Megamind
Megamozog
Megamind
Režie:
Tom McGrathHrají:
Will Ferrell, Brad Pitt, Tina Fey, Jonah Hill, David Cross, J.K. Simmons, Ben Stiller, Justin Theroux, Tom McGrath, Mike Mitchell, Jack BlessingVOD (4)
Obsahy(3)
Megamysl je neskutečně vtipný film, který dává všem příběhům o superhrdinech nový rozměr. Sny ďábelského zločince Megamysla o ovládnutí města Metro City se stávají skutečností, když se mu podaří přemoci ochránce města, Metromana. Pak se ale na scéně objeví další zloduch, který rozpoutá chaos, a největší „mozek“ na světě se svým legračním kumpánem Minionem se náhle ocitají v rolích zachránců... (Magic Box)
(více)Recenze (750)
Můžete nemít rádi film, který vtipně nabourává komiksová superhrdinská a superpadoušská klišé a do toho zní pecky od AC/DC, Black Sabbath a Guns´n´ Roses? Těžko. Spolehlivý zvedač nálady a příjmené překvapení v jednom. ()
Chvíľu som váhal, ale za úderné finále, hardrockový soundtrack a niekoľko ženiálnych fórov (hlavne imitovanie Marlona Branda) tie štyri dám. ()
║Rozpočet $130miliónov║Tržby USA $148,415,853║Tržby Celosvetovo $321,887,208▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $26,819,546 //počet predaných kusov 664,916║ Tržby za predaj DVD v USA $51,006,145 //počet predaných kusov 3,242,267║ Tak tento rok 2010 prináša jednu animovanú lahôdku za druhou, DreamWorks potešili ako len mohli, veľmi príjemný film, ktorý baví, dramatizuje, šokuje, oči animačne poteší, pre mňa slasť a veľký konkurent pre Ja zloduch. Plus skvelý Slovenský dabing. /videl v kine 3D verziu: 95%/ ()
Scénář: Alan J. Schoolcraft, Brent Simons .. I'm Bad, I'm Bad. You know I'm Bad. You Know, Hoo! _ Dobrá, dobrá, dobrá. V tomto pomysleném souboji "špatných" pro mne bude konkurent Despicable Me vždycky až dvojkou, protože ze schématu nakonec mnohem lépe vyplouvá MegaMind, i když mi v úvodu lehounce drhla. Naštěstí se neutopí v infantilitě a jde si svojí satirickou cestou. Za rok 2010 v animácích patrně stříbrná pozice, co se Hollywoodské produkce týče (kde s přehledem vítězí Toy Story 3), a celkově spíše to lepší, v čem se Dreamworks kdy namočil. Nejde sice o prvoplánově zábavnou, natož nějak třeskutně vtipnou podívanou, naproti tomu se chytře a zajímavě pracuje s konceptem (anti)hrdinů a rozhodně tím znalé nenudí. 75%. ()
Animovaná variace na komiksové a filmové příběhy Supermana, převrácená postmoderně tak nějak na hlavu, neboť ustálená dualita superhrdina - hlavní padouch je tu variováním narušena a negována, až dojde k úplné záměně obou pólů. Jestli má Megamysl nějaký velký klad, pak samozřejmě aluze na různé popkulturní odkazy a ikony, kterých je tu citována skutečně přehršel, ale to už je vlastně v tomto odvětví počítačově animovaných snímků takřka standard. Druhým kladem tak zůstává výrazný důraz na pohrávání si s pravidly žánru, která, jak již bylo dříve řečeno, staví zpravidla na hlavu (superhrdina ničí a ohrožuje své vlastní město atd.). Originální je též samo rozvíjení a variování supermanovské předlohy - kupříkladu Supermanovo maskování se za nemotorného novináře Clarka Kenta tu tvůrci transformovali do podoby 3D hologramu se zdrojovým kódem v hodinkách, které jsou pak využívány ještě v mnoha dalších proměnách identity... Dívat se na superhrdinská klišé z nezvyklých úhlů pohledu je poslední dobou v kinematografii takřka trend (namátkou připomenu mimořádně ulítlý britský seriál The Misfits, stejně jako záplavu snímků hollywoodské provenience), Megamysl přináší ale potřebnou přidanou hodnotu. Celkově patří k tomu lepšímu, co v daném ranku vzniklo... ()
Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. ()
Neumí řešit problémy, neodlétá do západu slunce a ví jak je to s padouchy: ,,VŽDYCKY PROHRAJOU!!“..... Je to barevný, zábavný a svižný. Příběh o superpadouchovi, kterej touží po tom bejt normální, může nám dospělejm připadat lehce hloupoučkej. Ale dostatek nápadů mu nemůže upřít nikdo! A jestli je lepší Padouch Megamysl? Tohle děti neřešej a já... já si cením toho, že konečně někdo pochopil, jaká hudba je pro ně nejlepší! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem pořád zavřenej a nejsem z týhle planety. 2.) Chystám se sestrojit paprsek negramotnosti! (nemáš dojem, že už tě někdo předběhl?) PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ** NAPĚTÍ * ()
