Živí mrtví

Pilot: Darabontovo zamilované maso na pochodu aka The Walking Dead je neskutečně působivým kouskem, z kterého jde mráz po zádech. Kouskem, jemuž pomalejší temto sluší a kde Darabont těží emoce ze scén tam, kde by to nikdo nečekal. A když dojde na postapokalyptické celky vládne, jako nikdy předtím. Že by náběh na nejlepší komiksovou adaptaci tohoto roku? Druhý díl přidává na tempu a nešetří stístěnou atmosférou a krvavými hrátkami ("Byl to dárce orgánů"). Když se ke slovu dostanou baseballka a sekera jde mráz po zádech. Tvůrci si hrají s povinným klišé - úkryt v supermárketu / mrakodrapu a vytírají si s ním patřičná místa. Skutečně to vypadá na jeden z nejlepších zombie projektů posledních několika let. Romero promiň! Ve výsledku to není ani méně ani více mainstreamové. Jen přesně vyrýsovaný seriálový průměr, který se dostal do slepé uličky a neví jak dal. Odklon od komiksové předlohy nastává počínaje třetím dílem a směr, jakým se Walking Dead začnou posouvat kupředu je velmi nešťastný. Co naplat, že čím blíž je velké finále, tím víc je pozadí krvavější, ale postavy čím dál tím míň šťavnatější a vlastně až příliš nezajímavé, protože všechno důležité už bylo řečeno v pilotu a druhém dílu. První a Druhý díl za 5*/Třetí a čtvrtý za 4*/Pátý a šestý ODPAD!!! (02.11.2010)

První díl nadhodí celou vizi a pak se skupinka přeživších vydá dále. A mezitím se čtyři díly nic nestane! Pouze pilot, nabitý emocemi jako Remington ´870, a finále, které přinese něco nového, jsou lehce nadprůměrné, zbylé díly nekoukatelná nuda. To, co tvrvá hodinu, by šlo sfouknout za poloviční čas. Zpětně si nedokážu vybavit, o čem to bylo, když se rodinné rozmíšky vyřeší během chviličky a rozstřelování dokonalých (fenomenální maskérská práce!) zombíků zabírá minimum času. Tak řídký děj by neutáhl ani celovečerák, ne tak šestidílnou sérii. Vlastně jsem to sledoval proto, že jsem čekal na ‚něco‘. Největší past na televizního diváka za hodně dlouhou dobu. Ten divácký úspěch v zámoří je mi záhadou, každopádně chápu, proč v přípravné fázi na druhou sezonu Darabont vyházel všechny scénáristy, byť je mi její vznik vlastně docela putna. (07.12.2010)

Tomuto seriálu jsem se vyhýbala jako zombie kulce do hlavy, protože hororový žánr není zrovna mým šálkem kávy. Ale jak už to bývá, během krize z nedostatku kvalitních seriálů jsem odsunula předsudky stranou a skutečně nelituji. V TWD (k mé radosti) neběží o děsivá a nečekaná vybafnutí chodců, nýbrž o dramatickou podívanou "kdo s koho". Děj zasazený do postapokalyptického světa nabízí i palčivé otázky ohledně vlastních survival skills, nutí člověka přemýšlet o tom, jakou roli by hrál ve zničeném světě on sám. S téměř stoprocentní jistotou, že já bych byla ta sebevražedná hysterka, která ostatním kazí šanci na přežití, tedy nadšeně sleduji dál a doufám, že zombie nikdy svět neovládnou... První řada v Atlantě je hodně strhující a téměř nervy drásající. Po usazení na farmě tempo zpomalí, ale rozhodně to není tolik na škodu. Druhá řada se totiž může chlubit zase zajímavou atmosférou, jakou ostatní série postrádají. Zabývá se spíše vývojem postav, takže je v několika směrech unikátní. Vyvrcholení je dech beroucí a scéna se Sophie ve stodole patří jednoznačně k nejsilnějším. Objev věznice zase přináší do děje nové problémy, rozhodně mě bavilo sledovat čištění bloků a zabíjení chodců přes plot. Naopak Woodsbury není až tak zajímavé a Andrea se definitivně stává postavou, kterou chci vidět zemřít :) Poslední setkání Daryla a Meryla zapůsobilo. Čtvrtá řada má více epizodnější děj, jsou tam slabší momenty, které ale dokonale vyvažují neočekávané scény. Například odchod Lizzie (Just look at the flowers, Lizzie). Škoda, že pátá série je zatím nejslabší, postrádám pravou walkingdeadskou atmosféru a zajímavější zvraty. K čemu se v souvislosti se seriálem ještě musím vyjádřit, je naprosto nespravedlivý hate na Lori. Její smůla spočívá v tom, že se ihned zapsala do paměti diváků tím, že spala s nejlepším kamarádem hlavního hrdiny. A ruku na srdce, to se seriálovým ženám prostě neodpouští. Pokrytecké je, že Shanea nikdo k mému údivu neviní - přitom on nechal Ricka v nemocnici, lhal o tom Lori a všechno dělal jen proto, aby se jí dostal do kalhotek. Podle mě naprosto iritující a nesnesitelná postava, kterému ale všechny výlevy a přestupky všichni odpustí, zatímco Lori všichni absurdně nenávidí třeba jen proto, že věší prádlo. Trochu pokrytecké... But no matter what we find in D.C., I know we’ll be okay, because this is how we survive. We tell ourselves that we are the walking dead. (06.07.2015)

