Amer

Tenhle snímek čerpá z nejlepší estetiky a postupů starých giallo snímků a z argentovské hry světel, stínů a barev z jeho vrcholných děl (Suspiria, Inferno). Vyznačuje se zejména precizní, vytříbenou, geniální kamerou a to vše je převedené do sytě barevného moderního provedení. Filmová rovina sleduje dívku, její pubertu a dospělost a vždypřítomnou konfrontaci s různými zdroji ohrožení a strachu, které jsou úměrné jejímu aktuálnímu věku. Dějová rovina takřka absentuje, dialogy taktéž, jedná se o vytříbeně pocitovou záležitost, vizuální a sonický experiment, který výše zmiňovanou estetiku povyšuje na nosný prvek filmu. Některé filmové postupy můžou zároveň i odkazovat na zmiňovaného Grandrieuxe (minimum dialogů, roztřepená kamera, všudypřítomný neklid), ale zatímco ten pracuje zejména s chladnou syrovostí a existenciální tísní, tento snímek v sobě nese značnou dávku hravosti, všudypřítomného erotična a fetišizace vizuální a sonické stránky. Je to opravdu pastva pro oči (zejména několikerá snová zobrazení temnoty) a taky sonický orgasmus - zvuky - ach, do detailu je vše slyšet - vrzání kožených rukavic, kroky, hořící cigareta, doutnající uhlíky, prsty třoucí se o kůži, drnkání hřebenem o rty a zuby (u toho jsem se málem udělal, hehehe :-) ), skřípání břitvy o zuby, šplouchání vody a nepřeberná řada dalších. Rozhodně se ovšem nejedná film, který nadchne každého. Kdo čeká klasické filmové vyprávění ten bude zřejmě vysoce zklamán. Ale jinak je to fakt pecka. 10/10 (14.02.2011)

Když pocta klasikům (Argento, Bava, Fulci, Dallamano), tak pocta klasikům a to se vším všudy! Tenhle ten francouzsko/belgický audiovizuálně a surrealisticky fantastický opus magnum, rozdělen do třech samostatných a velmi smyslných kapitol ze života malé, dorůstající, a nakonec dospělé-zralé ženy Any, který navíc prošel festivalem (sám festivalový filmy moc nemusím), i tak přes všecky ty očividné technické klady, tento film nikdy nepřijmu za plnohodnotný a nikdy mu nejspíš ani pořádně neporozumím, ač mě o to někteří budou snažit přesvědčit svými odpovědmi, toto je přeci umění a to nemůžeš hodnotit tak nízko. Padly tu již názory, které ještě budou padat, protože to je evidentní už na první pohled, že film by v tomto případě mohl být o dost kratší (možná dokonce o polovinu), ano to mohl, zvláště když jde spíše o avantgardní experiment, leč místy s opravdu vypečenými a chytrými momenty, celé to vypadá jak když to byl původně nějaký starý nedodělaný studentský film, který byl později natáhnutý do plnohodnotného celovečerního filmu (dosavadní zkušenost tvůrců byla jen s krátkými filmy), nicméně s prázdným nebo úplně nicotným obsahem, jakýmkoliv směrem a dialogem. Pro koho tvůrci film vůbec natočili? Pro diváka, pro své vlastní JÁ, pro klasiky? Je tu moře odkazů, na '70 giallo subžánr, včetně hudby (Morricone, Cipriani, Nicolai) to ano a ty mě bavili, jako připomenutí krásných filmů, ale i tak tento celý experiment se spolu se svými tvůrci za vlajkovou loď, taliánského subžánru jen schovává, všecko mi připadá spíš umělé, nepřesvědčivé a samoúčelné. Ocenil bych dobrou práci kamery (a jejích všech úhlů, spoustu POV výstřelů aj detailů), mnoho fantastických barev, pěkné osvětlení, nicméně s tou dnešní technikou, je to nejspíš hračka, když se to tedy umí:-) Jestliže vy máte rádi giallo a avantgardní kino, je to film přesně pro vás, ocení ho nejspíš i kritici a filmový studenti, všichni ostatní se tomu raději vyhněte. ps; retro plakát je úžasný! (06.03.2011)

Amer je vizuálně působivým kouskem, netradičním experimentálním hororovým artem. I když nejvíce hororových prvků v sobě skýtá snad jen první část, znázorňující hrdinčino dětství. Ostatní části zůstávají převážně jen u zajímavého vizuálu, téměř úplné absenci dialogů a kamery zaměřující se na detaily. Závěrečná část se k hororu opět vrací a výsledná pointa do tohoto snímku skvěle zapadá. (27.03.2016)

Jsem vskutku ohromen! Popravdě se moc zdejšímu hodnocení nedivím. Film je spíše určen pro náročnější diváky, kterým nedělá problém víceméně absence mluveného slova a vyžaduje otevřenější přístup. Narativní složka je zde prakticky nulová, neřkuli příběhová. Experimentální snímek Amer je vystaven hlavně na okouzlujícím obraze s retro stylizací (opravdu obrovské množství detailních záběrů) a velmi působivé zvukové složce. Při sledování se cítíte jako by jste byli v kůži hlavní hrdinky Anny, koukali jejíma očima a sdíleli s ní veškeré pocity. Do toho je i zakomponovaná její představivost. Něco tak intimního jsem asi zatím neviděl. Nepočítejte s promyšleným dějem a dialogy, co vás budou po celou dobu doprovázet. Je to marné, buď to přijmete anebo toto dílo s nechutí vypnete. Při konci je i jedna scéna, ze které se trochu zvedne kýbl a při tom detailním zpracování je o to víc výsledek umocněný než by normálně byl. Tenhle moment opravdu moc příjemný nebyl, ale nemůžu jinak než dát plný počet, protože Amer jako experiment a filmový zážitek za to vážně stojí! Takhle si představuji ryzí filmové umění! (31.01.2014)