// Production Companies: DreamWorks Animation // ()
"Megamysl" může sloužit jako typický příklad projektů DreamWorks Animation. Jejich produkce co do technické kvality vždy pokulhávaly za konkurencí, ale jejich síla spočívala ve scénářích. Vedle svého času nápaditého a skvěle vytěženého konceptu, který můžeme popsat jako záporácký protipól vůči "Úžasňákovým" si ale tentokrát studio zasloužilo také ovace za animaci. Ta staví na plasticitě postav a kombinuje zveličenou tvárnost 3D modelů s extrémně expresivní mimikou typickou pro klasické animované grotesky. ()
Samozrejme se nabizi srovnani s Despicable Me, oproti kterymu to ma ale navrch. Coz je ale dany tim, ze i kdyz i tady se hlavni hrdina ocekavane polepsi, neni to zadna infantilnost s malejma holcickama. Co se tyce pribehu, vetsinou se da docela dobre predvidat, co se stane dal, ale presto je na pomery animaku docela vymakanej. Jinak neni moc co resit, prijemnej dabing, fajn animace i hudba a slusna zabavna jizda od zacatku do konce bez nejakejch hluchejch mist. Ja jsem spokojenej. ()
Po výborném TOY STORY 3, TANGLED a vikinzích vs. dracích je tohle o třídu slabší animák, někdy až nudný, se dvěma doslova iritujícíma postavama (Titan Hal a Minion - nehledě na ROBOT MONSTER). Ten nápad (villain without a hero) se mi ale líbil, pár hlášek mě fakt rozesmálo, celkově lepší průměr, takže to vůbec nemám důvod nějak odpravit. ()
Bavil jsem se teda víc než u Já, padouch. ()
Na to jak prvoplánové, neoriginální a neustále se opakující to je, si to jde užít docela hodně. V podstatě Já, padouch, jen trochu odrostlejší. ()
Dreamworks se do toho opět obuli a opět s takovou vervou, že prošplápli podrážky! Megamysl je další z již docela dlouhé série lehce pokřivených žánrovek a zase to šlape jako hodinky. Překvapivé ale je, že už to opravdu není film pro děti. 1) proto, že občas brnká na opravdu docela seriózní notu, 2) pak především pro naprosto enormní množství parafrází a odkazů, které desetiletý capart prostě nepobere. 20 letý Nerd si tak Megamysla užije paradoxně třikrát tolik... A já jsem moc rád, že mohu být 20 (resp. 22)letým Nerdem... Hudební dramaturgie je mimochodem krutě originální a dokonale funkční... Je mimochodem velmi zajímavé sledovat vedle sebe Megamysla a Padoucha... Stejné téma zpracované naprosto odlišným způsobem, s dokonale obrácenými funkčními a disfunkčními momenty... ()
Celkom milé prekvapenie. Očakával som mega infantilnosť ako Ja, zloduch a miesto toho som dostal úsmevný a nápaditý animák so skvelým výberom piesní. Na 4* to však nemá kvoli škaredej animácii a záverečnej tancovačke. 6/10 ()
MegaMind je něco jako Já padouch, akorát bych řek ještě krapet lepší a to prohození typický konceptu, kdy hlavní postava je padouch je prostě zábavný a neokoukaný, i když je to tu už podruhý za sebou. ()
Vždycky jsem si říkal, co by si takový superpadouch počal, kdyby skutečně ovládl svět (který bývá v superhrdinských filmech suplován supermegapolí, ať už je to Gotham nebo Gothaj). Ať už je to Joker nebo pandimenzionální nestvůra z Mogadonova mračna, bavilo by ho to? Autoři Megamindu si položili stejnou otázku a odpovídají na ni: nebavilo. U tohoto závěru ovšem nekončí a nejen že ho rozvádějí dál, ale ještě si přitom zvládnou pohrát si typickými postupy superhrdinského příběhu. Celkově nápadité, zábavné a svižné. ()
Po mém interním srovnání tak trochu podobného Já, padouch musím uznat, že Megamysl prohrává na plné čáře a mé 4* považuju až za příliš velký projev štědrosti. Čtvrtou hvězdu nakonec přidávám zejména díky ozvláštňujícím prvkům (žánrové přechody a důmyslné porušování pravidel jednotlivých žánrů - filmy/komiksy o (super)hrdinech apod.) ()
