Otec Kondelík a ženich Vejvara

Vkusná měšťácká komedie která sršela inteligentním vtipem od začátku až do konce, zfilmovaná podle románu od Ignáta Herrmanna což byla sama o sobě jistá záruka kvality, jen si vzpomeňme na jeho dřívější zfilmovaný román "U snědeného krámu", který byl také úspěšným filmovým počinem. Film natočil Miroslav Krňanský který měl asi humoristické romány podle předloh od Ignáta Herrmanna velice rád, viz. ještě např. filmy (Bezdětná a Pod jednou střechou). Mimochodem v předválečných letech vznikli ještě před tímto filmem tři filmové adaptace tohoto románu, první dvoudílná z roku 1926 pod stejným názvem, a třetí z roku 1929 ta ale už nesla název Tchán Kondelík a ženich Vejvara, pochopitelně všechny tři ještě němé ale vždy s nerozlučnou dvojkou Pištěk a Nedošínská. Ostatní kolegové, stejně tak jako režiséři ( Karel Anton 1926, a Svatopluk Innemann 1929), se měnili jako na běžícím pásu. Theodor Pištěk s Antonií Nedošínskou si myslím že vytvořili dodnes platný "kondelíkovský" vzor a současně jednu z mála dvojic, kdy měl Pištěk nad svou filmovou partnerkou navrch. Film měl za úkol hlavně pobavit. Jedna jeden malý monolog na konec: Malíř musí mít vrozenou inteligenci, jako například tady Vopička. Vopička jde dnes malovat k panu císařskému radovi Wienerovi, a Vopičkovi nemusí nikdo vykládat co má dělat, Vopička ví že bude dnes pracovat jen se zlatem... V hlavní roli T. Pištěk a Ferenc Futurista..Nebo tatínek je hlava rodiny tatínek se tedy zlobit může..! (14.12.2006)

Otec Kondelík a ženich Vejvara je povedenou satirickou koketností Miroslava Josefa Krňanského podle literární předlohy Ignáta Herrmanna. Nezbedně strká klacek do hadího hnízda společenské důstojnosti maloměšťácké spořádanosti: v jejich zaběhlých principech, vyhledávaných potřebách a požadovaných hodnotách. Konec devatenáctého století je přizpůsoben meziválečným časům vlasteneckým romantismem a rodinnou idylou, která je určující i přes drobné i lehkonohé, rozverné i komické patálie fyzické a duševní omezenosti lidské maloměšťácké hrdosti. Sokol, cvičení a skryté půvaby tajné turistiky, překonaná nesmělost ochotnické nervozity a nadšení z civilizačních pokroků, strasti dvoření a taneční ceremonie jako ten základní kámen rozmachu veřejného pořádání života spolky. Naivita cudnosti, ale i noční neřesti jako nezbytná skutečnost úsměvného pohledu na hemžení života. Hrdinou bezstarostně pobavené sondy do maloměšťácké spokojenosti je Václav Kondelík (dobrý Theodor Pištěk), spořádaný měšťan se zavedenou malířskou živností. Bezúhonný a společensky vhodný kandidát na ženění patří k těm nejžádanějším komoditám stavu. Slasti a starosti života, pokroku a společenských nároků. Druhou titulární postavou je zde František Vejvara (velmi zajímavý Jiří Dohnal), mladý a perspektivní úředník magistrátu a nadšený propagátor moderních tendencí společenského života. Námluvy lásky vyžadují záruku schvalovacím procesem. Hlavní ženskou postavou je Bety (příjemná Antonie Nedošinská), Kondelíkova počestná ženuška. Muže je ve stavovském zájmu lepší ctíti, přesto skutečné rozhodovací postupy jsou v jejím držení. Významnou postavou je Pepička (zajímavá Eva Gerová), mladá dceruška manželů Kondelíkových a zrovna dosáhla věku, kdy už je zapotřebí rozhlížet se po nejvhodnější životní partii. Důležitou postavou filmu je Spytihněv Hupner (vynikající Saša Rašilov st.), ctěný a také uctívaný magistrátní rada, zdroj živnostenských příjmů i neúnavně důstojný organizátor společenského života. Vedoucí místo je posláním, ale i nutností společenského postavení. Výraznější postavou je také Muknšnáblová (pozoruhodná Růžena Šlemrová), důstojná Vejvarova paní domácí, nezastavitelná ve spřádání svých vinných a nelítostných lstí za účelem provdání dcery. Z dalších rolí: doposud neprovdaná dceruška Muknšnáblové Lotynka (Světla Svozilová), spolehlivá služka Kačenka (Darja Hajská), vytížený inspicient ochotnického představení (Karel Němec), k tanci přinucený pokladník spolku Karafiát (Alois Dvorský), dva nejvýraznější z Kondelíkových tovaryšů Vopička (Ferenc Futurista) a Prokop (Fanda Mrázek), či mlaďoučké zpěvačky kabaretního šantánu u Zpěváčků (Marie Grossová a Ljuba Hermanová). Otec Kondelík a ženich Vejvara je odlehčenějším pohledem na maloměšťácké životní přesvědčení. Rozhodující tady není zlomyslnost, ale nadšení a radost ze života. Velmi příjemné satirické pobavení, lehoučké a povznesené nad přízemnost. (17.09.2020)

Nejlepší prvorepubliková komedie, kupodivu velmi nedoceněná a nadčasová. Absence naivity, jež je častá u těchto filmů z této doby je překvapující. Naivita mladé Pepičky je pochopitelná a očekávaná. Závěrečná skoropostelová scéna se svým pojetím blíží některým současným soft odvážným komediím. Všichni excelují, Saša Rašilov a Theodor Pištěk hlavně! (15.07.2004)

Knihu Ygnata Hermana som este necital, lebo beletriu necitam, v zasade len encyklopedie, kroniky ap - cize odbornu literaturu, aby som pred miestnymi vystudovanymi filmovymi teoretikmi vyzeral ako yntelechtual. Kazdopadne k cs kinematografii 30. rokov mam ambivalentny vztah - jednak ti reziseri este iba zacinali, skusenosti nemali ziadne, kinematografia bola v plienkach, a mam dost problem nadhodnocovat mnohe cs diela z 30. rokov. Tuna ide o vynimocne dobru malomestiacku komediu, ktoru natocil Miroslav J. Krnansky, pre mna doteraz neznamy reziser. A natocil to tak, ze velmi dobre. Vyborne slapala najma sympaticka dvojka Pistek a Nedosinska, zvysok hercov som ani nepoznal, musim to pozriet kto cim bol a kde vsade hral. Pistek kapku korpulentny, ale to nevadilo, lebo da sa k filmu vratit aj po vyse 80 rokoch . 70 % (27.10.2018)

Theodor Pištěk a Antonie Nedošinská zahráli svůj tradiční standard, přesto byli nezapomenutelní. Takové role jim opravdu seděli, ale kdo mě překvapil, byla Růžena Šlemrová. Její vdova neměla chybu, zvlášť když udělala takový ten krysí ksychtík s brýlemi. Já jí znám většinou v rolích paniček a dámiček. Na tenhle film se kdykoliv podívám znovu, protože mám Pištěka a Nedošinskou ráda. (13.11.2011)