Tomb Raider

Začiatok fajn. Nie geniálny, nie revolučný a nie super, ale fajn, môže byť. Realistický tón, parádna scéna s bicyklami a do toho švédska sympaťáčka Alicia Vikander (Ex Machina) s toľkými tehličkami na bruchu, ktoré nemal pomaly ani Arnold Schwarzenegger v časoch majstra sveta v kulturistike. Bohužiaľ, flashbacky s otcom sú triviálne. To ale nie je nič oproti chvíli, v ktorej sa Lara dostane na exotický ostrov. Od tej chvíle to síce chce pôsobiť veľkolepo exoticky (džungľa, vodopády, rieka, lietadlo, podzemná megahrobka), ale väčšinou je to televíznym dojmom pôsobiaca rutina, kde (kvázi)veľkolepé kulisy pôsobia v prvom rade skutočne iba ako štúdiové kulisy a nie ako veľkofilm za takmer stovku miliónov. Zbožňujem filmy z džungle, ale tu sa mi paradoxne viac páčila prvá "mestská" polovica, čo hovorí za všetko. Dvojhodinová stopáž je prehnaná, Walton Goggins (Predátori) je veľmi mdlý, slabý a nezaujímavý hlavný zlosyn a do úlohy Larinho otca mal byť obsadený charizmatickejší herec. Akčné scény sú triviálne. Scenár pomerne hrozný a nelogický. Nakoniec to o moc lepšie, než verzia s Angelinou Jolie veru nebolo. Kým tá mala zmasakrovanejší strih, verzia z roku 2018 má príbeh zrozumiteľnejší... ale nudný. (04.06.2018)

Videoherní adaptace nejsou mrtvé. Alespoň to dokázal norský rodák Roar Uthaug kterému někdo svěřil novou filmovou verzi Lary Croft AKA Tomb Raider. I přes nejistou trailerovou kampaň se Tomb Raider asi povedl víc než by kdokoliv čekal. Děj je jednoduchý ale funguje a divák si ho dost dobře užije. V podstatě jsem si vzpomněl na zlaté časy Indiana Jonese a dost často mě při filmu napadlo, že kdybych takhle nějak vypadal Indiana Jones 5 a Indy by v něm předal pochodeň (s bičem a kloboukem) dceři vůbec bych se nezlobil. Nový Tomb Raider v závěru opravdu připomíná závěr Poslední křížové výpravy a fajn je na tom to, že to nepůsobí jako vykradačka. Pozitivní jsou na filmu i postavy. O Angelině Jolie a jejím podání Lary Croft nemůžu říct nic špatného, přece jenom na první díl s Jolie ještě vzpomínám dostatečně dobře (na rozdíl od průměrné a výrazně horší dvojky). Přiznejme si však, že především sázela na šarm a pitvoření. Za to Vikander a její Lara Croft to je jiná. Vikander která byla od výhry castingu kritizovaná za to, že je málo prsatá, má totiž co hrát: Dokáže skvěle zahrát svůj vztah s otcem, dokáže působit zranitelně, věříme jí fyzickou sílu a inteligent a především když poprvé zabije člověka je z toho opravdu v šoku. A tím to působí reálně. Další výraznou postavou je hlavní záporák Vogel v podání Waltona Gogginse.Gogginsův Vogel je skvělý v tom, že má uvěřitelnou motivaci a jeho plán jaksi dává smysl. A především je Goggins opět neuvěřitelně sympatický, ať už s někým mluví nebo zrovna míří pistolí. Akční scény jsou uvěřitelné, Lara opravdu není nezranitelná hrdinka která by za sebou pobila 20 chlapů ale díky svému intelektu si poradí a zdatně je pobije. Jistá výtka je ta, že to určitě není tak originální a není to ani totální převratná pecka ze které byste si sedli totálně na zadek ale je to dost dobrá dobrodružná oddechovka která by si to pokračování rozhodně zasloužila. A ne jenom kvůli tomu, že chci tuto Laru vidět s pistolemi v akci! (17.03.2018)

