Soylent Green

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)

New York 2022, detektiv Thorn (Charlton Heston) vyšetřuje vraždu bohatého muže, který si jako jeden z mála může dovolit žít v luxusu, pohodlí a užívat si sexu s krásnou společnicí. Město je děsivě přelidněné, chybí potraviny, vzduch je znečištěný a voda zkažená. Když Thorn provádí prohlídku bytu oběti, odcizí lahev alkoholu, mýdlo a kus hovězího masa - to vše je totiž nedostatkové zboží a k mání je pouze Soylent (jakési sušenky bez chuti). Cestou domů se pak musí prodírat přes desítky bezdomovců, spících na jeho schodech. Soylent Green, je ponurý sci-fi snímek, který poukazuje na možné katastrofy, jenž mohou jednou lidstvo potkat. Režisér Fleischer příběh vypráví jako temný thriller, který v závěru nabere přece jen větší tempo, než v první hodině, která je spíše konverzační. Snímek už dnes asi divákům neřekne tolik, co před 38 lety, ale už jen přítomnost hvězdy takového formátu, jako je Charlton Heston, je určitým lákadlem a film toho nabízí ještě mnohem víc. Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale za ten mrazivý závěr a děsivé zjištění o Soylent Greenu dávám čtyři. (26.09.2011)

Eko-scifi, která ve druhé půlce doslova uschne na svém aseptickém a navíc rutinně zkočírovaném KONCEPTU budoucnosti naší planety. To už i ten LOGANŮV ÚTĚK má v sobě víc šťávy. Předvídatelná apelativní POINTA působí spíš jako parodie na PLANETU OPIC. Hlavní devizou fimu je tak půvabně seschlý stařeček Edwarda G. Robinsona. (19.11.2005)

Zas tak mě to neoslovilo. Sice ten příběh je velmi zajímavý, myšlenku to taky nemá špatnou, má to depresivní atmosféru, ale jinak mi ten film připadal poněkud utahaný a až na pár výraznějších scén (hostina s hovězím masem a salátem, SPOILER pochmurná odchod Sola KONEC SPOILERU, finále samotné, zhruba posledních 20 minut - ale nejvíc na mě zapůsobila ta první, protože přesně ukazuje tu depresivní atmosféru budoucnosti, ve které i tohle jídlo je zázrakem mít) mě to zrovna moc nechytlo. Zapůsobilo to na mě jako průměrná scifárna. Ale i tak jsem rád, že jsem to viděl. 3* (22.02.2020)

Soylent green Richarda Fleischera, ktorý ma tak potešil Fantastickou cestou, bol pre mňa mierným sklamaním. Heston tu nie je tak výrazný, ako v Planéte opíc a celková atmosféra futuristického veľkomesta nie je ani zďaleka tak depresívna, ako sa to podarilo o necelých desať rokov Scottovi. Zato naberače ľudí a ich zombie stav patria k pamätným scénam žánru. (01.06.2012)