Stav beztíže

Na pomezí tří a čtyř hvězd, po prvním dílu jsem byl nadšen, konečně kvalitně vyrobená a natočená seriózní vědecká fantastika pro dospělé, která je mnohem víc vědecká, než fantastická. To je něco pro mě. Bohužel nic není zadarmo, a tak zjevně vyšší produkční náklady musela klasicky zaplatit vyšší "masovost" seriálu, autoři se museli podřídit vkusu širšího diváctva, než je typický sci-fi vzorek. To znamená nefandům a ženám. A to znamená vztahy. Spoustu a spoustu vztahů. A psychologický rozvoj charakterů. Aby bylo jasno, vztahy v žánrových seriálech mi nevadí, jenže se to musí umět. V takové "The Unit" nebo "Shield" byla tahle stránka zpracována snesitelně, někdy dokonce i zábavně. Jenže Gravity je plná nesnesitelné klišovité vaty, na vztazích a vývoji vztahů mezi postavami není absolutně nic nového, provokativního nebo alespoň trochu zajímavého. Nedivím se, že byl seriál uprostřed první sezóny zrušen, kdybych se na něj musel dívat bez fastforwardu a navíc v televizi, kde příběh co deset minut přeruší pětiminutová reklama, nepřenesl bych se přes pilot. Odhaduju, že takovou třetinu každého dílu jsem prostě přeskákal, a víte vy co? Prakticky o nic jsem nepřišel. Ale na závěr chvála. Tenhle seriál měl obrovský potenciál. To se jasně ukázalo v některých scénách na lodi nebo u posledního odvysílaného dílu (přinejmenším na celostátní americké stanici ABC), kde astronauti odhalí existenci Bety. V něm skoro úplně chyběly unylé vztahové žvásty, soustředil se plně na hlavní zápletku a nešlo od něj odejít. Kdyby takhle vypadala většina dílů, měli bychom tady vesmírný Lost. Je tedy jasné, že hlavní autor James Parriott vesmír umí, kdyby vztahy ořezal o polovinu a při jejich psaní nemyslel na ženy a holky, které sledují Gray's Anatomy, ale na fanynky Hvězdných válek a Star Treku, byl by Stav beztíže hit. (Mimochodem Parriott nakonec odhalil, jak by se seriál vyvíjel a dopadl, příslušné odkazy najdete na Wikipedii.) (29.07.2011)

Naprosto geniální seriál, který má podle mne ambice stát se nejlepším sci-fi seriálem současnosti. Geniální příběh, geniální tajemství, geniální reálnost, geniální charaktery postav, . . . Prostě geniální každým coulem. Strašně mne mrzí nízká hodnocení od ostatních. Opravdu nechápu, jak někdo může dát jednu *, a pak mít jako hlavní argument fakt, že hozené rajče letí a položený míček stojí (viz PDcz). To mne fakt dostalo. Pak jsem se ale podíval na další hodnocení od dotyčného, kde u skvělého seriálu KINGS uvažoval nad odpadem (83% na čsfd) a pochopil jsem, že pro někoho inteligentní seriál = nudný seriál. Je mi líto. :-) Bohužel podobně smýšlí asi většina americké populace a já se jen děsím toho, že tento seriál stihne podobný osud, jako další vesmírný seriál jménem FIREFLY. Pevně doufám, že ne. (06.04.2010)

Veliká škoda, že tohle nepokračovalo dál, protože to mělo kvanta potenciálu a tvůrcům se podařilo v první sérii odkrýt jen špičku ledovce. Je fakt, že je celej seriál rozmělněn vztahovými peripetiemi, ale ono to, pokud se přenesu přes fakt, že takhle se opravdu cvičení astronauti nechovají, kupodivu funguje dobře, nepůsobí to povrchně a divák se o postavách, které sleduje, hodně dozví. Do toho mírně lostoidní zápletka ohledně tajemné entity, která defacto nasměrovává celou vesmírnou misi. Funguje to velmi dobře a atmosféra by se dala místy opravdu krájet. Nutno dodat, že hodně dělá perfektní vizuál (jak kulisy, tak CGI) a na seriálové poměry velice nadprůměrná hudba, která určitě tvoří půlku atmosféry. Svou snahou o filozofický přesah to místy až připomíná Vesmírnou odysseu, byť je otázka, zda to měli tvůrci opravdu tak promyšlené, jak se snaží tvářit, a nebo jen tím vším tajemnem tahali diváka za fusekli. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že je Defying Gravity jedním z těch seriálu, které Fox neprávem zabil neskutečně brzo. A odpovědí se divák již nedočká... (16.12.2017)

Hodnotit po jednom díle? A proč ne?? Zkusili jsme to, ale jsou věci které nepřekousnu. Gravitace navozená nanooblekem? Dejme tomu.. a nanogumička ve vlasech drží celé vlasy nomáka bez poletování? Dejme tomu.. rajčátko jim létalo, ale baseballový míček ne? Že by ho pomazal nanomastičkou? Napínavé to nebylo, zajímavé už vůbec ne. Pápá (02.01.2010)

Och joj, už prvé dva diely ma príšerne rozčuľovali a nemohla som si pomôcť. A to dnes, v roku 2012, ľudia nadávajú na nelogické správanie "vedcov" v Scottovom Prométeovi... to asi nevideli túto bandu tvorcov a postáv, ktorí pod rúškom vedy mixujú takú divokú zmesku "superstitious stuff" - povier, náboženstiev a morálky založenej na iracionalite - až to nie je zdravé. Biologička hádžuca smutné oči na likvidované vzorky králičích embryí a ťažko filozoficky sa zamýšľajúca nad tým, ako "zabíja" zhluky desiatich buniek... what the hell?! Ďalších príslušníkov tímu vyberaných na základe už neviemčoho a "kompatibility" ani rozoberať nebudem. Ešte si nejaké diely pozriem a očakávam, že atmosféra na Antarese bude čoskoro "zaujímavejšia" ako v reality šou. A čo má sakra znamenať, že keď omylom vystrelí z lode astronaut priviazaný bezpečnostným lanom, tak ho budeme priťahovať ručne??? Veď načo by sme na lodi za 10 miliárd dolárov mali NAVIJAK?! Škoda len, že pri tých blbostiach je to navyše aj hrozne pomalé a nudné. Proste mydlová opera vo vesmíre. Páči sa mi, ako to stručne zhrnula Hirnlego: (patos, hodnoty obrácené naruby, nezodpovědnost a demence jsou přece tak cool). (06.08.2012)