Od natočení Shreka se neobjevil animák, který by tak systematicky parodoval popkulturu a ustálená výrobní schémata zábavního průmyslu. Zatímco ale Shrek parodoval tradiční disneyovky, tedy vycházel ze všeobecně známého světa pohádek, Megamysl ironizuje superhrdinské komiksy a jmenovitě Supermana, což je oblast, která poněkud zužuje jeho působení. Je ještě jeden zásadní rozdíl, Shrek byl plný účinných fórků a postav, mezi kterými si každý našel to své. Megamysl má základní kostru podstatně jednodušší a má i méně účinných gagů. Je to určitě chytrý film, ale to ještě neznamená nejzábavnější a komerčně nejprodejnější. Spíš naopak, jakkoli ho považuju za lepší než nedávno zhlédnutý kousek Já, padouch, a taky odvážnější, bude s největší pravděpodobností Padouch podstatně úspěšnější, protože je mnohem konvenčnější a méně náročný na přemýšlení. Megamysl, jakkoli má podobu klasického rodinného animáku, dokážou ocenit spíš ti starší, kteří můžou uplatnit nadhled a znalost žánru. Megamysl si střílí z žánrových konvencí, právě z těch, které Já, padouch striktně dodržuje. Zatímco starší Úžasňákovi komiksových hrdinů pouze využívali a vycházeli z nich, Megamysl s žánrem pracuje víc tvůrčím způsobem a obrací ho naruby. Celkový dojem: 75 %. ()
Související novinky
Jak vycvičit draka se dočká hraného remaku
Je veškerá fantazie v Hollywoodu definitivně mrtvá? Možná. Následující oznámení ale rozhodně nepomáhá přesvědčit veřejnost o opaku, studio Universal Pictures totiž oznámilo, že chystá hraný remake… (více)
Během prvních let 21. století se v DreamWorks Animation realizovalo hned několik animovaných filmů s parodickým nádechem. Stačí ostatně zmínit jen jméno Shrek, Příběh žraloka byl variací na gangsterky, především první Kung Fu Panda na filmy o kung-fu, Monstra vs. Vetřelci poté odkazují na nejrůznější monster filmy. A pak tu byl Megamysl. V roce 2010 DreamWorks Animation nastartovalo jednu silnou franšízu v podobě Jak vycvičit draka, Shrek: Zvonec a konec byl poté dočasným koncem pro jinou populární franšízu tohoto studia. Megamysl se tak do jisté míry jevil jako černá ovce roku, která navíc dorazila pár měsíců po Já, padouch. Megamysl se ostatně pokračování v podobě seriálu (kterému bude předcházet odpudivě působící celovečerní film) dočká až za týden. Do jisté míry poté za to jistě může fakt, že si Megamysl postupně vydupal kultovní následovnictví. A to naprostým právem. Megamysl Toma McGratha (který Megamysla realizoval mezi druhým a třetím Madagascarem) startuje jako variace na rivalitu Supermana a Lexe Luthora - Kdyby tedy Lex Luthor měl ještě trochu výraznější plešatou hlavu, byl modrý a po vzoru Kal-Ela pocházel z jiného světa. Po vzoru planety Krypton domovský svět Megamysla zaniká, přitom všem Megamysl sice dostane svého věrného Poskoka, zároveň ovšem přeslechne k čemu je dle svého otce vlastně předurčen. Rivalita mezi ním a Metro Manem začíná v podstatě od zániku jejich světů, kdy různé náhody osudu zdánlivě jasně vytesají do kamene, že je údělem Metro Man ochrana města Metro City, Megamyslovi je poté souzeno, aby plnil pozici jeho nepřítele. Metro Man je ostatně ten pohledný hrdina inspirován kromě Supermana mimo jiné také Elvisem Presleym, Megamysl je poté už dle svého vzhledu odsouzen k tomu, aby konal zlo. Vyplatí se ovšem skutečně takhle soudit knihu dle obalu? Megamysl sice startuje jako tuctová variace na superhrdinské příběhy, jakmile ovšem dojde k zásadní porážce Metro Mana, propriety superhrdinského žánru se pořádně začínají ohýbat. Cupitání mezi vzdávání pocty a čistou parodií na superhrdiny je zřejmá (Kosmotáta nevypadá jako Marlon Brando ze Supermana Richarda Donnera pro srandu králíkům), nejdůležitější ovšem je přístup k vyprávění. Jak se zachová záporák, který porážkou svého protivníka přijde zdánlivě o jediný smysl života? Megamysl od dětství tráví čas ve vězení, je souzen za svůj vzhled, očekává se od něj, že budu vždy zlem. Megamysl je v tomto ohledu do velké míry oběť systému, která navíc od malička žije ve stínu jiného návštěvníka z vesmíru. Někoho, kdo je do velké míry stejnou obětí. Napříč Megamyslem se ostatně prolíná motiv volby. Není přitom nutno omílat známé myšlenky o tom, že je nutné k velké moci přistoupit s velkou odpovědností a každé dobro (ying) má své zlo (yang). Jde o to, že si každý může vybrat cestu buďto hrdiny a nebo