Pieseň o sivom holubovi

Mohol to byť prekrásny poetický film o svete videnom detskými očami. Lenže súdruhovia tam dosadili tie svoje čiernobiele figúrky s dialógmi schválenými v komisiách a naraz to získalo podobu denaturovaného liehu na sviatočnom stole. Ešte aj dnes pri ich objavení sa na obrazovke zaškrípem zvyškami chrupu. Ale aj napriek ich negatívnemu podielu na výsledku je to nadpriemerný film, za ktorý sa tvorcovia určite nemusia hanbiť a ktorý aj dnes zanechá v divákovi výrazný dojem. (08.09.2010)

"Člověk, to zní hrdo," zapsala hlavnímu dětskému hrdinovi tohoto poetického snímku z období slovenského národního povstání do deníčku ruská vojačka Nataša. Hrdí na své dílo mohou myslím být i na autoři tohoto povídkového filmu. Film svým důrazem na dětské hrdiny v kulisách událostí konce 2. světové války připomene obdobně laděné snímky a zejména pak ten Kachyňův (Vlak do stanice nebe). S tím má film mj. společného autora hudby (Z. Lišku), přičemž zejména tóny v úvodní povídce jsou vskutku mistrovské. První dvě povídky jsou svým vypravěčským jazykem takové trošku naivistické, což ale v zásadě koresponduje s reálnou situací "klidu před bouří". Ve třetí povídce zaujme v netradiční epizodní roli Jiří Sovák snažící se pro zábavu partyzánů karikovat Hitlera („Čo sem vlastně umelec nebo špeditér?"). Od okamžiku, kdy je tato postava odvelena k plnění "bojových" povinností začíná atmosféra filmu docela houstnout. Asi nejsilněji na mě v tomto smyslu zapůsobila předposlední pátá povídka z období vánoc, kde jsou děti konfrontovány s německými vojáky, jejichž pozornost se snaží (žel neúspěšně) odpoutat lidovými písněmi a říkadly. Ta poslední povídka mě pak svým koncem trošku naštvala. Byl sice dost šokující a dojemný zároveň, ale rozhodně ne "kachyňovský"... Pět hvězdiček i proto dát nemohu. (17.10.2017)

Tak opět jedno menší dilema v hodnocení, které nakonec zvýšil až závěr filmu. Od začátku jsem se pral s určitou naivitou snímku. Hereckou, dějovou i režijní. Ani herci, ani děj, a bohužel ani režie nejsou, podle mně, nadprůměrné, k tomu ještě trochu zarudlý obal. Ovšem například osud Nataši, velice překvapivá role pro J. Sováka, kolaborantské dilema některých "bojovníků" a silné momenty, které film nepochybně má, mně nakonec přiměly přimhouřit oči. Zdeněk Barabáš se alespoň zpovzdálí může postavit do řady za pana Kachyňu, či Uhera. Zdeněk Liška zněl ze začátku skvostně, nicméně v průběhu filmu už to tak silné nebylo. Není to špatné, ovšem slovenská kinematografie má daleko silnější filmy z tohoto období. (27.05.2013)

Vojna očami detí z malej dedinky v strede Slovenska v súbore mikropríbehov, ohraničených dobou od vypuknutia SNP až po prvé povojnové dni. Zjemnenie zobrazení doby zabezpečujú nielen scény záchrany holubice, korčuľovania v kostole..., ale aj vyhýbanie sa explicitne zobrazenému násiliu. Poetický vojnový film s určitou dávkou schematickosti a jednorozmernosti (najmä v zobrazení sovietskych partizánov) istí spoľahlivá hudba Zdeňka Lišku. Pozn. Spoluautor scenára Albert Marenčin v rozhovore spomína, že slovenským súdruhom vadili v scenári slová ako "hovno", hoci v konečnej podobe sa objavili, pretože ústredie v Prahe odobrilo scenár aj s "neslušnými slovami". (04.05.2006)

Ano, ano - som mylovnik ceskoslovenskej kynematografyje, ale urcite nemam rad rezisera Stanislava Barabasa a ani Rezuchu, no a pochopitelne Vojtecha Trapla. Takze tato znoska pribehov od vypuknutia SNP az po prve vojnove udalosti na mna nefunguje. Takze sa nestotoznujem s entuziazmom miestnych mentalov a napliaskam tomu len takych obycajnych 25 % (21.06.2014)