Ostrovy uprostřed proudu

Poutavé drama, natočené dle posmrtně vydané novely Ernesta Hemingwaye "Ostrovy uprostřed proudu", líčící etapu života stárnoucího svobodomyslného umělce, žijícího v jakémsi dobrovolném >osamění< jen s pomocníkem a pár přáteli stranou dění a vzdálen od rodiny, se kterou přesto (zejména se syny) ho váže láska a pevné pouto a jemuž i zdánlivě vzdálená válka fatálně zasáhne do života. Epizodicky stavěný film vyniká excelentními záběry moře a bahamských reálií a skvělou kamerou vůbec, výbornými hereckými výkony a stupňující se dramatičností příběhu, vrcholící až tragickým finále. Tohle je zkrátka takový ten formou i obsahem >výborný americký< film, kterým naštěstí je dáno vzniknout kdesi na okraji produkce velkých hollywoodských studií... (21.04.2006)

Knihu jsem četla tak dávno, že mi z ní v hlavě utkvěl jen několikastránkový odchyt mečouna a moře, takže nesrovnávám. Film na mne velmi zapůsobil a na několika místech dojal k slzám, ačkoli není natočen tak, aby je z diváka doloval. Chápu touhu po svobodě a kvituju to prozření a otočku. Uchvátil mě George C. Scott a ti bezelstní kluci a Hammingsův kořala. "Tedˇuž vím, že neexistuje jen jedna opravdová věc. Všechno je opravdové". (04.11.2017)

Ostrovy v prúde prečítané nemám (ale schwejkov komentár navnadil), takže nie som zaťažený pre film nevyhnutne nepriaznivým porovnávaním. Thomasa Hudsona som chápal ako spisovateľove alter ego, sympaťák C. Scott ho ako takého zahral dobre, tým pádom mi neprišiel charakterovo nepostačujúci. Násoska Eddy je v najsympatickejšom výkone Davida Hemmingsa neodolateľný, a nechýbajú ani silné scény, ako je napríklad lov mečúňa, ale hlavne potom návšteva bývalej manželky, teda moment, kedy Hudson pochopí hlavný účel tejto jej návštevy. To zamrazilo do morku kostí. Suma sumárum výdatná porcia neokázalej ale poctivej, sústredenej filmárčiny. Bohate stačí. (14.11.2017)

Franklin Schaffner je veľmi schopný režisér, ale z tejto látky sa viac vytrieskať asi nedalo. Typický pomalo plynúci Hemingway, ktorý stavia na atmosféru a zasadenie, silnejšie či dramatickejšie momenty však absentujú. Plus do toho spomienkové obzretia sa, ktoré ešte viac spomaľujú tempo. Ani snový záver mi príliš neulahodil. Hore to ťahá hlavne duo hercov Scott, na ktorého sa dá vždy spoľahnúť, a Hemmings, ktorého postava je asi najsympatickejšia. Druhým kladom je pekné ostrovno-morské prostredie, z ktorého vznikajú krásne zábery. (11.04.2020)

Druhé zhlédnutí si pro jistotu odpustím; obávám se, že vcelku kladný dojem by napodruhé neobstál. Vizuálně nádherné, škoda jen, že postupem času příběh poněkud ztrácí dech. Tempo nastavené dokonalou první a slušnou druhou částí je rozmělněno v závěrečné části, která je nejslabším článkem celého filmu (ani Scottovi jsem zde jeho výkon neuvěřila absolutně, na můj vkus silně přehrával). V komentářích už je zmíněna nedostatečná prokreslenost postav, která je zapříčiněna právě nevhodným rozkouskováním děje do kapitol - charaktery zůstávají ploché a vzdálené a já jako divák lhostejná. Omezená stopáž filmu škodí, podle mě by mu slušel spíš formát minisérie. No ale přes všechnu kritiku: opravdu hezky se na to dívá. Poznámka na okraj: stejně jako záhy po svém vzniku zmizel film v propadlišti dějin, zapadl i Goldsmithův vynikající soundtrack (nesehnatelný až do druhé poloviny 80. let, kdy byl znovu nahrán u příležitosti další spolupráce tandemu Schaffner-Goldsmith na filmu Lionheart)...on sám ho označuje za nejlepší, jaký kdy napsal; to nemůžu posoudit, ale zaujalo mě, že Goldsmithova hudba je zde neobvykle "nenápadná"; jeho doprovod je většinou v dobrém smyslu slova "okatý" až do té míry, že nemilosrdně ukradne mou pozornost...zde ale zapadl jak ulitý a s příběhem dokonale souzní. (17.04.2012)