...a Bůh stvořil ženu

No, režijně průměr. Melodramat s lepším dějem znám také dost. Ale samozřejmě se zde jedná především o Venuši ze Saint Tropez - Brigitte Bardot, která zrychlí dech i dnešnímu divákovi. A nejsem tak naivní, abych filmu vytýkal, že tu převládá Brigittino tělesno nad duševnem (Mimochodem - to na tom také nebylo vůbec špatně.) Pro mě se však jedná především o zrození Jeana-Louise Trintignanta, který nehraje vůbec špatně. A v dalších dvou hlavních rolích další dva mí oblíbení herci - charismatický Němec Curd Jürgens a "frantík" z Apocalypsy Christian Marquand. (11.09.2005)

Filmy o mezilidských vztazích patří k mým nejoblíbenějším. Touha, chtíč, sex a láska jsou tím nejdůležitějším, co žene většinu lidí vpřed. A někdy je sráží. Je to nejsilnější hnací motor, který nás nejvíce naplňuje, uspokojuje, zrazuje, zraňuje a poškozuje. Bojujeme, utíkáme, podvádíme, krademe, loudíme, slibujeme, vyhrožujeme, vydíráme. Vše ve jménu lásky, za kterou se schovává touha a chtíč. Tento film mě svým zobrazením plně uspokojil. Navíc, když partnerské vztahy narážejí na překážku v podobě maloměšťácké morálky, zvyků a pokrytectví. Juliete (půvabná a zajímavá Brigitte Bardot) je mladá dívka s temperamentem, touhou po životě a ženskou krásou tvarů. Její smyslnost a divokost rozpaluje touhy a chtíče, rozehřívá srdce a zatemňuje hlavy. V ruku v ruce s tím ovšem vyvolává také žárlivost, závist a falešné moralizování. Přitom chce žít, ne jen přežívat. Michel Tardieu (dobrý Jean-Louis Trintignant) je fascinován ženskostí a živočišností. Dodává mu odvahy a překonává svůj vrozenou stydlivost, aby bojoval za svůj cíl, který před ním odhalil svou krásu a navždy jej pohltil. Michelův starší bratr Antoine (Christian Marquand) je samolibý floutek, který si rád bere to, co chce. Je přitahován živočišností ženy, ale nedokáže v žádném případě překonat svoji vrozenou maloměšťáckou pokryteckou morálku. Bere, ničí a vysmívá se. Eric Carradine (Curd Jürgens) je velmi bohatý muž, toužící vlastnit nejpůvabnější dívku městečka Saint Tropez. Je to pokušitel, který může nabídnout vše. Není ovšem zcela bez zábran a projevuje se u něj lidská soudnost. A tak se roztáčí nádherný kolotoč milostných vyznání, soupeření, slibů a důkazů. Živočišnost vítězí, pokrytecká morálka křičí a život se prožívá. Z dalších rolí: nejmladší z bratrů Tardieuových, bezprostřední Christian (Georges Poujouly), obezřetná matka bratrů pod vlivem vrozené morálky (Marie Glory), a Julietina zatvrzelá pěstounka paní Morin (Jane Marken). Pro takové ženy nejraději trpíme. Et Dieu... créa la femme. De soleil, les vagues de surf sur l'océan et le parfum enivrant de la lavande. (27.12.2014)

Pěkně vystavěný příběh, který má dymaniku, erotiku, půvab i dobře napsané a zahrané vedlejší postavy. Brigittino živočišné ženství srší energií a má svou přitažlivost i pro ženské publikum.                                                                                               Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

Uznávám, že příběh byl dnes už stokrát překonán, ale budu si 100 % stát za tím, že BB dnes překoná málokterá herečka, jíž média veheměntně prohlašují za sex-symbol. Ještě dnes její krása vyráží dech, natožpak před padesáti lety ! Obzvláště scéna u svatební hostiny, kdy BB přijde jen tak v župánku, vezme si hromadu jídla a nijak se netají tím, co se dělo v novomanželské posteli, je tak geniálně sehrána, že nemůže být necitována. Et Dieu créa la femme... cherchez la femme... (05.11.2005)

Nu, měl asi pravdu Leon Bloy, když říkal, že to, "co překáží lásce, toť smysly." Tento film jimi přetéká a bohužel zde velkou měrou nahradily i psychologizaci. Kamera klouzá po povrchu erotické katastrofy, jejíž přitažlivé efekty skrývají mnohem zajímavější vnitřní pohyby, které tuto vizuální senzaci vyvolaly. (31.03.2009)