s příchodem finanční krize se téma filmu posunulo. (Ded@M@tes)
- Přátelé ze Strážnice mají auto s SPZ Zlínského kraje s písmenem Z. Strážnice však leží v Jihomoravském kraji a na SPZ by mělo být písmeno B. (DecentFellow)
Ironický je název filmu, který sleduje současné problémy naší společnosti s podobně ironickým nadhledem během jakési road movie jedné české rodiny. Ačkoliv film získal cenu českých kritiků, na Českých lvech byl okázale ignorován a cenu získal přehypovaný a přeceňovaný film Poupata. Přitom tam, kde Poupata děsí svou depresivní doslovností, dokáže režisér tohoto snímku, Robert Sedláček, naznačit situaci lehce a s přehledem... Režisér Robert Sedláček vždy přijde se zajímavým počinem, a jeho vidění světa je sice realistické, ale nepostrádá určité prvky odstupu, jemného a hořkého vtipu, ale i lidského pochopení. (Což mimochodem všechno postrádají Poupata.) Příběh muže, který se z malých poměrů vyšvihl nahoru, chtěl přilepšit rodině, neuměl v tom však chodit a jeho skutky ho dohnaly. Vezme svou rodinu na místa svého a manželčina mládí - možná zavzpomínat, možná tak utíkat před policií. Trochu to připomíná Výlet Alice Nellis, avšak s hodně hořčím přesahem. Tento jednoduchý syžet je však vyplněn mnoha scénkami a situacemi, které schválně nejsou jednoznačné - tvůrce se nestaví ani jednu, ani na druhou stranu. Když však hlavní postava obhajuje mnohamiliardové úniky, přece jen cítíme ve slovech jeho kamaráda, totiž že on se na věc dívá z hlediska svého platu, kterým směrem téma filmu směřuje. Tradičně nejpevnější je Sedláček u moravských lokací a scén - na druhou stranu luxusní vila, horentní pojišťovna, to vše působí poněkud nahozené, jen jako výchozí scény. Velmi zdařilé jsou opět dialogy, na nichž z větší části snímek stojí. Ani u nich nedostáváme často klíč, na kterou stranu bychom se měli postavit, to více jsou však postavy i příběh životnější. Hlavní hrdina sice udělal nesprávnou věc, manželka se možná neptala, odkud nosí peníze a proč se mají tak dobře, hlavně, že peníze nosil, ale cítíme v nich i lidský rozměr. Film jejich postoje neobhajuje, avšak dává klíče k jejich psychologii, k jejich vnitřnímu světu, zabitému světem, kde jde jen a jenom o peníze. Byli chamtivci, nebo jsou oběti dnešní doby? Nebo snad obojí? A nejvíce zamrazí ve chvíli, kdy začnou závěrečné titulky a spustí se Ukolébavka Karla Kryla. "Spinkej, synáčku, spi... a budeš jako táta". Tento doslov je nejmrazivějším a nejjednodušším zhodnocením dnešní doby - činy otců budou opakovat jejich děti. K čemu je pak tato republika odsouzena? ---- EDIT po druhém zhlédnutí: Jdu nahoru s hodnocením. Třeba pro to, že film lacině nemoralizuje, nesoudí. Na jednu stranu nám toho chlapa může být líto, protože ti nad ním kradli taky, víc a jsou vyzívaní na Bahamách, po nich poldové nejdou, na druhou si chtěl žít nad standard a zapomněl, co dělá rodinu rodinou, že to prachy nejsou. Jenže on je takový, jaká je česká společnost - a jaké budou naše děti. Všichni si hrajeme na to, kdo má dražší auto, novější iPhone a lepší vilu. I kdybychom na to měli ukrást. Film tohle všechno poodkrývá, ale nepojmenovává natvrdo, a v tom je jeho síla. Poukazuje na nešvar, na který všichni můžeme jednou dojet, ale nehodnotí. () (méně) (více)