Láska na polštáři

Vadimův úsměvný pokus o psychologickou studii odcizení moderního člověka, jehož italskou inspiraci stvrzuje toskánské finále. Režisér suverénně vládne svými loutkovými postavami a neúnavně je postrkuje po schematické dějové ose, bezmála donekonečna. Hlubinný ponor do duší rozkolísaných nesrozumitelným pocitovým puzením, probouzejícím instinkty a matoucím myšlení, který by měl divákem spíše otřást a vybídnout ke konfrontaci, nemístně estetizuje (a podnětnost tak oslabuje) imaginativně přebujelou konstrukcí pateticky prožívaného střetu mezi buržoazním nehybnem interiérového ženství (symbolicky kříšeného /krbovým/ ohněm) a agresí bezradné umělecké bohémy vyzbrojené výlučně klišovitými nápodobami života (s naivně se vracejícím quijotským leitmotivem). Výsledek není krásný (ani dojemný), nanejvýš atraktivní… Charmant, rien de plus. (18.10.2015)

Klasická hra kočky a myši, dovedená do absurdních hodnot tím, že jste nuceni "nerozumět" myši, která se kočky může kdykoliv zbavit. Chybějící síla myši to učinit je v našem případě nahrazena zvrácenou citovou vazbou Geneviève k Renaudovi. Obrovské zklamání, protože mnou popsané (alespoň v HCE v dabingu) nefunguje. (04.07.2010)

Ten, kdo psal obsah k tomuto filmu, se díval zřejmě na něco jiného, nebo si to trochu jinak vysvětlil. Je to jeden z největších opusů o lásce, zachycený na filmový pás. Rozjíždí se nenápadně. Jako pouhý dotek náhody a letmé setkání dvou rozdílných lidí. Spořádaný životní styl v jediném okamžiku ztrácí svůj význam. Nezůstane jediné slovo minulosti, není ani žádný pohled do budoucnosti. Je jen přítomnost. Syrová, lehkomyslná, bouřlivá. Přeměňuje oba dva zúčastněné. Ve všech možných barvách strachu. Nenechává jediný základní kámen. Převrací, bourá, unáší. Překonává etiku a pokořuje tabu zakořeněné křesťanské morálky. Zbourá všechno, co bylo předtím, aby vybudoval něco, nad čím obyčejný člověk bude nechápavě kroutit nesouhlasně hlavou. Renaud Sarti (skvělý Robert Hossein) je velice svérázný člověk, který se vymyká všem škatulkám. Nelze uchopit a ani pochopit. Je to talentovaný muž, bohém, bouřlivák, ztroskotanec. Dostává a bere si. Bojí se otevřít a je sevřen strachem. Ze sebe samého, z života, z citu, z úspěchu, ze zklamání. Utíká před svým strachem, tupí ho alkoholem. Bláznivá gesta vyhání až do extrémů, šílenství a nebezpečnosti. Přesto nepoznal nikdy nic silnějšího, vznešenějšího a uspokojivějšího. Geneviève Le Theil (dobrá a půvabná Brigitte Bardot) je existenčně zajištěná mladá žena. Je vytržena ze svého poklidného života a vržena do uragánu citů. Zbavuje se předsudků, ponořuje se do přítomnosti pohybů. Přeměna je bolestivým procesem, který testuje její hranice tolerance a sílu hloubky. Nakonec vychází obrozená a silnější. Její vytrvalost proměňuje vše. Z dalších rolí: laskavý a chápavý sochař Katov (James Robertson Justice), starostlivá Genevièvina matka (Jacqueline Porel), odstavený snoubenec Pierre Leroy (Jean-Marc Bory), básník Coco (Jean-Marc Tennberg), a Katovova přítelkyně Raphaële (Macha Méril). Láska slaví svůj triumf. Ve svých citech, ve svých prožitcích, ve své rozpínavosti, která překračuje vše uchopitelné i neuchopitelné. (29.12.2014)

"Tvé tělo není obscénní. Obscénní je způsob, jakým si tě ten pán prohlížel. A to, na co myslel." Mám podezření, že tohle bylo umění. To by totiž vysvětlovalo, proč jsem se tak nudil, i když se před kamerou producírovala nádherná Genevieve. On tam totiž s ní byl i intelektuální plácal Renaud a ten mě dost nebavil. Možná i on byl nádhernej, v čemž se ovšem tak nějak nevyznám, ale ta jeho tyranská dušička plná skrývanýho citu mě dost nudila. Být Genevieve, tak ho přetáhnu pánví a jdu si užívat s nějakým jednoduchým nadržencem. Třeba se mnou. Leč nestalo se a tak jsme spolu všichni tři trpěli až do konce. (23.02.2023)

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit zdejšími rozporuplnými komentáři a oficiálním textem distributora, který vypadá, že patří k jinému snímku. Musím dát plně za pravdu Jeanne: je to krásný film. Dobře vychovaná a skrznaskrz slušná samaritánka s pečlivě uspořádaným životem, kde všechno má své místo a vztahy jsou dokonale naleštěné, si jednoho dne nastěhuje do bytu exkluzivní exemplář neúspěšného sebevraha a úspěšného alkoholika, který o nic a za nic nestojí. Ona si myslí, že umí žít, on už o sobě ví, že to neumí. Otázkou je, jestli to dovedou jeden druhého naučit, nebo se vzájemně zničí, jestli je jejich vztah cestou nebo začarovaným kruhem. (09.04.2014)