Wildlife

Nevím, vlastně co říct. Film, který je unuděný asi tak jako hlavní hrdinka v podání Carrey Mulligan. Zajímavé je to z mého pohledu jenom herecky a kameramansky, ale v souhrnu je to klasické drama o manželské krizi z pohledu dítěte, kterých už tu byly stovky, a zajímavějších. (06.07.2019)

Paul Dano se dal na režisérskou dráhu a se svým debutem představil malý, komorní film, ze kterého je hodně cítit nějaká ta rodinná tragédie a osobní zpověď. Nebylo to špatný, ale více mě zajímala vizuální stránka prostředí Montany, která v některých záběrech vypadala epicky. A to včetně momentů, kde synátor kouká na hořící masu lesa. To zároveň byla asi nejsilnější scéna celého filmu. Přírody mi bylo více líto, než samotného vztahu Carey Mulligan a Jakea Gyllenhaala. Blbý je, že příběh byl o rozpadající se rodinně a úplně ne o přírodě. Carey a Jake nicméně ve svých rolích nebyli zlí a tak si film zaslouží solidní tři fíky. Zajímavá, ale ničím se odlišující nezávislá americká filmařina. (11.09.2019)

Dobrý herec pred kamerou (v Až na krv bol Paul rovnocenným partnerom her. velikána Daniela Day-Lewisa) by si mal podľa mňa všímať, čo sa deje i za kamerou, t.j. z pozície režiséra, ktorý vydáva pokyny : „AKCIA” , samozrejme iba v tom prípade, ak pomýšľa presedlať z jedného sedla na druhé... ? V súčasnom trende je táto záľuba na vzostupe, a tak sa tento pozoruhodný, charizmatický herec rozhodol nakrútiť svoj prvý hraný FILM, (zatiaľ si netrúfol zastávať obidve najhl. funkcie naraz, ale napísal scenár a produkoval) a to - intenzívnu, melancholickú, komornú, rodinnú drámu o rozpade manželstva Jerryho a Jeanette Brinsonovcov v S. Amerike - na začiatku 60. rokov, pričom medzi nimi stojí ich jediný syn, ešte nedospelý Joe, ktorého sa táto problematika bezprostredne najviac dotýka, skrátka - prežíva ju maximálnym možným spôsobom. Jerry odchádza za prácou hasiča, že nechýba veľa, aby mu žena zahýbala, a čo sa bude neskôr diať, tak to sa dozviete počas pozerania, vskutku, naozaj, zaujímavého snímku, v ktorom vystupuje T-R-I-O hercov, ktorých uznávam. Jake má o čosi menej priestoru, a tak sa moja obľúbenkyňa Carey ukážkovo predviedla, aká je ? Je nielen sexy. Jednoznačne najlepší je mladý Ed. O. , ktorého vekový rozdiel s „filmovou mamou” je nedostatočný + by som mal ešte pár fil. „chybičiek krásy” , ktoré mi prekážali, napr. nedotiahnuté scény, či Joe nevedel, koľko rokov má jeho matka, čo mi prišlo dosť divné... ?! Apropo: Paul Dano má veľký potenciál byť aj prospešným rež. ? Uvidíme, nabudúce. (24.03.2019)

Dráma by sa asi v pokoji dala zaradiť medzi tzv. sociálny realizmus, zaznamenávajúci vzdorovaniu sa s turbulenciami, ktoré vyvolá strata zamestnania a obrovská ťarcha prichádzajúca s otázkou: čo bude ďalej? To nevie nikto, však každý pochopiteľne prechádza problémami s rôznou intenzitou. Nikto sa nesnaží nikomu nič vnucovať či dokazovať, v tom tkvie jedno z nesporných kúziel snímky. Pomalým plynutím deja, dlhými zábermi, s tým všetkým sa pracuje, aby sa podčiarkla práve ona tichá zádumčivosť hlavného pozorovateľa. Ten, až na výnimky, do vypätých situácií nevstupuje, len je postupom času vo výraze zmätenejší a vyplašenejší. Neoplýva bohvieako širokým registrom, avšak ani si nemyslím, že by to jeho postava vyžadovala. So cťou sa s rolou popasoval a vlastne určil zásadné kvality filmu, medzi ktoré jednoznačne patrí aj vynikajúca kamera. Nielen vďaka nádhernej krajine, ale aj mnohým dobrým nápadom (hrajúcim sa s diváckym očakávaním), získava rozprávanie punc nevšednosti a pôsobivosti. (18.11.2019)

Tenhle rozpad rodiny očima čtrnáctiletého syna je vynikající studií vývoje dvou lidí, kteří si byli velmi blízko a postupně se vzdalují, a jejich syna, který musí pochopit, že život je ne vždy to, co bychom chtěli. Dlouhé detailní záběry do tváří herců beze slov, stejně jako záběry do pusté krajiny jsou dokonalým koloritem k ději a dělají z filmu výjimečný zážitek, který rozhodně stojí za pozornost. Režisér si s filmem pohrál a evidentně věděl, čeho chce docílit, a já přesně takovéto americké nezávislé filmy miluji, byť se může zdát, že příběh je vlastně hodně jednoduchý a byl tu ztvárněný už na mnoho různých způsobů. Jediné, co bych filmu vytknul, že občas působí až příliš rozvlekle, ale chápu, že režisér měl nějakou vizi, které se držel. Takovýto film samozřejmě ale musí doplnit i herecké výkony, a ty v tomto případě byly skvělé, obzvláště mě potěšilo vidět zase jednou na plátně Jakea Gylenhaala, pro kterého mám jakousi slabost. Myslím, že mé zakončení košického festivalu se povedlo a nebudu lhát, že s komentářem k poslednímu festivalovému filmu se mi před očima míhají vzpomínky, zážitky i emoce, kterých jsem za těch 9 dní zde strávených přímo přesycen. Dovolíte-li krátkou odbočku od filmu, bude se mi stýskat po mém ČSFD kolegovi Enšpíglovi, se kterým jsem celý festival prožil a bylo mi ctí jej poznat, po místních lidech, prostředí i celkové architektuře, která je v Košicích skvělá, po celém festivalu. Tenhle festival má své úžasné kouzlo a duši a bylo mi ctí stát se jeho součástí. A stejně jako symbolicky končí film Wildlife společným vyfocením ústřední rodinné trojice, stejně tak i já ve svých myšlenkách tvořím psaním tohoto komentu poslední fotku, kterou odkládám do alba ve své hlavě, které už navždy zůstane mou součástí. Děkuji a třeba někdy znovu v Košicích na viděnou. [27. Art Film Fest Košice] (23.06.2019)