The Room
The Room
The Room
Režie:
Tommy WiseauScénář:
Tommy WiseauKamera:
Todd BarronHudba:
Mladen MilicevicHrají:
Tommy Wiseau, Juliette Danielle, Greg Sestero, Philip Haldiman, Carolyn Minnott, Robyn Paris, Mike Holmes, Kyle VogtObsahy(1)
V Česku a na Slovensku poměrně neznámé dílo si v zámoří získalo velkou pozornost publika a kultovní status. Je totiž obecně považováno za jeden z nejhorších filmů, které kdy byly natočeny.
Hlavního hrdinu Johnnyho si vystřihl sám Wiseau. Johnny nadevše miluje svou nastávající ženu Lisu (Juliette Danielle). Ta je však s jejich vztahem stále méně spokojená a tak svede Johnnyho nejlepšího přítele Marka (Greg Sestero). Johnnymu se postupně hroutí svět, který se mu za posledních sedm let podařilo vybudovat.
Film přitahuje pozornost milovníků nepovedených snímků pro svůj až komický charakter, špatnou práci s herci a absurdní repliky postav. Wiseau je někdy označován za současného Eda Wooda. Promítání filmu se uskutečňuje za bouřlivých reakcí publika, které nahlas komentuje dění na plátně.
(L_O_U_S)
Recenze (493)
Tommy Wiseau, potomek Ed Wooda a Courtney Love a důkaz toho, že život na Marsu nejen že existuje, ale také tvoří mezi námi, natočil bez minimálních pochyb ten nejpošahanější film v dějinách kinematografie. Pokud hledáte něco opravdu unikátního, pak tohle je to pravé. Chcete aby vás femme fatale odpuzovala? Zatoužili jste někdy po tom se z plna hrdla zasmát při sebevraždě hlavního hrdiny? Rádi byste viděli film s dialogy, které na sebe vůbec nenavazují a sami o sobě mnohdy nedávají žádný smysl? Film, ve kterém podává nejlepší herecký výkon sedící pes? Pak jste na správné adrese... ()
Věřím, že když člověk tenhle film vidí třeba v plném kině chechtajících se lidí, ohodnotí ho pěti hvězdičkami bez nejmenších výčitek svědomí. Já ho viděl sám, a tak jsem jen dost často nevěřícně kroutil hlavou v úžasu nad všemi těmi hereckými "výkony", nad tím, co postavy vypouštěly z úst, a také nad tím, kolik postelových scén se dá vtěsnat jen do první půlhodiny (ňadra hlavní hrdinky jsem za tu dobu poznal tak důvěrně, že mám pocit, že jsem s ní spal i já). Smál jsem se až při finále, během kterého jsem si navíc uvědomil zvláštní věc - Pokoj mě vůbec nenudil. ()
Dáš dětem na základce za úkol napsat a natočit vypjatý milostný drama a vznikne ti něco jako THE ROOM, legendární brak, jehož kultovní status letos nabírá zbrusu nový level díky DISASTER ARTIST, a proto jsem se musel podívat i já. Wiseau je opravdu jak mimozemšťan, jeho neherectví (miluju ten smích) geniálně poutavý, scénář schizofrenní a vysoce retardovaný, má to být smrtelně vážný, působí ale celý jakoby pro srandu předabovaný, k tomu hraje melodie odněkud ze starý fantasy videohry, mixlý s eroťákem. Takže jo - totál špatnost, která má potenciál být skvělou zábavou pro smích. Vůbec se nedivím komunitě co se kolem toho utvořila a davově si užívá v kinosále. DIY marketing: "A film with the passion of Tennessee Williams." ()
