Soylent Green

Skvelý Charlton Heston v jednej zo svojich najlepších úloh v jednom zo svojich najlepších filmov. Snímok o budúcnosti, ktorá nám určite nieje až tak vzdialená a to nemyslím len číslovkou. Výborne vypracovaný a spracovaný svet, kde je bedač ešte viac zbedačená a horných 10 000 ešte viac bohatších. Len málo chýbalo tomu, aby sa snímok zaradil medzi majstrovské diela sci-fi žánru. Scenár, aj keď obsahujúci mnoho silných scén, občas škrípe a tak ruší hladký pochod tohto vskutku závažného diela. (13.11.2011)

Soylent green Richarda Fleischera, ktorý ma tak potešil Fantastickou cestou, bol pre mňa mierným sklamaním. Heston tu nie je tak výrazný, ako v Planéte opíc a celková atmosféra futuristického veľkomesta nie je ani zďaleka tak depresívna, ako sa to podarilo o necelých desať rokov Scottovi. Zato naberače ľudí a ich zombie stav patria k pamätným scénam žánru. (01.06.2012)

Science fiction snímky 70. let mám rád. Zčásti proto, že nezobrazují budoucnost lidstva příliš pozitivně, a zčásti proto, že jsou zpravidla velmi originální. V Soylent Green je využita kritika společnosti, ničení životního prostředí (podobně jako v mém oblíbeném Tichém Běhu, který je ale mnohem silnější a akutnější) a hlavně přelidnění a s tím souvisejícími potížemi s potravou. Na zemi už dávno není normální jídlo a všichni jsou odkázáni na příděl skromného množství zelených sušenek pochybného původu. Do toho Charlton Heston vyšetřje vraždu a přichází na kloub záhadě Souylentu. Jediná věc, kterou bych filmu mohl vytknout, je ta, že má příliš moc nápadů a zanedbává některá primární fakta. Například, že by se lidé mohli chovat trochu divočeji, když nemají co do huby. Místo toho jen šlapou chodníky a čekají co bude. Je to ovšem opomenutelný fakt na pozadí filmu. Určitě zde najdeme mnohem více pozitiv něž negativ. V každém případě jde o velmi slušné scífko, které mne velmi potěšilo. (04.12.2011)

Původní knížka od Harryho Harrisona je v pár ohledech odlišná, ale základní pocit přelidněného světa, kde je čím dál větší luxus mít vlastní bydlení, vodu a jídlo, ten tu zůstal. Kromě toho je Heston jako hlavní hrdina dost charismatický, aby ten film utahnul. Je tu hodně cítit vizuální estetika 60. a 70. let, která je vidět ve všech sci-fi, co se v té době natočily. To se projevuje třeba v tom, jak se i filmová honorace obléká jak Mao :) ale mně tohle už někdy od Planety opic vlastně docela baví. Fandům dystopií rozhodně doporučuju. (30.12.2018)

Pointa je super. Konec (jak to má ve správných depresivních 70.letech býti) nejednoznačný a kvanta lidí, válících se vám po schodech do vašeho bytu (který ač žádný Ritz, jest v této době, naprostý luxus! zvláště, když lidé spí, kde se dá a ti co v autech, mají ještě kliku) pro mě osobně, noční můra. Kdo nesnáší davy lidí ve měste, tohle už z hlavy jen tak...nedostane. Děsivá realistická vize. Více než všichni ti nemrtví, co mají zaplaviti svět, chacha. Nejemocionálnější scéna? Jsou tu 2 (a v té 2. hraje mj. i Peer Gynt od Griega:) ale já vyberu tu 1. Det. Trn, pardon Thorn, přinese z případu (okolo kterého se vše točí a začíná vlastní děj) domů, kde s ním bydlí starý archivář (výborně zahraný,Edwardem G.Robinsonem, jeho posl.role, zemřel 12 dní po dokončení filmu) kousek masa, pár listů salátu a tuším, že jahodovou marmeládu a starý Sol Roth se rozpláče (a já vždy s ním, páč si prostě dokážu živě a v barvě představiti, že tato doba nastane, no...přelidnění a nedostatek potravin už vlastně je) páč opravdové jídlo už mají jen bohatí a mocní. Ostatní jí, onen Soylen Green (ještě je Red a Yellow) z názvu, který má sice i jinou barvu, než zelenou, leč to není podstatné. A pak ještě sequence s řešením pomocí velkých nakladačů...co dělati s fakt hustýmy davy lidí. Doporučuji v Praze, Brně a pod. Geniální komentář...monolog! Ten by si hl. měli povinně přečísti ti (a těžce se nad sebou a svým bezhlavým počínáním zamysleti), co sekají bez rozmyslu děti nalevo, napravo, jak Baťa cvičky. P.s. odehrává se již, za 2 roky od mého komentáře. Tak bacha! (07.02.2020)