Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Spíše než horor jsem ve filmu viděl depresivní, psychologické drama o dvou sestrách, bývalých dětských hvězdách, mezi kterými čas vyvolal rivalitu a následnou nenávist. A pokud je ta, která byla v dětských letech úspěšnější, kvůli nehodě upoutaná na křeslo, závislá na té druhé, nevěstí to nic dobrého. (05.04.2013)

Film, kterému pomník postavil seriál Feud: Bette and Joan (2017). Zajímavé to setkání dvou bývalých hvězd samozřejmě je, zajímavý je i posun do jiného žánru, který před válkou nebyl obvyklý. Masky jsou výborné. I ta retrospektivní recepce klasických filmů uváděných v televizi po třiceti letech. Ale to je asi tak všechno. Celý ten poválečný diskurz o tom, že my to děláme lépe a oni to dřív dělali naivně až hloupě čili nezajímavě je vysloveně komický. Těžko měřit kvalitní melodrama s hysterickým hororem o ztracených iluzí. (27.05.2020)

„Já nezapomenu. Vsaďte se, že já nezapomenu!“ Cítím určité zklamání. Hlavně z nezvládnutých žánrů. Hororem film není ani trochu (pokud už něco působí děsivě, a to spíš ve smyslu „creepy“, tak je to jen „dětský“ úvod), z thrilleru toho má snímek též minimálně (viz třeba marná snaha vyvolat užitím „dramatické“ hudby nějaké napětí při scéně s vypojeným telefonem, a řada dalších, podobně nefungujících scén). Teror je pak veden jen proti jedné ze sester (které jsem navíc nedokázal více fandit), nepřenáší se bohužel nijak na diváka. Jde tak pouze o psychologické drama (s občasnými překvapivými náznaky podivného humoru v podobě klavíristy a jeho permanentního šklebu…i když vztah s matkou také „stál zato“). A vše stojí na vlastně jediném kladu filmu, totiž hereckých výkonech titulní dvojice. Mě zaujala především Bette Davis a její duševní rozklad zřejmý hlavně ke konci filmu (ten navíc divákovi ozřejmí pohled na dosud viděné). Jen herečky však snímek utáhnout nedokázaly, kvůli nim a výbornému závěru pak dávám alespoň lepší průměr. (13.07.2016)

Spoilery! Zásadním problémem tohoto snímku ne nesnesitelně dlouhá stopáž, která v celé své délce pojednává o tom samém a s výjimkou závěru není snímek v jediném okamžiku ani trošku zajímavý. Celé to neskutečně připomíná snímek Misery nechce zemřít. S jediným propastným rozdílem v kvalitě. Celý snímek je postavený na dialozích a odehrává se povětšinou v jediné budově. Absolutně to na mě nepůsobilo dramaticky ani zajímavě. Baby Jane byla píča od mala a sledovat tak dlouho její odporný obličej mi nebylo příjemné. Nedokázala se srovnat s tím, že už ji nikdo nezná a nikoho nezajímá, tak se dala do trýznění své nepohyblivé sestry. Strašně jsem během sledování ztrácel pozornost. To co mi bylo servírované, mě nezajímalo. Vůbec nechápu zdejších 84 %. Dobré bylo jen rozuzlení v závěru, ale za to hvězdu nedám. Prvky hororu ani thrilleru jsem nezaznamenal. Čistokrevné drama. Bohužel, převážně konverzačního charakteru. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (21.05.2017)

,,Sister, sister, oh so fair, why is there blood all over your hair?" Film ze skupiny Kdo se bojí Virginie Woolfové - taková ta skvěle udělaná mrazivá americká klasika se sugestivními výkony, zde především v podání Bette Davis, která, skřehotající písničku navlečená v dívčích šatičkách, předvádí výkon, na jaký se nezapomíná. Ústřední píseň I´ve written a letter to daddy" se spolu se zhoršujícím se psychickým stavem Jane proměňuje z roztomilé dětské písničky do skřípajícího hororového songu. A divák je až do konce napjatý, jak tohle může skončit... Jediné, co mě rozčilovalo byl obézní ,,nápadník" Jane se svojí příliš milou maminkou. (28.09.2012)