Ztracen ve vesmíru

Potenciál, srdce na dlani, pravda, odvaha, vykrádačka Vesmírné Odysey... Tento "film" se pyšní mnoha přívlastky. Na jednu stranu je Tom DeLonge nezaměnitelným hudebníkem, talentovaným textařem a tedy obstojným scénáristou (pokud jednou napíše výpravnou fantasy, může to Steven Erikson zabalit), na tu druhou by se asi neměl příliš angažovat do kultury filmu. Nic ve zlém - vznikalo to léta a dívat se na to klidně dá... zzZzZzZzzzZ... ehm, pardon, kde jsem to-. Jo. Epická vesmírná nuda plná chytrých monologů o životě s výborným soundrackem. (02.06.2012)

Určitě jedna část diváků tenhle film zatratí a ta druhá bude velmi spokojena. Patřím do té druhé. Ztráta kontaktu ve vesmíru a opuštěnost, jak druh zvaný člověk obstojí? V minulosti, současnosti, budoucnosti? Co si lidé dokazují....skvělá vizuální podívaná s perfektní hudbou, závěrečná symbolika s Vesmírnou odysseou....kdo ví, co všechno se může ve vesmíru stát a jakou roli v tom dění hraje lidská bytost. Snad se to někdy dozvíme. (23.02.2013)

Ztracen ve vesmíru je rozhodně působivé dílko - po audiovizuální stránce mu nemám co vytknout, po stránce herecké taky ne... Snad mohlo být více poutavé a méně uspávající (celý film jsem viděl asi až na čtvrtý pokus). V závěru jsem byl rád, že do sebe (téměř) všechno zapadlo a zmatek, ve který se během uplynulé hodiny děj proměnil, se nakonec ustálil. Hlavní myšlenka je dobrá (týká se originálního názvu snímku) a dovoluji si s ní souhlasit. Všechna ta srovnání s Kubrickem jsou vlastně hrozně nespravedlivá... Ale co dělat, když si o ně tvůrci tak okatě koledují, že? Tři a polovička. (07.10.2012)

Takový pokus o nízkorozpočtovou Fontánu mixnutou koncem 2001: Vesmírná odysea, kde ale chybí jakékoliv zvraty, vyjití vstříc divákovi, a kde spousta myšlenek - a to často otřepaných myšlenek, spíše povrchních, než hlubokých - zabíjí spolehlivě jakoukoliv pointu. Slušná výprava i kamera, hudba mi lezla časem na nervy. Celkově až příliš sebestředný, do sebe zahleděný film, který se snaží říkat "vesmírné pravdy", a přitom selhává na tom nejjednodušším - vstřícnosti k lidem, tedy divákům. Jo, a lidi, nezapomeňte! - mějte se rádi. (17.01.2012)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)