Slečna od vody

Dostatečně zábavná letní komedie s mnoha sluncem prozářenými pražskými exteriéry, které Stallich za kamerou zachycuje opravdu lákavě. Závěr je bohužel až překvapivě ostře mravoličný a nesmlouvavý, skoro jako dobře mířená facka vší předchozí pohodě, ale vše co se děje před tím, je na padesátá léta docela zajímavé - pozorovat pracující třídu, jak neodolá a jde se v krásném dni místo práce flákat k vodě se zas tak často nenaskytne - kromě hlavní hrdinky samozřejmě neselže chlapík od soustruhu, ale "ouřada" v podání Kemra :). Jinak souhlasím s uživatelem cariada, taky by mě zajímalo, kde vlastně v noci pracoval tajemný týpek Heverle, válející se celé dny u řeky. (05.02.2014)

Slečna od vody mi navodila krásnou atmosféru doby, kdy jsem jezdila k babičce. Líbila se mi proto, že se sice tvářila jako moralita (a určitě i byla) ale vyklubala se z ní docela milá komedie. A já dostal chuť vytlačit se z přeplněné tramvaje a nechat se balit od prudkého sympaťáka někde u vody a večer se dát vyhubovat přísným tatíkem. (06.01.2018)

Absolutní předností tohoto filmu jsou krásné reálie konce 50 tých. let, kde se to v ulicích hemží tehdy novými tramvajemi T1, ulice kropí novinka z LIAZU Škoda RO, slangově nazývaný Trambus o autoparku ani nemluvě. Z podobných důvodů se na tyhle filmy rád podívám, protože to jsou dokonalé sondy to vizuálu tehdejšího poststalinského světa. Navíc je zde znát tuhéideologické odproštění a beru to jako pokus o hlouběji nezaujatou veselohru. Ano, dělník je tu pořád mírně glorifikován, ale ne už tak obskurním způsobem a ty tam jsou agenti přisluhovači a mandelinka bramborová. Pro fanoušky žánru zajímavá volba... (16.12.2014)

Jó to měli tenkrát v >padesátejch< starosti... :-) Kolektivistické ídeje spěly k bídnému vrcholu, ale zase se ještě dalo koupat v řekách. Z dnešního pohledu je tahle >orwocolorová< lidová komedie už poněkud vyčpělá, srovnatelná asi tak s >andělskými< (kolh)umornými agitkami... Ale co naplat, nebýt toho bolševického ráje, byla to vlastně taková milá doba... A taková milá komedie. Za víc jak za dvě hvězdičky (bez ohledu na některé herecké výkony) však nestojí. (25.02.2006)

Na jednu stranu jsem se obával (a na druhou radoval), že se bude jednat o budovatelský snímek, čili že se člověk bude hodně nudit (hodně bavit), ale naštěstí (bohužel) se tato obava (naděje) nevyplnila, s výjimkou dvou momentů: 1. Marvan obsluhuje dva stroje najednou (pravda, to zase až tak budovatelské nebylo, spíš normální, protože třeba taková údernice Korabelniková stihla pracovat na čtrnácti tryskových stavech a doma navíc na jednom jiném) 2. Jeho dcera na konci prohlédne, roztrhá poukaz na zahraniční dovolenou u moře a v rámci pokání jede do CCCP obracet tok sibiřských řek (cheché, spoiler, to máte z toho, že nejdřív čtete komentáře!). Jinak se jedná o film význačný tím, že hlavní hrdinka se celou dobu snaží název snímku popírat, dokazuje seč může, že ona slečnou od vody rozhodně není. Mimochodem na tom je vidět, že i přes veškeré proklamace o rovnosti muže a ženy v socialismu zůstávala společnost na sklonku padesátých let silně patriarchální, neboť Heverle čistotu svého charakteru dokazovat nemusel, ačkoli se u vody válel celé dny a podle jeho chování ke Klepáčové bylo jasné, že si namlouvání slečen od vody mnohým opakováním perfektně zažil. Patriarchálnost se projevovala i v jistém uctivém chování ženám, zatímco ředitel prominul velkomyslně Klepáčové její podvůdek, na chudákovi Kemrovi, který provedl úplně to samé, si s chutí smlsl. Nejzajímavějšími postavami se mi jevil kulturista u vody, takový svalovec se asi do té doby v našem filmu nevyskytl, a dále ta cvičená čivava, která uměla tak krásně vlézt na záda, sedět na dlani a jako vrcholné číslo jí nedělalo žádný problém najít ztracené šaty, připevnit si je k obojku u krku(!) a tak je přivléct ke svému majiteli. Zajímavosti Kemr si při slunění u vody pokládal na oči kamínky. Ne, nebylo to kvůli tomu, že znárodněný průmysl nevyráběl sluneční brýle, neb se podle komunistů jednalo o zvrácený západní módní výstřelek, jak se dosud chybně uvádí v odborné literatuře. On se Kemr jen bál, aby ho neodnesl vítr. A za druhé, z toho, jak Klepáčová neohroženě odkusovala slupku z kedlubny čerstvě vytažené ze záhonu, usuzuji, že byla sečtělá a neušel jí dva týdny starý článek v Respektu, kde se ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích doc. Ing. Julius Lukeš CSc. rozplývá nad tím, jak blahodárně působí tasemnice na civilizační choroby, zánět střev, roztroušenou sklerózu, alergii a autismus. A sám si v sobě tak dvě až tři pěstuje. (17.05.2014)