...a Bůh stvořil ženu

Tak se mi zdá, že jsem viděl jiný film než mnoho ostatních tady ("nemorální hrdinka", "házení žen do jednoho pytle"...). Nejdůležitější na celém filmu je přeci právě ta vyjímečnost hlavní hrdinky, to, že si dělá co chce bez ohledu na konvence a morálku, řídí se srdcem. Takto nebývaly zobrazovány ani mužské charaktery (maximálně nějací dandyovští podivíni). Podle mě je právě tady jeden z impulzů k celé té formální i obsahové svobodě nové vlny. Minimálně jakési předznamenání. Spontánní hrdinka, která se nevejde do mužských ani dobových představ o chování a to jak dokonale je ztvárněna. Jeden z filmů, jejichž síla je v jednotlivých scénách, a děj je až na dalším místě. Takto si představuji film postavený (pouze) na hlavním hrdinovi v tom dobrém slova smyslu. (02.04.2007)

Film o jednej žene, s jednou ženou a pre jednu ženu, s príbehom tak prostučkým a nicotným, až to miestami pobavilo. Bez B. Bardot by tento snímok už dávno ležal zapadnutý pod metrovou vrstvou prachu niekde v zabudnutom filmovom archíve. Na druhú stranu ale treba povedať, že v tej dobe bolo plno aj krajších herečiek, pričom z jej niektorých "dráždivých" kúskov čoby kačičkovej femme fatale a zvodkyni mužov mi bolo trápne, no ale uznávam... v čase všeobecnej prudérnosti to mužskému publiku mohlo popliesť hlavu, v súčasnosti sa už na tom dá len s blahosklonným úsmevom a so zdvihnutou obrvou pousmiať. 50/100 (13.04.2016)

Vôbec nie tak prázdny film, ako naznačuje Matty, ani priemer, čo zase píše Djkoma. Naopak veľmi dobre zrežírovaná aj zahraná melodráma o slečne, ktorá sa bráni účelovou svadbou pred bránami sirotinca. Ukazuje dilemu mnohých mladých dievčat, ktorým sa sypú ponuky na sobáš vďaka ich kráse, no zároveň v nich drieme čertík vášne, čo by to rád rozihral na viacerých frontoch pred tým, než budú definitívne navlečené do manželského chomúta. Niekedy však iná voľba neostáva. Zároveň ukazuje, prečo je mnoho v mladosti krásnych žien v neskoršom veku nešťastných - až príliš často sú obeťami výpadov machov bez kúska citu, ktorým ide len o pokorenie zdanlivo nedobytných pokladní, vyžilých matadorov hriechu s majetkom, šedinami a pragmatickým cynizmom či nesmelých panicov, ktorí využijúc účel dostanú síce k sebe vyzývavú dračicu, ale následne tak celkom nevedia, ako by ju zvládali. (07.07.2014)

No, režijně průměr. Melodramat s lepším dějem znám také dost. Ale samozřejmě se zde jedná především o Venuši ze Saint Tropez - Brigitte Bardot, která zrychlí dech i dnešnímu divákovi. A nejsem tak naivní, abych filmu vytýkal, že tu převládá Brigittino tělesno nad duševnem (Mimochodem - to na tom také nebylo vůbec špatně.) Pro mě se však jedná především o zrození Jeana-Louise Trintignanta, který nehraje vůbec špatně. A v dalších dvou hlavních rolích další dva mí oblíbení herci - charismatický Němec Curd Jürgens a "frantík" z Apocalypsy Christian Marquand. (11.09.2005)

Ve své době odvážný a průrazný snímek, jdoucí velkoryse za hranice běžné a tehdy až dusivé v tomto případě katolické prudérie. Doba, kdy plnoletost nastávala ukončeným 21. rokem života, je dnes stejně nepředstavitelná jako potvrzení lékaře o nenarušeném panenství, vyžádaném místně příslušným biskupstvím. Brigitte Bardotová, zápolící se svou krásou a pubertou se dostává do soukolí, která znají jen tzv. krásné ženy. Oddává se své bouřlivé smyslnosti, ale zcela postrádá schopnost jejího spekulativního pekuniárního zhodnocení, ačkoliv ji v tehdy zapadlém Saint-Tropez má doslova na talíři. Že ve filmu zahajuje svou dráhu jiná mimořádná osobnost francouzské a světové kinematografie hraného filmu, Jean-Louis Trintignant, jakoby míjela všechny komentátory tohoto filmu. Mladík, který se rve o svůj cit, a postupně tak ke zralosti přivádí nejen sebe, ale i svou ženu, která mu tak trochu nečekaně spadla z nebes k nohám, si vede překvapivě zrale a mužně. Ano, i v této době se dospívalo ještě rychle, rozhodně dříve a rychleji než dnes. Závěrečná scéna, v níž vrací svou dívčí ženu do skutečnosti, je triviální jen zdánlivě. Ve skutečnosti je to vítězství mládí a zodpovědnosti nad plochou konvencí, kalkulujícím ideálem žití i nejstarším bratrem, který naopak v této situaci lidsky i rodinně fatálně selhal. Vadimův film je poprávu považován za jeden z důležitých kaménků laviny-vlny rodící se moderní kinematografie hraného filmu, vlny, která nás dělí od někdejšího sentimentalizujícího zvukového filmu třicátých a čtyřicátých let minulého století. (29.12.2010)