Snímek, který takovým nevídaným způsobem předchází jeho pověst, jsem prostě musel vidět. Nejvřeleji doporučuji četbu zajímavostí. Konečně snímek, u kterého se dočtete zajímavé zajímavosti. Mimo jiné jsem se tam dozvěděl o senzační hře, která je snad vtipnější než samotný snímek. Jinak, obsah nelže. Herce zde hrát zkrátka neuvidíte. Je to těžce bez emocí. Všichni jsou hrozně šerední. Na prvním místě s náskokem vede herec/režisér/psychopat a permanentně sjetý Tommy Wiseau. Z nezanedbatelné části snímek vzdáleně připomíná jakési poloviční falešné nechutné a nízkorozpočtové porno, či alespoň pokus o něj. Tuším, že jsem se dočetl, že divák celých 8 minut trpí záběry, kdy se po sobě herci všemožně plazí. Nejnechutnější jsou samozřejmě scénky, kterých se účastní Wiseau, to je vyloženě pro otrlé. Nehodlám snímek hodnotit jako dílo, kde je naprosto všechno špatně. Ona se ta všudepřítomná debilita takovým zázračným způsobem přehoupla úplně na druhou stranu a vzniklo kultovní dílo s nemalou fanouškovskou základnou. Vůbec se tomu nedivím. Snímek je napráskaný všemožnými perlami. Třeba už jen ten Johnnyho smích je uši a bránici trhající. Nevidím tvůrcům do hlav, ale pokud snad bylo tohle zamýšleno naprosto vážně, tak se to dost zásadně minulo účinkem. Komedie se z toho ovšem vyklubala obstojná. Milý a citlivý snímeček o vztazích. Těch mezilidských i partnerských. O komplikovanosti ženské duše a chlapecké citlivosti. O milostném trojúhelníku. O nevěře. O zlomeném srdíčku. Zkrátka o životě. Autor nenese zodpovědnost za to, že jsou úplně všichni diváci retardi a nejsou prostě na podobný film dosud mentálně vybaveni. Potrvá desítky let, než v tomto snímku někdo to skryté poselství a kouzlo vůbec dovede objevit. Snad bych jen doufal, že až se zde nějakým způsobem opět zresetuje život, navštíví nás někdo z Vesmíru, či v co věříte, tak tyto inteligentní bytostí nenaleznou nějakou zatoulanou kopii právě tohoto díla. Zřejmě by tyto bytosti připsaly náš úpadek právě tomuto filmovému skvostu. ()
Galerie (29)
Photo © TPW Films
Zajímavosti (84)
- Juliette Danielle, představitelka Lisy, se během pauz při natáčení uvolňovala kouřením, což abstinent a nekuřák Tommy Wiseau snášel velice těžko. (L_O_U_S)
- Nápad natočit The Room se ve Wiseauově hlavě zrodil poté, co s Gregem Sestero (Mark) navštívili projekci filmu Talentovaný pan Ripley (1999). (L_O_U_S)
- Štáb si při natáčení připomněl první výročí událostí 11. září 2001. Greg Sestero, který hrál Marka, vzpomíná, jak režisér Tommy Wiseau přinesl do studia digitální hodiny a přikázal štábu, aby držel pět minut ticha. Muselo se začínat několikrát, protože se vždy někdo začal smát. (L_O_U_S)
Související novinky
Festival Naruby pro fanoušky béčkových filmů
Druhý ročník filmového festivalu Naruby se bude konat 12. - 15.6. v areálu bývalého kláštera Gabriel Loci. Můžete se těšit na 5 tematických sálů, které skvělé dokreslí atmosféru béčkového, spíše… (více)
Festival Naruby holduje béčkovým filmům a rumu
Organizátorem unikátního festivalu pro dospělé, tedy výhradně pro diváky od 18 let, je Kino Balt, které začalo v Praze dělat rumové kino. Hlavní koncept je jednoduchý – každý divák v ceně vstupného… (více)