Na jednu stranu lze říci, že filmový "Tomb Raider" pouze do hraného filmu převádí famózní stejnojmenný reboot videoherní franšízy z roku 2013, z něhož přebírá příběh, prostředí, ale i pojetí akce a postavy. Navíc film z porovnání s videohrou vychází hodně jako chudší příbuzný - jednak co do výpravy a variability prostředí, ale také z hlediska vyprávění i profilace postavy a jejího vývoje. Názorně se tak ukazují přednosti potenciálu videoher vůči kinematografii v podobném duchu jako v případě jejího porovnání se seriály. Ale zase nutno uznat, že ani film z toho nevychází úplně bez pozitiv. Ty spočívají v pořád ještě masovější přístupnosti a menší časové náročnosti filmů, ale také jejich schopnosti uhranout obsazením a formálními finesami. Na většinu pozitivních stránek filmové adaptace - počínaje Lařiným vývojovým obloukem a konče výtečně fyzickou akcí - můžeme odvětit, že to bylo v intenzivnější či propracovanější podobě již ve hře. Co ale zůstává vlastní a nezpochybnitelné, je právě obsazení v čele s představitelkou Lary Croft, byť zdaleka ne omezené jen na ni. Alicia Vikander je uhrančivá coby nová ikona a vzor pro divačky i diváky svou fyzickou kondicí a charismatem. Někteří fanoušci a diváci obeznámení pouze s klasickým obrazem Lary remcají, že své ikonické dvě pistole pozdvihne až na samém konci filmu. Jenže právě v tom spočívá náročnost zdejšího pojetí figury, že musí unést celý film a být akční hrdinkou bez těchto tradičních atributů, což znamená vyvážit to fyzickou zdatností. Díky upřednostnění akce, kde ke slovu přichází fyzička a výdrž před přestřelkami tak film výtečně navazuje nejen na revoluční koncept rebootové videohry, ale také přináší do kin svěží závan v rámci akčních blockbuserů. Ačkoli akční pasáže oplývají počítačovou animací, jejich základem jsou fyzické výkony hlavní představitelky. Současně stojí za to vyzdvihnout nekřiklavou progresivnost filmu co do genderových i rasových stereotypů. Zatímco v případě klasického obrazu Lary Croft hráči i diváci filmů s Angelinou Jolie zahlíželi na její dekolt a pozadí, v novém pojetí (opět ustanoveném již videohrou) se hlavními atributy stávají její osvalená záda a paže. Ty ovšem vyvstávají v kontextu scén, ne díky objektivizujícím záběrům, kterých je film osvěžujícím způsobem prostý. Nad to navíc s vedlejší postavou Lua v podání Daniela Wu americká kinematografie poprvé prolamuje stereotyp, že Asiaté nejsou mužní a sexy. (08.07.2018)

Klasické postupy v moderním kabátku. Velice často se v mozku zapínají signály, které upozorňují na podobnost s Indiana Jonesem, ale není to právě to co jsme chtěli, aby měla Lara DNA dobrodružné klasiky a opisovala tam kde má? Nový Tomb Raider je bezpochyby nejpodařenější videoherní adaptace a douvám, že si vydělá na pokračování. Restart klasické videohry s prsatou archeoložkou byl totiž to nejlepší co ji potkalo a i když film jde tou samou cestou nevadí to. Ano prakticky ničím nepřekvapí a nepřetáčí tachometr, ale od prvního dílu potenciální série jsem přesně v tohle doufal. Fantasticky obsazená Alicia Vikander působí uvěřitelně jak ve fajn holka od vedle póze tak i v roli rodící se dobyvatelky ztracených hrobek. Hlavní padouch je pak příjemně uvěřitelný (Goggins je jako korporátní figura s pochopitelnou motivací skvělý). Režisér Roar Uthaug se díky sázce na jistotu (co se příběhu týče) mohl věnovat postavám a zbytečně nebudovat vesmír. Exotika v podobě čínsko/japonských lokací a legend zaujme uvěřitelným vyústěním (nad kterým raději více nehloubat) i časovou odtržeností od zbytku světa. Angelina se může jít zahrabat. Těším se na další díl. (30.03.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)