Smolaři

(CINEMA MUNDI 2010) NEŠŤASTNÍCI, nebýt tak chytře odvyprávěni, mohou být příkladem toho, že se sociální dramata přibližují divákovi prostřednictvím podbízivého a vulgárního humoru, zatímco komedie jsou uměle povyšovány špínou sociálních dramat. Jenže oni naštěstí chytře odvyprávěni jsou, protože se střídají dvě roviny vyprávění (minulost a tady a teď), které jsou propojeny osobou vypravěče, zároveň hlavního "hrdiny" filmu, jehož vstřícnost k divákovi je nesmírná, protože mu dává dopředu víc informací, než by jinak bylo v případě konvenčního snímku přijatelné, a tak si pohrává s náladou a neuspokuje diváka klasickým způsobem, protože ho nutí mít od dění odstup. Belgický snímek o (ne)schopnosti vymanit se z rodových "předpokladů" má tak svou žánrovou neukázněností a náladou blízko severským tragikomediím. (01.03.2010)

Buď bych mohl hodnotit to, jak se lidé ve filmu (a tím pádem v podstatě i v běžném životě) k sobě chovají a odsuzovat to, nebo to přijmout jako stav společnosti a lidí v ní (ano, žije v takové podobné "realitě" po světě spoustu lidí a chovají se tak k sobě) a užít si hlavně zpracování, různé vychytávky a to, že je to součást i toho mého světa, i když ho žiji naprosto jinak. Užíváme si ho "plně" všichni, rozdíl je pouze ve vědomém či nevědomém přístupu k němu. Z mého pohledu parádní film, ke kterému jsem se dostal náhodou, jako k filmu, kde hraje jeden z představitelů hlavních rolí v Hasta La Vista! (" hraje" malou roličku v pijáckém závodě a osobně jsem ho nezaznamenal :-)) (15.12.2013)

Tragikomedie v tom nejčistším smyslu slova. Naprosto za břicho popadající scény střídají ty úplně deprimující a to v poměru tak akorát. A navíc se spoustou černého humoru. "Existovala malá naděje, že se dítě narodí černé nebo mrtvé. V obou případech bych těžko skrýval radost." Díky perfektní kameře (zcela nenásilně používající černobílý filtr, detaily takřka mimo záběr) se podíváme do jedné alkoholu holdující rodině, která, ve spojení s půl litrem piva, prožívá spoustu neuvěřitelných situací, jako je nudistická jízda nebo alkoTour de France. Nevšední sonda do života lidí, co bydlí u železniční trati. Kdo by to od těch Belgičanů čekal :) (08.04.2011)

A já si k tomu v domnění, že jde spíše o lehčí komedii otevřel pivo... nechutnalo, jak by také mohlo. Několik solidních, velmi černo humorných vtípků tu je (například takové přemítání o tom, co se narodí a jaká z toho bude radost), ale hlavním žánrem těchto smolařů, co si za své smolařství můžou sami, je sociální drama. Mnoho scén jde na dřeň alkoholického bytí, ale nejvíce zasáhnou ty, ve kterých trpí babička, tedy matka celého tohoto klanu. A potom je tu nejmladší Strobbe, jemuž nešlo v jeho odchodu, či útěku nefandit. Stylem vyprávění mi ale Smolaři příliš nesedli, rozdělení na jednotlivé události, nebo příběhy, je až příliš patrné. On to byl tedy pravděpodobně záměr, ale z mého pohledu "tečky" mezi epizodami docela ruší. Naopak obsazení je velmi dobré a to jak herecky, tak i typově... to vlastně obzvlášť. Stejně tak perfektní je často až dokumentární kamera, která navíc použitím filtrů depresivní atmosféru ještě umocní. 75% (25.07.2020)

Nadherna tragikomicka sonda do zivota istej nefunkcnej rodiny (ak sa to tak da vobec nazvat) v dedine zvanej Horna Dolna, kde kazdy clovek moze pisat svoj vlastny smutny pribeh. Nasi rodicia nas neuveritelne ovplyvnuju do dalsieho zivota, ale je len na nas, akym smerom sa vyberieme a aku cestu si zvolime. A je blbost sa vyhovarat, ze to tak nie je... Kzdopadne film to bol naozaj bravurny, natoceny absolutne vulgarnym sposobom, ale vazeni, rozhliadnite sa po nasich stredoeuropskych a postkomunistickych statoch a uvidite, ze sa tak velmi od Belgicka nelisime. Alebo ze by sa Belgicko velmi nelisilo od nas? (07.08.2010)