Na světě bylo, je a bude mnoho nedoceněných autorů. Mnoho z nich se zaslouženo uznání dočkává posmrtně, někdy i po mnoha stoletích. A jednou tímto člověkem bezesporu bude Tommy Wiseau. Jde o člověka, který natočil zásadní film. Takový film, vedle kterého se mohou jít Občan Kane, Kmotr, Forrest Gump nebo Paddington 2 jít klouzat. Stejně jako jeho autor, i Room čeká na zasloužené uznání, které si zaslouží. Za rok 2003 vyhrál Oscara za nejlepší Pán prstenů: Návrat krále, který je ovšem v porovnání s Room suchou břečkou. This is Cinema! Room je filmem, který prozkoumává lidskou společnost, silným psychologickým dramatem, které i po letech dostává poměrně výraznou bídu díky tomu, že je jiné. Wiseau byl terčem posměchu z toho důvodu, že zřejmě nabourává veškerá filmařská pravidla, právě v tom ovšem tkvěl jeho úmysl. Jedná se o revolučního umělce, který představil svět snadno evokující Matrix, protože se dá těžce věřit tomu, že se odehrává ve skutečném světě, Wiseau ovšem čerpá z vlastních pocitů, kdy svět vnímá zcela odlišně. Výsledek je nazývání věci pravými jmény. Room se tak odehrává ve světě, kde je komediálním zlatem fyzické násilí na ženách, módním vrcholem jsou lžičky, mnoha načrtnutých motivů úmyslně nikam nevede, aby Wiseau vykreslil, jak se některé věci v životě prostě dějí a následně jim prošumí. Johnny v podání Wiseaua je obětí systému, který mu nerozumí, stejně tak nepochopen i po letech zůstává samotný Wiseau. Wiseau si nezaslouží srovnávání s Ed Woodem nebo Uwem Bollem, minimálně ve stejné kategorii se totiž pohybují Stanley Kubrick nebo Steven Spielberg. Scéna, která začne hlasitým odmítáním, pokračuje šlehnutím láhve od vody o zem a vrcholí pozdravením Johnnyho nejlepšího kamaráda Marka zavání výraznou epikou, úmyslně ošklivé pozadí je poté inspirováno avantgardním uměním, které podtrhuje sofistikovanost Wiseaua. Samotný příběh je pojat skoro jako řecká tragédie, kdy se Johnny zdánlivě nachází na osobním vrcholu, následně ovšem dochází k pomalému pádu, kdy navíc dochází k odhalení jedné zásadní pravdy: Žijeme ve světě srabů. Postavy následně projevují své emoce úmyslně pasivně, kdy pokus o vraždu nebo rakovina s člověkem nějak zásadně nehýbají, vše poté vrcholí tragickým momentem, kterým Wiseau záměrně svého hrdinu nechává odejít ve vrcholné pasáži. Inspirace Macbethem nebo Médeiou nemůže být okatější, Wiseau se rázem jeví jako Shakespeare 21. století. Revoluční přístup Wiseaua spočívá i v tom, že se film natáčel souběžně na film i digitál, Wiseau se poté do role rozpadajícího muže rozhodl ponořit i na natáčení, kdy lezl celému štábu krkem, vše ovšem bylo úmyslem, aby štáb pochopil, jak je pro Johnnyho jeho rozpadající se život složitý, to vše pochopitelně bez většího pochopení. Sám Wiseau se ostatně po letech nechal zlákat a pro uspokojení lidu prohlásil, že mají pravdu a Room není psychologickým dramatem, ale úmyslnou komedií. Wiseau se tak nechal kvůli velkému nátlaku připravit o pozici filmového Mesiáše, mnozí mu ovšem i po letech dávají pravdu. Opakovaně při sledování zdraví Marka spolu s Johnnym, proti jeho nevěrné Lise by nejradši naházeli všechny lžičky světa a zahráli si americký fotbal. Wiseau se sice nechal zlomit a díky tomu si nezaslouží kdovíjak kladné hodnocení, i po letech je ovšem Room nedoceněným klenotem. A jednou to pochopí všici! () (méně) (více)