Hrbáč

Zábavný dobrodružný snímek s historickými kulisami. Daniel Auteuil zde působí mnohem sympatičtěji než jeho Jindřich Navarrský z Královny Margot a na ostatní Francouze se zde také dobře dívá, dokonce i na zde kritizovaného Luchiniho, který se mi ve své záporné roli velmi líbil. Příběh ani extrémně komplikovaný, ani originální, na nic z toho si ale nehraje a tím dovede diváka uchvátit. Oceňuji také to, že se tvůrci nesnažili hrát na děj jako prim, ale dávali rozvoj i vzájemným vztahům mezi postavami, ať už jde o Lagardera a de Nevers, nebo vztah opět Lagardera se svojí adoptivní dcerou, která byla v podání Marie Gillain neskutečně sladká, ale v konečném důsledku jde o jednu z mála mých výtek, protože mi jejich závěrečný polibek prostě neseděl. Ale tím, že neznám ani knihu ani původní film, nemohu říct, kde se chybička poprvé objevila, či zda chybou vůbec je. Tak či onak to ale mé dobré pocity z Le Bossu nijak nezmění. (24.12.2020)

Musím říct, že přestože jsem měl jako ostatně z každýho remaku strach, tak jsem byl příjemně překvapenej. Daniela Auteuile mám rád a tak se mi to dokonce snad líbilo i víc než původní s Jeanem Marais. Možná je to tím, že je to trochu akčnější, než starší verze nebo přeci jen je to živěji natočený. Jenže oproti starší verzi mám jednu velikou výhradu. Ten konec, kdy se Aurora zamiluje do svého náhle nevlastního otce. To nemá logiku, protože i když není jejím otcem, jako otec ji vychovával a tak to je vlastně duševní incest. Ve starší verzi byl spíš strýčkem, kterej ji občas navštívil a tak to tak divně nevyznělo, jenže tady s ní byl neustále. Co se týká dabingu, musím říct, že se mi docela líbil.Osobně lituju dost nevyužitýho Phillipa Noireta, který se objeví na sotva pár minut. No a pak taky trochu odbyté exteriéry, kdy jsou sice hezký, ale moc často vidět nejsou. (08.12.2005)

Či je Lagardére rovnako populárny ako Christo je na polemiku. Peknú, pretože víťazia obaja, a ja, pohrúžený do ozaj výborne napísanému príbehu, nemôžem minúť akékoľvek spracovanie. Vedomosť o tomto snímku som nemal, no upútavka na ČT2 zapôsobila a utekal som domov, aby som stihol perfektného Auetila, šialeného Pereza a pre mňa skvelého bezokého. V podstate len záporák pôsobí ako s fantasy, je však na niektorých miestach správne, ba až čudne šibnutý, chorý, úlisný, úchylný, zákerný. Skladbu Hrbáča možno postaviť iba na troch elementoch. Herci prepožičiavajúci charakter postavám (skvelá francúzska prehliadka), šerm a súboje a udržanie dobrodružnosti príbehu. Nešlo o orgastické vyvrcholenia, avšak všetko sedelo v príjemne pozerateľnom štýle, takmer vždy okorenené skvelou choreografiou súbojov. Excelentné bolo zasadenie časti vysoko do hôr. Sneh pôsobí až radostne, infantilne. Istý De Broca mi v konečnom dôsledku naservíroval poctivú francúzsku kinematografiu, ktorá nikde netlačí, ale úctyhodne pokojne kráča k potešeniu diváka. (18.01.2012)

Stará dobrá francouzská dobrodružství. 1) Zkušená režisérská ruka Philippa de Brocy provází příběhem se suverenitou a nonšalancí. Nicméně odbyté zpracování vztahu mezi Philippem de Nevers a rytířem Lagarderem má za následek, že scény z jejich společné cesty působí nevěrohodně (spaní v jedné posteli, povýšení na rytíře...o návrhu homosexuálního styku ani nemluvě). 2) 33letému Vincentu Perezovi (Philippe de Nevers) to slušelo. (23.01.2017)

Originál s Maraisem neznám nebo si ho už nepamatuji, z tohoto hlediska jsem tento remake nemusel porovnávat se zajisté lepším originálem. Daniela Auteuila mám jako herce v oblibě a Marie Gillainovou jsem už v něčem asi viděl, před pětadvaceti lety to bylo půvobné děvče. Šermování bylo naštěstí méně než v některých nudných filmech na tomto "umění" založených, takže zbývá jen napínavý a dobře převyprávěný děj. (28.12.2023)