Rosa Luxemburgová

Tento film o Rose Luxemburgové natočený v polovině 80. let v západoněmecko-československé koprodukci funguje tam, kde o 14 let starší východoněmecký film "Navzdory všemu" o Karlu Liebknechtovi selhává. Zatímco liebknechtovský projekt se soustředí na (poněkud šablonovitě podanou) ideologickou stránku věci a libuje si v davových scénách ponechávajících minimum prostoru pro vnitřní svět hlavních postav, luxemburgovský projekt se naopak až úzkostlivě zaměřuje na hrstku hlavních hrdinů (zejména ústřední partnerskou dvojici Luxemburgová - Jogiches) a jejich vnitřní a intimní život, jejichž prostřednictvím jsou teprve nazírány jejich politické postoje a jejich společenská angažovanost. Film o Rose Luxemburgové - který se dokonce nebojí poukázat ani na některé (jakkoliv třeba nečetné) názorové rozpory mezi Luxemburgovou a Liebknechtem (v jedné scéně ke konci filmu Luxemburgová vyčítá Liebknechtovi, že hovoří v novinových frázích - jako by tušila film, který o něm jednou bude natočen :) - tak působí výrazně věrohodněji. Při porovnání obou filmů - bereme-li s jistou dávkou zjednodušení jeden jako reprezentanta "socialistického" východního bloku a druhý jako reprezentanta "buržoazního" západního bloku - se rovněž ukazuje (přinejmenším v tomto případě) neplatnost úvahy sovětského filmového teoretika J. S. Gromova, který ve své knize, jež vyšla v 70. letech v překladu i u nás, apeloval: „Proti reakčně mytologickému hrdinovi nutno postavit Hrdinu, opravdovou významnou lidskou osobnost, která koná velké a ušlechtilé činy. Ideologický spor s buržoazní kinematografií to je, v rozhodující míře, spor o hrdinu a spor hrdinů. (…) Soudobý kapitalismus objektivně nemá osobní zájem na opravdově heroických osobnostech, jsou mu cizí a nepřátelské." (08.06.2014)

Komplikovaná struktura a osobně zřejmě velmi do postavy vžitá Barbara Sukowa; docela poctivá práce, odvážná politická intence tvůrkyně (a ráznost, s jakou diváka nutí s revolucionářsky naladěnou aktivistkou prvních dvou desetiletí minulého století soucítit: nechává ji psát dopisy, číst své názory a závěrečných několik minut s černým plátnem a emočně napjatou hudbou má být místem, kde pro samé slzy nad smrtí (zavražděním) hrdinky člověk nebude schopen vstát ze sedačky - žel, zřejmě to nikterak nezafungovalo; a v tom je hlavní "prohra" snímku). (19.11.2010)

První polovina se odehrála ve stylu nezáživné akademické nudy historických filmů Otakara Vávry ze 70. a 80. let. Druhá hodina přinesla výrazné zlepšení, ale na víc než slabší tři hvězdičky to není. -------- Film se promítal v českých a slovenských kinech pod oficiálním distribučním názvem Rosa Luxemburgová. V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1985. (11.05.2019)

Západní film si mohl vypůjčit československé herce neboť bylo natáčeno o socialistické političce. Kdyby tak Rosa věděla, na kolik budou nejen její ideály zneužity. Vše co bylo prováděno jí nakonec komunisté dělali jiným. A to přesto, že Rosa Luxemburg volala po sociální spravedlnosti a vládě dělníků. Film není natočen špatně, dokonce i Barbara Sukowa zahrála svou představitelku velmi dobře, přesto filmu něco chybí. Těžko soudit co přesně. Ve velkém časovém rámci se tvůrci snaží zachytit důležité okamžiky jejího života na pozadí toho soukromého, ale přeci jen i dvě hodiny jsou asi trochu málo na pochopení. Sledujeme obrazy jejího každodenního života v rychlém sledu za sebou. Chybí tomu lepší vykreslení dobové atmosféry, což jednáním u stolu nebo vykřikování hesel na demonstracích nepomůže. Chybí tomu pocit ztotožnění se s postavou, možnost vcítit se do ní nebo větší působení osobnosti na diváka, aby lépe dokázal chápat, jak se asi cítila a co prožívala. Jeden příklad za všechny. Když je Rosa držena ve vězení tři týdny neoprávněně, sledujeme už jen její návštěvu u ředitele, který jí vysekne obdiv za trpělivost a teprve po její "audienci" je propuštěna. Proč čekala tři týdny? Jak obecně prožívala vězení? Vždyť v něm strávila nemálo let. Byla opravdu tak odvážná a snášela to dobře nebo jen tvrdá před ostatními... (22.04.2021)

Na významnú tvorkyňu nemeckého nového filmu trochu akademické, ale informačne bohaté a kto o Rose Luxemburgovej nič nevedel, tak sa toho veľa dozvie. Dozvedeli by sme sa samozrejme viac v nejakom podrobnejšom seriálovom spracovaní, pretože tu máme slušný časový rámec, ale to podstatné bolo vypovedané, aspoň film sa tak snaží pôsobiť. Ideály socializmu boli pred sto a viac rokmi v Európe niekde inde a nikto ešte netušil, do akých obludných rozmerov sa tento myšlienkový smer dostane a koľko ľudí pripraví o život. Z tohto hľadiska bola vlastne Rosa šťastná osoba, keďže sa toho nedožila a asi ešte šťastnejšia by bola, keby sa nedožila aj tej prvej svetovej vojny. Film slušne vykresľuje zapojenie socialistických hnutí do vzniku konfliktu a konfliktov všeobecne, až má divák dojem, že Rosa bola jedinou osobnosťou orodujúcou za mier, pričom táto charakteristika bola pre ňu ešte príznačnejšia než členstvo v nejakej socialistickej strane. Ako sama hovorí, tí proletári sa síce chcú spojiť, ale okrem toho sa chcú aj zabíjať vo vojne. (20.04.2021)