Zlatý pavouk

No to zas bylo... Zubař, který si nakradl zlato, podváděl svou manželku, zradil kamaráda - na kterého vytasil i zbraň. Jak neuvěřitelné... Brejchová zde nesmírně přehrává, ještěže ty nejlepší role měla teprve před sebou. A Bek? Z těch jeho klaďasů asi chytnu jednou kopřivku. Jediné pozitivum na filmu vidím herecký výkon Vrchoty a také mladičké Fialové. (24.10.2011)

Pravá česká krimi to není. Je to spíš napínavý příběh (teda až od druhé poloviny, první polovina filmu je poměrně nudná) zubaře, který si na konci druhé světové války nechá německé zlato (především zlaté zuby a hlavně ozdobu zlatého pavouka, kterého dá své snoubence), a film ukazuje, co s ním toto zlato udělá. Shodou okolností u sebe doma ubytuje policistu, a tak žije v neustálém strachu o prozrazení, k čemuž také nakonec dojde. Události pak vrcholí podle divákovi předem známého scénáře - zlato a bohatství člověka mění a podle toho se také nakonec zubař zachová. Za druhou poloviny dávám mírný nadprůměr. (18.10.2013)

Dokumentarista Pavel Blumenfeld se k hrané tvorbě propůjčoval spíše výjimečně. Asi nejúspěšnější byly jeho pokusy na poli kriminálního žánru, kde se mu občas podařilo sestavit alespoň zajímavý scénář. To je také případ Zlatého pavouka, který popisuje morální selhání jednotlivce v čase rozhodující chvíle. Že příležitost dělá zloděje a zloděj si příležitost pokaždé najde, je koneckonců také pravda, a i když je příběh postaven do ostrého ideologického světla, není tak úplně černobílý, jak se na první pohled jeví. Robert Vrchota byl charismatický herec světového formátu a je vlastně velká škoda, že nedostal v jiných filmech podobnou roli, neboť měl všechny předpoklady pro tzv. charakterní role. Jana Brejchová vyzařuje zatím nevyzrálý pel šestnáctiletého nezkušeného mládí, postaveného rázem před tak významný part, ale už za necelý rok se z ní stane opravdová herečka zásluhou režiséra Jiřího Weisse a jeho Vlčí jámy. A Oldřich Nový? Nostalgicky teskná vzpomínka na zlaté kapitalistické časy, nic víc. Jak kvalitní mohly tehdy filmy být, nebýt schematických frází. Škoda. (23.03.2013)

Odporně uvědomělý nepodplatitelný špehounský fízl Bek, který musí zvítězit a zlikvidovat celkem kladného hrdinu, aby bylo socialistické spravedlnosti učiněno zadost. Ta je ve finálním dialogu zargumentována až do morku kostí, protože kapitalista musí pochopit, ze kradl, kradl a nic než kradl (tehdejší nesmyslné zákony považovaly každou nalezenou věc za majetek státu, a kdo ji neodevzdal, byl zloděj, a to se tento ubohý film snaží dokázat a obhájit...) V roli nesnesitelné husy manželky (scény, kdy na sebe s panem doktorem zamilovaně civějí, patří k nejpitomnějším, a klávesa šipka doprava, která posunuje děj o 5 sekund vpřed, snášela vždy alespoň 5 stisknutí v rychlé kadenci bez rizika ztráty orientace v ději) září Jana Brejchová, která je tak zmalovaná, že jsem ji celý film nepoznal a dočetl jsem se o ní až v titulkách. Hrozná hudba jenom stupňuje utrpení z filmu. (17.01.2010)

Zlatý pavouk měl být mým dalším filmem do sbírky propagandistických filmů z padesátek. Opět jsem čekal nechtěnou legraci z postav uvědomělých soudruhů, rozhodných dělníků i padouchů, kterým dnes povětšinou říkáme třetí odboj a které má ta slušnější a vzdělanější část národa v úctě. Tak mohu říci rovnou, že humor se nekonal. Ale kriminálku jsem v tom viděl jen zlehka. Film s jistou setrvačností ukazuje, jak někteří ještě dávno únoru 1948 šmelili s ulitým zbožím a nejlepší pochopitelně jako za války byly diamanty a zlato. Není to tedy rozhodně jen o nakradeném zlatě po Židech z Osvětimi, což má samozřejmě i další a to morální rozměr. Naštěstí podobně jako Honza Zeman, budoucí to major se vrací z lágru i Pepíček Beků, který také vstupuje po válce do SNB aby po letech rozpletl příběh z konce války o esesácích, nepovedeném útěku, zlatém pokladu ve vojenské torně a dávné přestřelce na náměstí.... Ačkoliv rok 1956, tři roky to po smrti největších rudých vrahounů, byl rokem lehkého tání ledů a dokonce rokem vlažných revizí některých politických procesů, přesto jsem měl z J. Beka a hlavně Deyla ml. všechny různé pocity, jen ne ty co bych měl mít z kladných hrdinů... Tomu napomáhala i smutná postava prošedivělého číšníka O. Nového, jakéhosi jaksi mimoděk zaznamenaného pomylsného stínu lepších časů, co odešly s nástupem soudruhů k moci.... Tři zubařské korunky. * * * (22.02.2018)