Přistupovat k Walking Dead pouze jako k seriálu o zombies je chybou, kterou udělá mnoho diváků. Oživlé mrtvoly jsou totiž jen zábavnou kulisou k tvrdému restartu společnosti,  která se musí znovu vystavět od samých základů. Tvůrci nemají žádné mantinely v realitě, a právě to je na seriálu fascinující, i když milovníci vyvrhnutých pajšlů a vyteklých mozků si také přijdou na své. Nic by tam však nefungovalo nebýt zajímavých postav. Některé táhnou příběh už od začátku (Rick, Daryl), některé se hvězdami stanou až časem (Maggie, Carol), některé hlavně potěší mužské oko (Sasha, Rosita) a některé jsou tak ikonické, že ihned dokonale zapadnou (Michonne, Eugene, Jesus, Ezekiel). Záplava postav může být pro někoho problém, protože rozmělňuje děj do řady linek, ale kvůli pravidelnému lidskému sítu je to potřeba. Asi jen tady si můžou dovolit ten luxus oddělat jednu vymazlenou postavu už ve druhé sérii, aby tu úplně nejlepší přivedli a až na konci šesté. Shane byl děsivý, ovšem až Negan představuje dokonalé spojení herce a charakteru, jenž značně převyšuje konkurenci záporáků nejen zde, ale i v celém seriálovém světě. S1: 80% S2: 90% S3 - S6: 85% S7 - S11: 80% (14.07.2014)

Tenhle seriál mi připomíná jeden vtip (a podotýkám dost nechutnej, lidé, kteří se nechají snadno znechutit to nečtěte). Povídají si tři ženský, která má chlípnějšího starýho. První říká: "Ten můj prasák mě šuká i když mám krámy." Druhá nato: "To nic není. Ten můj mě při krámech ošuká i vylíže." A třetí: "To je slabota. Ten můj dobytek mě při krámech vošuká, vylíže a s tou držkou od krve jde ještě strašit děti!" Světu začaly vládnout oživlé mrtvoly. Ano, je to tak, ale bohužel to jsou mrtvoly herecké a scénáristické (a někdy i politické). Kolik filmů, kolik románů začalo tak, že se hlavní hrdina probudil v nemocnici, kdy zkázu světa zaspal? Nespočet. O tomto je první díl, který bych ohodnotil tak třemi hvězdičkami, protože tam přeci je no něco šlo. Od druhého dílu dál to začíná být variací na Ošklivku Katku a jiné telenovely včetně ubohých dialogů o tom, "že já tě mám radši, než ty mě", nepříjemných postav a jejich nereálného jednání. Milí přátelé, tak na toto jsem se opravdu dívat nechtěl. Chtěl jsem, aby se postavy chovaly racionálně, chtěl jsem, aby to byli nejen herci rychlého střihu, ale i herci procítěného výrazu, chtěl jsem, aby si (jak říká klasik) scénárista vytáhl hlavu z prdele a vytřel uši a pokud to neudělal, tak bych mu ji chtěl utrhnout a hodit mu ji do obličeje (případně naplivat do krku). Tolik k mým pocitům, které jsem začal rozebírat po vzoru přiteplených hlavních hrdinů tohoto seriálu mnohem víc a jasněji... Upřímně, pokud jsou totiž lidé skutečně takoví idioti, jako postavy tohoto seriálu, pak je lidstvo doopravdy v případě nějaké větší celosvětové katastrofy odsouzeno k záhubě. Co nezvládne katastrofa, to dodělají oni sami a s nablblým úsměvem v napomádovaných ksichtě... (06.09.2011)