cestu záporáka, nic není vytesáno do kamene. Původ Megamysla a Metro Mana je paralelou na hned několik protkaných osudů komiksových superhrdinů a jejich úhlavních nepřátel. Je to ovšem pořád do velké míry o rozdílech v zázemích a především o postoji společnosti. Je nepravděpodobné, že se někdo skutečně jako hrdina narodí. Pravděpodobnější je, že si někdo musí status hrdiny vydobýt. Megamysl je horkou sprchu pro všechny, kteří tvrdí, že animované filmy mohou být intelektuálně obohacující pouze pro dětské diváky. Má v sobě totiž tolik chytrých motivů, že by je mu kdejaká moderní supehrdinská záležitost snadno záviděla a Megamysl rozhodně není prvoplánovou záležitostí pro děti, nejen díky várce skutečně seriózních a dospělých témat. Titulní postava je posedlá tím, že představuje zlo pro svého protivníka, jakmile ovšem o něj přijde, všechny ty únosy a destrukce města najednou přestávají dávat smysl. Logickým krokem pro někoho, kdo přišel o smysl života, je najít náhradníka, i když taková tréninková montáž jasně naznačuje, že nešlo o toho nejvypečenějšího kandidáta. Krom výtečné hudební dramaturgie (Michael Jackson AC/DC, Guns N' Roses, Electric Light Orchestra....) je tu navíc hudba dua Hans Zimmer a Lorne Balfe (I'm the Bad Guy!), film obsahuje i spousty zábavných vizuálních gagů, především ovšem skutečně zobrazuje uvědomělý příběh o tom, že konfrontace se zlem může probudit dobro i v někom, kdo svou dobrou stránku dávno zakopal. Šťávu filmu dodává i parádní výběr dabérů (Brad Pitt je jako Metro Man castingová trefa, Jonah Hill se na roli Hala Stewarta výtečně hodí, Will Ferrell do dabingu hlavní role dává veškerou možnou energii....), potěší v něm i výtečně budovaná romance, která v titulním představiteli zla začne klíčit něco pozitivního. Mezi nejvíce emotivní momenty film ostatně patří konfrontace Megamysla s jeho chůvou Poskokem, emocionální konfrontace za doprovodu deště i moment, kdy Megamysl zalituje, že on není ten, který by měl prvoplánově získat svou vyvolenou a odletět s ní k západu slunce. Výtečně díky tomu funguje i finále, který nakonec ukáže, že pravý hrdina někdy může skrývat nečekanou tvář. Je to pořád velkolepý superhrdinský film, kterému nechybí velkolepá akce, v rámci animace mu poté nejde vytknout výtečná technická stránce (především osvětlení nočního Metro City nebo déšť). Stylizací ústřední postavy připomínají své dabéry (promiň Wille Farrelle!), především se s nimi ovšem pracuje nějak zajímavě. Ať už je Hal Stewart v záběru sebevíce opovrženíhodný záporák, film nějak schopně pracuje s jeho motivací, odhalením toho, že mu superschopnosti nedají absolutně vše, co by chtěl a jsou úkazem toho, co se stane v moment, kdy schopnosti obdrží ne zrovna dvakrát ideální postava. Samotný film ostatně skrývá několik sofistikovaných narážek k budoucímu vývoji zápletky, nikdy se ovšem nevybaví pocit, že by se tu vyloženě jelo až příliš dle bezpečných schémat. Ano, vývoj zápletky je možná předvídatelný, odkazového utahování si ze superhrdinského žánru je do jisté míry jako šafránu, přesto Megamysl pořád pracuje s nosný a zajímavým konceptem, který se navíc povedlo přenést do více nežli uspokojivé podoby. I proto potěší, že i když se Megamysl v době svého uvedení nedočkal toho největšího přijetí, nejen kultovní following mu za ty roky dal za pravdu. Megamysl se i po letech v jistých kruzích vystavil jako instantní animovaná klasika, která i po letech zvládá nejen pobavit, ale též emocionálně uspokojit. Pracuje navíc s tak zajímavým konceptem, který by skutečně kdejaká aktuální konkurence v rámci komiksového žánru záviděla. Megamysl tehdy nebyl největším úspěchem a proto se ani okamžitě nedočkal oznámení prací na čistokrevném pokračování, po více než dekádě ovšem dojde na seriál Megamind Rules!, kde se Megamysl bude snažit stát nejen hrdinou, ale také influencerem. Už pilotní film Megamysl vs. the Doom Syndicate působí nejen odpornou animací a absencí původních dabérů tragicky, existence tohoto dodatku naštěstí kvality původní pořád do jisté míry nedoceněné animované pecky ovšem jen tak neshodí.... () (méně) (více)