O kapitalismu s láskou

Zásadní slabinou argumentační struktury tohoto dokumentu (možná by se patřilo dát v tomo případě kategorii do uvozovek) je mnohými zde již zmiňovaná Svatá trojice - jednostrannost, minimální nadhled a nadužívání emocí, ale s tím se u Moorea nedá nepočítat. Tohle se, nicméně, týká především případů, kdy MM vyrazí do ulic, mezi obyčejné lidi s jejich srdceryvnými příběhy o tom, že si nedokázali spočítat, že kvůli vysokům úrokům nebudou za několik let schopni splácet hypotéku (to mi jich jako má být líto?) (a propos v USA se opravdu nedá normálně žít, studovat a pracovat bez toho, aby si člověk vzal aspoň jednu půjčku? No to mě pos**er.). Kromě toho jsou zde ale předkládána i poměrně zajímavá fakta poukazující na to, že pro jisté (ano, většinou nadnárodní) společnosti člověk přestává být člověkem, ale je pouhou položkou přinášející zisk, což sice není nijak převratný objev, ale občasné připomenutí neuškodí. Občasné připomenutí, případně posílení odborů a větší angažovanost pracovníků - v této oblasti by se Kapitalismus dal považovat i za celkem smysluplnou agitku. Ano, s tímhle jít mezi obyčejné lidi a ne s tím, ať si nezodpovědně napůjčují dolárky za lichvářský úrok a pak odmítnou nést zodpovědnost. Poměrně solidně - rozuměj v rámci možností objektivně, jakkoliv s nezbytnou estrádou - je zde rovněž rozpitvána státní finanční pomoc krachujícímu Wall Streetu, jejíž schválení Kongresem je zde bráno coby vítězství lobby bank a realitních makléřů a vůbec všeho toho shnilého a odporně bohatého, co produkuje kapitalismus. Nelze se ovšem ani v nejmenším divit, že někdo by rád věděl, kam se ty peníze vlastně poděly, jakkoliv je představa, že stačí si pro ně přijet s náklaďákem ("Já je zavezu zpátky do státní pokladny, fakt, slibuju!") übernaivní. Totiž byla by, pokud by se to nebralo jenom jako další šaškárna, či lépe řečeno provokace. A tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že když něco zesměšňuju, tak nad tím musím mít co? Nadhled... Ještě něco málo k hudebnímu doprovodu - no mezi všemi těmi srdcervoucími šlágry chyběla snad už jenom Beethovenova Měsíční sonáta. Tolik cukru a tolik biče - tomu se občas říká i kýč. (11.05.2010)

Michael Moore si podráží větev zajímavé investigativity tím, že musí zesměšňovat všechno a všechny a dohánět věci do absurdnosti. Pak by mu člověk nevěřil nic. Tklivý hudební podkres vzbuzuje každou chvíli potutelný smích, protože ani Televizní noviny nejsou tak slzopudné. Začátek nabízí hned několik wtf momentů - jako když přirovnává otrocký systém starověkého Říma k současné Americe, nebo když vzbuzuje soucit s vystěhovávanými lidmi, ale neřeknene nám PROČ se tak děje. Má nám stačit, že to jsou sympatičtí Američané, na které si bez morálního oprávnění došlápla policie. To že se jedná o stádo blbců s vymytými mozky, které podepíše každou bankovní smlouvu, aniž by si ověřili věci týkající se výše úroků, je věc druhá. Michael Moore nechce kapitalismus a já čekal, jestli řekne, že chce komunismus, abych se mohl už zplna hrdla zasmát. On chce demokracii!...Otázka by ale měla spíš stát, jestli chce rovnost nebo svobodu (viz. sociologické práce Alexis de Tocquevilla), ale to by už nebyla taková demogogická švanda, že. (20.01.2010)

Jsem dokumentárním žánrem skoro netknutý a jako takového mě tento film spíše nudil. Byl strašně zdlouhavý a myslím, že kdyby se všechny nepodstatné scény vystříhali, tak nám tu zůstane pěkný, svižný hodinový dokument. I když je téma poměrně zajímavé a několik dobrých okamžiků, tak film jako celek působí velmi směšně ( například chodit po bankách a chtít zatknout jejich představitele nebo požadovat vrácení peněz lidem), občas se mi to také zdálo velmi přitažené za vlasy, ale aspoň každý vidí, že ani ten "americký sen" není dokonalý. (24.05.2010)

V případě nejnovějšího filmu Michaela Moora je velmi trefný Tetsuův komentář, do značné míry se s ním ztotožňuji. Moorův film považuji především za politický pamflet se vším všudy, co k tomuhle žánru v pozitivním i negativním smyslu patří. Naprosto není korektní, vyvážený a smířlivý. Klade si za cíl ovlivnit veřejné mínění ve Spojených státech a pro tento trh je také primárně určený. Bez důvěrnější znalosti společenského kontextu, v jakém vznikl, mu v plné míře divák nemůže porozumět. Film vznikl např. jako protiváha zpravodajství vlivné televizní stanice FOX TV nebo konzervativní americké náboženské pravice, která vlastní řadu rádií i televizních stanic. Moore se soustřeďuje na ovlivnění početných nevzdělaných amerických voličů, kteří mají povědomí o světě na úrovni Homera Simpsona, jsou dobře manipulovatelní a svými hlasy opakovaně pomohli americkým republikánům vyhrát volby. Po filmové stránce patří snímek k tomu slabšímu, co Moore dosud natočil, i když některé jízlivosti a fórky si vychutná i středoevropan. Na Moorově pamfletu je specielně u nás zajímavé, jak obtížně se s ním vyrovnává český publicistický mainstream. Moore je pro ně ztělesněním všeho, co odporuje jejim zavedeným šablonkám. Moore jim nevadí, on je přímo ... Celkový dojem: 55 %. (11.02.2010)

Velmi zajímavé. Moore klasicky provokuje svým levicovým smýšlením. Beru to a člověk musí jeho pohled brát trochu s nadsázkou. Co mi přišlo skvělé bylo rozebrání situauce předcházející obrovské finanční injekci finančnímu sektoru a tlak vytvořený na kongres. Co naopak film v mých očích sráží je glorifikace Obamova zvolení a snaha připodobňování volby prezidenta k otevřené revoltě amerického lidu. Hlavně z toho důvodu, že co se týká sanace problémů Wall Streetu, nenastal příchodem Obami žádný zásadní obrat. Do zkrachovaléhlo finančního sektoru dál proudily další prostředky a kam se poděly ja nadále víceméně záhadou. Takže až nekritické velebení nástupu demokratů mi přijde velmi přehnané a s realitou nemá moc společného. (02.03.2010)