Pieseň o sivom holubovi

"Člověk, to zní hrdo," zapsala hlavnímu dětskému hrdinovi tohoto poetického snímku z období slovenského národního povstání do deníčku ruská vojačka Nataša. Hrdí na své dílo mohou myslím být i na autoři tohoto povídkového filmu. Film svým důrazem na dětské hrdiny v kulisách událostí konce 2. světové války připomene obdobně laděné snímky a zejména pak ten Kachyňův (Vlak do stanice nebe). S tím má film mj. společného autora hudby (Z. Lišku), přičemž zejména tóny v úvodní povídce jsou vskutku mistrovské. První dvě povídky jsou svým vypravěčským jazykem takové trošku naivistické, což ale v zásadě koresponduje s reálnou situací "klidu před bouří". Ve třetí povídce zaujme v netradiční epizodní roli Jiří Sovák snažící se pro zábavu partyzánů karikovat Hitlera („Čo sem vlastně umelec nebo špeditér?"). Od okamžiku, kdy je tato postava odvelena k plnění "bojových" povinností začíná atmosféra filmu docela houstnout. Asi nejsilněji na mě v tomto smyslu zapůsobila předposlední pátá povídka z období vánoc, kde jsou děti konfrontovány s německými vojáky, jejichž pozornost se snaží (žel neúspěšně) odpoutat lidovými písněmi a říkadly. Ta poslední povídka mě pak svým koncem trošku naštvala. Byl sice dost šokující a dojemný zároveň, ale rozhodně ne "kachyňovský"... Pět hvězdiček i proto dát nemohu. (17.10.2017)

Slovenský povídkový film, který si i dnes zaslouží pozornost. Svým způsobem připomíná Kachyňovo Práče. Pro mě další milé setkání se slovenským filmem. Všichni dětští herci si zaslouží můj obdiv, nejvíce však Pavol Mattoš v roli tak trochu rebelského Vinca, kostelníkova syna. Pavol Mattoš dokázal naprosto dokonale ztvárnit proměnu z dítěte v dospělého muže bez ohlupujícího patosu, který do té doby byl ve slovenském filmu běžný. (30.03.2009)

Snímek sice obdržel jen 3*, ale neznamená to, že jde o tuctový film. Pieseň se totiž stala typickou obětí své doby a deformovaných politických poměrů. Počátkem 60. let ještě bylo kulturní uvolnění v nedohlednu a kinematografie musela sloužit straně a jejímu zahraničnímu patronovi. Propagandistický a výchovný rozměr se bohužel nedá zastřít. Kachyňa se témuž o několik let později ve svých syrových dramatech dokázal vyhnout a poklonkování Sovětskému svazu a straně v něm nenajdete. Právě mezi Kachyňovými Kočárem do Vídně nebo Ať žije republika a tímto filmem uvidíte rozdíl mezi výborným a lehce nadprůměrným kouskem. Na druhou stranu se podařilo Barabášovi natočit solidní válečný film s několika výbornými momenty, jako je např. setkání německého vojáka s rodící partyzánkou uprostřed vypáleného statku. Předčasné ukončení kariéry Barabáše v československé kinematografii z důvodu emigrace je škoda. Byl to talent, který měl slušnou šanci si na své konto připsat ještě pár velkých filmů. Celkový dojem: 65 %. (05.10.2015)

Jeden z najlepších slovenských filmov z obdobia 2. svet. vojny, zvlášť ak vás zaujíma pohľad na vojnu detskými očami. Barabáš sa celkom šikovne vyhol propagande, možno pár viet ňou zaváňa, ale okrem jedného slova "súdruh" som tam nič iné nepostrehol. Režisér sa venuje hlavne SNP, ale nevyhol sa ani téme gardistov - skvelý K. Machata, ktorý si niečo podobné zahral v Polnočnej omši. Asi najlepšou scénou mi pripadal rozhovor chlapca s ruskou partyzánkou v horách. Dej sa točí hlavne okolo neho a jeho zraneného holuba. A toho je dobré vypustiť tam, kde ho našiel...Film som už videl niekoľkokrát a stále si to rád pozriem znova. Slovenská klasika. 90%. (12.07.2013)

Ak existuje film, ktorý svojou baladickosťou a svojou potrebou vypovedať o hrôzach vojny - iným, novátorským spôsobom a to v čase socializmu v československu TAK aby film nestratil nič na svojej dôležitosti alebo dokonalosti je to práve tento. Pieseň o sivom holubovi je krásny film. Ješinová kamera je neustále v pohybe a tých pár miest keď je statická nahrádza pohyb v pozadí. Film má preto spád a je nasnímaný takmer dokonale. Oproti tomu Ješinová kamera v Jánošíkovi je len kamera. Podobne ako slnko v siety práve kamera a scénar, ktorý je dokonalý a tiež herecké prejavy hercov a nehercov dotvárajú vojnovú atmosféru v slovenskej dedinke. Silné scény, bitka, zastrelenie holuba, príchod nemcov alebo nájazd nemeckej stíhačky či už tragický koniec, sú natočené tak silno a tak dobre až som si dakedy hovoril" naozaj je toto slovenský film?" lenže je. Barabášovi sa vyplatila práca na poli dokumentov. Má cit pre detail a pre postavy a prostredie v ktorom sa nachádzajú a tiež môže ´dakovať premyslenému scenáru, ktorý mu umožnuje naplno rozviť charaktery hlavných postáv tak, že všetky zložky filmu sa spoja v jedno a vy sa zrazu ocitnete uprostred diania. Myslím že takéto filmy sa netočili len tak a márne nájdeme nejaký podobný , lenže fakt že tento film je taký silný a na svoju dobu taký originálny ma teší. pretože vtedy si uvedomíte že ani to české Želary nebolo nejaké super. Tento poviedkový film, ktorého prechody sú také ľadné a pokojné že nenarúšajú štruktúru videného a počutého tvoria akúsi bodku za dokonalosťou tohoto diela, ktoré aj keď má cez 40 rokov nestratilo nič zo svojej vážnosti a krásy. (22.12.2008)