Zatmění všech sluncí

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví není žádná legrace. Na to přijde i paní vedoucí prodejny nábytku, která je tak mizerně placená, že se dopustí zpronevěry. Když sluchátka stojí 350 Kčs, hadříky klidně tisícovku, nové pneu 1600 Kčs a na knížce je pouhých 3300 Kčs, je zaděláno na problém. Lidé v socialismu žili bídně a peníze měli například ti, kteří jezdili vydělávat do zahraničí, jak nám bylo připomenuto. Samozřejmě, tak to tvůrci nemysleli, ale s odstupem času jde tato lidská tragédi na vrub systému. Jinak Věra Galatíková je jako obvykle vynikající, stejně jako Luděk Munzar. Role Víznera a Hartla jsou malé, o to spíše překvapivé. Tehdejší účes Simony Stašové jí předurčil také jasnou roli. (09.03.2022)

Nenapadá mě nic, co bych tomuto filmu vytkl. Film je skvělý od úvodních po závěrečné titulky. A bych dosvědčil, že si nevymýšlím, tak musím zdůraznit, že mě v úvodních titulcích potěšil efekt ztemnění titulku, který oznamoval název filmu „Zatmění všech sluncí“. Kvalita titulků vynikne zejména při srovnání s titulky k filmu „Žralok v hlavě“ (http://www.csfd.cz/film/178908-zralok-v-hlave). Film má plynulý spád. Nevím, jestli mají mladší diváci představu o platech a cenách zboží v roce 1987 a jestli vědí, co to byly tzv. bony. Cena předváděného videa představovala přibližně 10 měsíčních platů. Nedá mi to a musím upozornit na část dialogu, který navazoval na předváděné video. Galatíková: „Nakonec, co byste si to nedopřáli. Vždyť je to bezvadný. Děti nemáte, tak co Vám chybí?“ Dvorská: „No, třeba právě ty děti.“ Líbí se mi, že se v rozhovuru kladou děti nad materiální statky. Ovšem nejvíc na filmu hodnotím to, že divák má možnost také vidět, kam vede spáchaní nějakého tresného činu. Hodně je ve filmu věnováno lítosti, úvahám pachatelky a členů její rodiny. Tím se dnešní filmy jaksi chlubit nemůžou. V nich se vraždí, krade, nabourávají auta a pořád je všechno jaksi OK. V nejlepším případě se takové věcí odbývají floskulí, že mi to je moc líto. (čtvrtek 24.09.2009) (24.09.2009)

Pozoruhodný psychologický pohľad na rodinné vzťahy, ktoré vedú k (v tej dobe rozšírenému) obvineniu z manka. Často sa končilo až väzením a spoločenskou hanbou. Věra Galatíková sa vžila do svojej role naozaj excelentne, inscenáciu posunula o dve priečky vyššie, verím tomu, že príbeh by sa dal nakrútiť ako zaujímavý seriál. Žiaľ platí to zväčša iba pre ňu, kratučko jej síce sekundovala S. Stašová, ktorá sa snáď "muklom" priamo narodila (viď. Přítelkyně z domu smutku). M. Reifová zahrala hysterku tiež verne, len neviem či to bol zámer. V scéne, keď sa S. Stašová chce rozdeliť s cigaretou s V. Galatíkovou (silnou fajčiarkou), ktorá jej odpovie excelentne prefajčeným hlasom "já nekouřím", som sa schuti zasmial :-). (25.10.2014)

Pamatuji si to ještě z doby svého mládí. Už tenkrát se mi zdáli všichni přehnaní - ona přehnaně naivní a obětavá, on přehnaně laxní a pak přehnaně žárlivý, obě děti přehnaně rozmazlené a dcera k tomu ještě přehnaně blbá. Viním za to scénáristu i režiséra rovným dílem. Herci se velmi snažili. Paní Galatíková hraje tu husičku dokonale. Tři * dávám proto, že přes všechny výtky (nebo možná právě díky tomu) jsem si to pamatovala skoro 30 let. A to se musí ocenit. (29.09.2016)

Pěkná televizní hra o tom, že jedna chyba a táhne se to s vámi po zbytek života. A co je horší, že za minulého režimu se to netáhlo jen s vámi, ale i s vašimi nejbližšími. Na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit kde v životě stojíme a když tam jsme tak holt nemůžeme být jinde respektive mít věci na které nemám. (30.01.2011)