Začátky

Takový propletence příběhů a osudů poněkud komplikovaně odvyprávěný. Ale díky tomu se člověk dozví, kdo to ten oliver vlastně je. V podstatě jde o obyčejný film o zcela obyčejných lidech. Režisér zvolil lidský přístup a nikde netlačí na pilu, což je opravdu dobře. Divák může při sledování zapojit mozek a zabývat se hloubkou filmu. Komedie to není v žádném případě. Je to spíše komorní drama. (17.01.2012)

Hal: Well, let's say that since you were little, you always dreamed of getting a lion. And you wait, and you wait, and you wait, and you wait but the lion doesn't come. And along comes a giraffe. You can be alone, or you can be with the giraffe. Oliver: I'd wait for the lion. Hal: That's why I worry about you. (25.01.2012)

Už po prvých minútach nadobudnete dojem, že film je veľmi autobiografický a tvorca si ho nakrútil predovšetkým pre seba. No a počas nakrúcania hľadá cestu, ako by svoje spomienky a pocity preniesol aj na diváka. Darí sa mu to šikovnou štylistikou, ako napríklad vsúvanie fotiek alebo kresieb do obrazu, či rapidmontáže, akoby sme sledovali Oliverove predstavy. Relatívne mladý muž je až príliš zaťažený minulosťou a dostáva šok, keď sa jeho otec na staré kolená a tesne pred smrťou rozhodne otvoriť svoju myseľ. Ako sa to odrazí na živote chlapíka, ktorý radšej každý vzťah ukončil, zrejme kvôli strachu a zároveň má možnosť nabrať odvahu na zmenu svojho až príliš bezpečného životného štýlu vďaka "novému" otcovi a novému vzťahu? To si musíme domyslieť a Oliver to ešte nevie a je dosť možné, že na to bude prichádzať ešte nejakú dobu. 70% (06.02.2021)

"TATI, PROČ VŠEM ŘÍKÁŠ, ŽES TO PŘEKONAL? - NENÍ TO JEDNO? - NENÍ! TATI, SEŠ VE ČTVRTÉM STADIU! PÁTÉ UŽ NENÍ!" Komorní příběh otce a syna, kteří na pozadí svých osobních ztroskotání ve vztazích konfrontují životy obou a i když se zpočátku zdá, že společným jmenovatelem je tu jen chabě navázané mateřské pouto, film nás postupně přesvědčí o podivném vnitřním boji obou mužů. Je sympatické, že film reflektuje téma coming outu u generace našich prarodičů, o to hůř pak vychází celá ta linie s Christopherem Plummerem, o jehož utajované homosexualitě de facto nic nevíme, netušíme, jaký měl motiv k uzavření manželství, ani jak probíhal jeho život až do okamžiku manželčiny smrti. My ho poznáváme až v okamžiku, kdy je se svou orientací vyrovnán, bohužel svou novou identitu nestihne již naplnit. Vedlejší paralela s Ewanem McGregorem se pak zabývá jeho patologickou prohrou ve vztazích a právě pátrání po otcově minulosti mu přináší řešení vlastních komplexů, jež mu částečně pomáhá překonávat jeho nová známost (Mélanie Laurent). V celém příběhu má klíčovou roli i pes a frustrovaná matka hlavního hrdiny, která se nikdy nedokázala smířit s tím, že svého manžela nedokázala vyléčit z homosexuality. Film je nakonec tvořen mnoha vrstvami, z nichž ani jednu nedokáže pojmout komplexně a tak divák těká z jedné postavy na druhou, ztrácí přehled a ve výsledku se celek rozplývá v ukolébávající nudu. A je to škoda, protože téma rozhodně nepostrádá významnový potenciál a v budoucnu by otázce homosexuality ve stáří mělo být přikládáno více pozornosti. (12.11.2011)

Viděl jsem onehdá a už teď o tom mužu řict, co mi z toho zustalo v hlavě. Protože to je skoro nic. A to zbylý něco je nemocnej teplej dědek, co na starý kolena začal být opravdicky teplej, a divnej vztah jeho syna s nějakou courou, kteří se u toho museli cítit hrozně originálně a zajímavě, a proto jim to nikdy nemohlo vyjít. Proč si toho nepamatuju víc? Protože filmů o teplým dědkovi sice moc není, ale jinak filmů o teplouších jo... a už mě to nebaví. Jinak nic proti teplejm, ale tohle mi přišlo uplně nezajimavy a nevadila mi jeho smrt. Jo a ještě jsem si řikal, co to kua ten synátor má za prácu, že tam kreslí jakýsi kraviny a je to prostě uplně práca o hovně. Film taky. (05.03.2012)