Tajemství jejich očí

Veľmi mdlá a nezáživná kriminálka s nicotným romantickým spestrením. Nepopieram, pri niektorých scénach vynikli štylistické formálne prvky, ale len to samo o sebe dobrý film nerobí. Nechytil ma príbeh, nechytila ma atmosféra a nechytili ma ani postavy. Nuda, nuda a ešte raz nuda... 40/100 (10.05.2016)

K tomuto filmu jsem zpočátku byla, i přes jeho relativně vysoká hodnocení, skeptická. Ale argentinský snímek nevidíte každý den, že, tudíž jsem se nakonec odhodlala podívat. Více méně nelituji. Je to spíše klasicky vystavěný krimi/thriller, který oplývá pár zajímavými nápady, bavila mě však ta romantická linka, jež tomu z mého pohledu dodávala trochu něco více. Líbil se mi hlavní herec Ricardo Darín. Ač jsem se místy nudila, něco mi naopak skoro vyrazilo dech. Když to vezmu kolem a kolem, moje obavy naplněny nebyly. (14.05.2012)

Zjevně i v Argentýně už přišli na to, jak lze snadno dosáhnout na plešouna, stačí napsat crap typu New York Times Bestseller a je nevyhnutelně jejich. Aneb laciný, nedotažený a místy až televizně působící mix naprosto všeho, co si nenáročný divák a akademici mohou přát, máte tu bezchemickou lafstory, detektivku o kvalitě Martina Tomsy a do toho všeho politickou situaci, která je podaná tak obsáhle, jako odstavec z učebnice dějepisu pro základní školy. Nic z toho neni samozřejmě dotažený do konce, vše je jen tak naťuklé, bez vysvětlení, zbytečné a zároveň tak k nevydržení natahované, že to po první hodině máte chuť zabalit, protože jste jako já zapomněli, na co to vůbec koukáte, co to je za lidi, co vůbec řeší a proč se snaží v extrémně nepovedených flešbecích do mladých let vypadat mladší jen pomocí změny blbě padnoucí paruky, když ksichty maj pořád stejný, byť jsou o třicet let starší/mladší. Nevim. Nepobírám to, dost možná proto, že jsem se v tom maskérskym bordelu po prvních dvou minutách nevyhnutelně ztratila. (31.01.2013)

Nevím, proč se ode mě čeká, že si budu automaticky ucvrnkávat do kalhot z toho, že malá kinematografie se zmohla na něco, co bychom v případě USA nebo jiné profláklé filmové země považovali za vcelku slušný detektivkový standard. Sbírka žánrových klišé postavených vedle sebe bez nějakého odůvodnění nebo ozvláštnění. Motiv pomsty, posedlosti, osudového případu (do poslední čtvrthodiny se však jedná o nijak nenormální záležitost) viděn stokrát a lépe a bez půlhodinového závěru. Co je na programu dál? (29.07.2010)

Obrovské překvapení z Argentiny. Na začátku filmu je film žánrově značně nejednotný a také chvíli trvá, než se divák v příběhu zorientuje. Dějová linka se poté začíná vyhraňovat a my sledujeme se zaujetím příběh jedné čtvrt století taré vraždy. Některé počáteční mrtvolné scény jsou vytřídány scénámi, které sledujeme zcela bez dechu. A závěr filmu je opravdovou lahůdkou. (14.04.2010)