Tajemství jejich očí

Lahůdkový konec, kterému předchází solidní detektivka spojená s těžko uvěřitelným milostným příběhem (že by ji bezmezně miloval celá ta léta?). Mým problémem u tohoto filmu ale byla očekávání, která bohužel nebyla naplněna. Po všech těch opěvných recenzích a Oscarovi za nejlepší cizojazyčný film jsem čekala větší pecku. Je to neokázale natočené (převládající tmavé tóny s občasnou řvavou červenou), má to mistrné dialogy (které jako by opravdu vypadly ze života), má to i humor (scény s natvrdlým nadřízeným), ale něco nedefinovatelného tomu prostě chybí. (18.08.2010)

Velmi kvalitní krimi z argentické produkce, kde se skoru celou dobu mluví (což nevidím jako negativum) a přitom se stupňuje napětí. Obsahuje i několik velmi silných scén (už zmiňovaná scéna na fotbalovém stadionu nebo ve výtahu, ale i spoiler! scéna, kde dojde k zabití jednoho z vyšetřovatelů) a hlavně skvělý konec. Navíc přináší i romantickou linii mezi hlavními postavami. Plus výborní (a pro mě neznámí) herci a skvělá atmosféra. 80% (12.03.2010)

The Secret in Theirs Eyes je velmi hutnou detektivkou, která si dle mého zaslouží oscarový humbuk okolo sebe právem. Stejně jako třeba detektivky Davida Finchera jde o kus dál a vedle silného příběhu (sice tuctového a vyumělkovaného, ale papírově jednoznačně silného) nabízí i ostatní ingredience správného filmu. Sympatičtí herci v čele s Ricardem Darínem jsou skvěle rozpohybovanými figurkami v hutné argentinské atmosféře sedmdesátých let. Nesmím opomenout a vyzdvihnout téměř hypnotickou scénu ze stadiónu, kde kamera plynule přejde v jednom záběru z leteckého celku do energické honičky v útrobách fotbalového svatostánku. Zkrátka poctivá detektivka klasického stylu, ale s přidanou hodnotou. 80 % (11.06.2012)

Je vždy povznášející nalézt mezi záplavou blockbusterů plných efektů, mělkých emocí a karikatur charakterů, filmové dílo, které se dovolává práva přednést ódu na kinematografii. V době remaků, restartů a vyprahlé pouště plné trouchnivějících kostí originálních nápadů, se do člověka navrací vášeň pro film (který se za ta léta změnil v pravidelnou, ale již tak nepůsobící drogu). Co dělá filmy výjimečnými? Jsou to scény, které si budete v hlavě přehrávat dekády. Takže jenom tak namátkou dvě: honička na stadiónu (to jsem snad ještě neviděl) a výslech (tohle jsem zaručeně ještě neviděl!). Argentinská love story (protože o lásku – a především o vášeň -- tu jde především) se vrhá přes řeky času a zase zpátky s jistotou, kterou jsem již dlouho nezažil. Fragmenty celku do sebe pomalu zapadají a v závěru na vás vyrukují nikoli lacinou pointou, ale logickým závěrem, který vás o to víc položí na lopatky. Příběh se vám zadírá pod kůži a stává se osobní záležitostí (a zároveň prožitou zkušeností), ze které se už nelze vzpamatovat. Po shlédnutí Protektora jsem se bláhově domníval, že jsme již krůček od toho točit filmy světově. Argentinský export mi ukázal, jak hluboce jsem se mýlil (na tuhle společnost náš Film roku zkrátka nemá). (02.05.2010)

Veľmi mdlá a nezáživná kriminálka s nicotným romantickým spestrením. Nepopieram, pri niektorých scénach vynikli štylistické formálne prvky, ale len to samo o sebe dobrý film nerobí. Nechytil ma príbeh, nechytila ma atmosféra a nechytili ma ani postavy. Nuda, nuda a ešte raz nuda... 40/100 (10.05.2016)