Citlivá místa

Nuž, hlavná postava vyzretej štyridsiatničky vám začne po pár desiatkach minút tak liezť na nervy, že sa vôbec nebudete čudovať jej okoliu, ktoré s ňou skôr či neskôr začne rozväzovať vzťahy. Jana si žije stále bohémskym životom, navštevuje diskotéky, vyhľadáva mladších mužov a čo je najhoršie, neustále dáva každému vedieť o svojich emocionálnych stavoch, čo sa prejavuje neznesiteľnými teátrami na verejnosti. Ale bol to samozrejme zámer, len sa treba zmieriť s tým, že si k hlavnej postave skrátka nevypracujete silnejší vzťah. Jej konfrontácie s dcérou sú hysterické až tak, že strácajú na uveriteľnosti. Inak cítiť, že si všetci dali na výsledku záležať, či je tu ale aj nejaká autobiografická črta zo života Brejchovej a Brodskej, netuším, asi skôr nie a ide len o adaptáciu knižky. (08.06.2020)

No film je celkem o hovně, ale prdel je, že se to natáčelo v jednom bytě u nás v baráku + pár záběrů na ulici před barákem. Já jsem věděl, že se tady nějakej film kdysi točil, ale vůbec jsem netušil, jak se to jmenuje nebo kdo v tom hrál. Když jsem pak viděl pár záběrů z bytu, kde žila hlavní postava, tak si řikám, že ten byt má nějaký povědomý proporce. No a pak mi to došlo. Jinak je prdel, že kluci, který tam tenkrát bydleli, si v pokoji vyzdobili nábytek nějakejma samolepkama s autama a podobně, což vypadalo celkem bizarně, když ve filmu ten pokoj měla obývat 20-letá holka :-) (26.01.2012)

Obdivuhodná odvaha Jany Brejchovej a Terezy Brodskej ísť do silne autentickej konfrontácie a vzbudiť v divákovi otázku, či videné na plátne je prevzaté zo života alebo ide len o scenáristickú rafinovanosť. Tak či onak, filmársky nijak objavný kúsok, ktorý ale funguje dokonale emocionálne, resp. emocionálne dokonale. (22.11.2009)

První, co mě při sledování tohoto filmu napadlo, že to muselo být pro obě hlavní protagonistky (Janu Brejchovou s Terezou Brodskou) dost náročné, něco takového natočit. Pokud vím, tak jejich vlastní vztah  musel v mládí Terezy projít docela těžkou zkouškou (kdy se nejprve o Terezu v dětství starala víc teta než matka, později pak když ji Brejchová domů přivedla "otčíma" Jaromíra Hanzlíka). Ustály to a to samé jde nakonec říct i o postavách tohoto filmu. I když zde v to člověk  už snad ani nedoufá. Je tedy až zvláštní, že matka ani neví (nevšimne si), že její dcera čeká dítě. To vzájemné odcizení (resp. despekt ze strany Brodské) je fakt až drsné, ale místy mi celý ten příběh přišel až trochu málo uvěřitelný (třeba ten rozchod Brejchové s jejím ženatým milencem z poněkud nepochopitelného důvodu nebo jak se ten student točí kolem dcery i matky). A pak mi taky nesedlo poněkud afektované herectví Jany Brejchové (plačtivá hysterka). Vůbec mám z jejích filmů v osmdesátých letech pocit, že  už to její herectví je trošku odvar (v porovnání v tím, co točila a hrála v letech šedesátých a sedmdesátých). (24.02.2022)

Silné momenty tam jsou. Bez diskuse. Komplikovaný vztah matky s dcerou je nosné téma samo o sobě, zde ale nepříliš šťastně zpracované. Brodská se chová jako fakan, na druhou stranu se jí nelze divit, vzhledem k tomu, že její matka řeší sebe a své partnery a dcera jí už tolik nezajímá. Brejchová tady rozehrává místy emotivně velmi vypjaté herecké kreace, otázkou zůstává, jestli by méně nebylo více. (03.02.2016)