Zlatý pavouk

Zbytečná položka na mém dlouhém seznamu a to pouze díky slovu esesák, které jsem zaslechla jen tak z televize a musela jsem se na to podívat :-D. Největším dramatem z celého snímku je, když mistr zubař leze do sklepa a začne hrát ta hudba vystřižena jako z nějaké krátké estrády naprosto gradující s namočením ruky v sudu s vodou a šmátrajíc po lékárničce se zlatem. No jo hrabivci jsou všude, ale kde proboha vzali takové nudné pojetí to netuším. Jediné co mě tu nevalnou chvíli udrželo u tohoto snímku byla Květa Fialová a stále charismatický Oldřich Nový. (09.02.2013)

Tahle kriminálka stojí za zmínku kvůli neuvěřitelně špatně udělané hromadné přestřelce v úvodu, kvůli výbornému Martinu Růžkovi, nerozpoznatelné Květě Fialové a teenagerce Janě Brejchové. Hlavní hrdina je opravdu toporný a na ruku mu hraje jen lehce divadelní pojetí, tak oblíbené v prvorepublikových filmech. Na druhou stranu osobnostní rozklad jeho postavy je znázorněn povedeně a uvěřitelně. Pokud tedy máte slabost pro naivní prvorepubliková dramata, dá se tu něco najít. (26.04.2017)

Zlatý pavouk měl být mým dalším filmem do sbírky propagandistických filmů z padesátek. Opět jsem čekal nechtěnou legraci z postav uvědomělých soudruhů, rozhodných dělníků i padouchů, kterým dnes povětšinou říkáme třetí odboj a které má ta slušnější a vzdělanější část národa v úctě. Tak mohu říci rovnou, že humor se nekonal. Ale kriminálku jsem v tom viděl jen zlehka. Film s jistou setrvačností ukazuje, jak někteří ještě dávno únoru 1948 šmelili s ulitým zbožím a nejlepší pochopitelně jako za války byly diamanty a zlato. Není to tedy rozhodně jen o nakradeném zlatě po Židech z Osvětimi, což má samozřejmě i další a to morální rozměr. Naštěstí podobně jako Honza Zeman, budoucí to major se vrací z lágru i Pepíček Beků, který také vstupuje po válce do SNB aby po letech rozpletl příběh z konce války o esesácích, nepovedeném útěku, zlatém pokladu ve vojenské torně a dávné přestřelce na náměstí.... Ačkoliv rok 1956, tři roky to po smrti největších rudých vrahounů, byl rokem lehkého tání ledů a dokonce rokem vlažných revizí některých politických procesů, přesto jsem měl z J. Beka a hlavně Deyla ml. všechny různé pocity, jen ne ty co bych měl mít z kladných hrdinů... Tomu napomáhala i smutná postava prošedivělého číšníka O. Nového, jakéhosi jaksi mimoděk zaznamenaného pomylsného stínu lepších časů, co odešly s nástupem soudruhů k moci.... Tři zubařské korunky. * * * (22.02.2018)

Ten začátek je slušný. Střílečka s koncentráčníky a esesmany na náklaďáku. Vrchota prostě jednal tak, jak by jednal každý. Rozhodně bych státu žádné zlato nedal, komunisti za humny a vím, co by se s ním stalo. Jenže pak ten film nudí a nudí. Brejchová vůbec nehraje, jen se šklebí. Vyzvedl bych Martina Růžka, opravdu drsný kluk. Jeho ženu Květu Fialovou, solidní děvka a hlavně krásná děvka. Ale jinak je to režijně i scénáristicky zprasené a musíte mít velkou trpělivost dodívat se do konce. Bek je Bek. Oddaný slouha propagandy. (13.08.2018)

Odporně uvědomělý nepodplatitelný špehounský fízl Bek, který musí zvítězit a zlikvidovat celkem kladného hrdinu, aby bylo socialistické spravedlnosti učiněno zadost. Ta je ve finálním dialogu zargumentována až do morku kostí, protože kapitalista musí pochopit, ze kradl, kradl a nic než kradl (tehdejší nesmyslné zákony považovaly každou nalezenou věc za majetek státu, a kdo ji neodevzdal, byl zloděj, a to se tento ubohý film snaží dokázat a obhájit...) V roli nesnesitelné husy manželky (scény, kdy na sebe s panem doktorem zamilovaně civějí, patří k nejpitomnějším, a klávesa šipka doprava, která posunuje děj o 5 sekund vpřed, snášela vždy alespoň 5 stisknutí v rychlé kadenci bez rizika ztráty orientace v ději) září Jana Brejchová, která je tak zmalovaná, že jsem ji celý film nepoznal a dočetl jsem se o ní až v titulkách. Hrozná hudba jenom stupňuje utrpení z filmu. (17.01.2010)