Hrbáč

Zábavný dobrodružný snímek s historickými kulisami. Daniel Auteuil zde působí mnohem sympatičtěji než jeho Jindřich Navarrský z Královny Margot a na ostatní Francouze se zde také dobře dívá, dokonce i na zde kritizovaného Luchiniho, který se mi ve své záporné roli velmi líbil. Příběh ani extrémně komplikovaný, ani originální, na nic z toho si ale nehraje a tím dovede diváka uchvátit. Oceňuji také to, že se tvůrci nesnažili hrát na děj jako prim, ale dávali rozvoj i vzájemným vztahům mezi postavami, ať už jde o Lagardera a de Nevers, nebo vztah opět Lagardera se svojí adoptivní dcerou, která byla v podání Marie Gillain neskutečně sladká, ale v konečném důsledku jde o jednu z mála mých výtek, protože mi jejich závěrečný polibek prostě neseděl. Ale tím, že neznám ani knihu ani původní film, nemohu říct, kde se chybička poprvé objevila, či zda chybou vůbec je. Tak či onak to ale mé dobré pocity z Le Bossu nijak nezmění. (24.12.2020)

Musím říct, že přestože jsem měl jako ostatně z každýho remaku strach, tak jsem byl příjemně překvapenej. Daniela Auteuile mám rád a tak se mi to dokonce snad líbilo i víc než původní s Jeanem Marais. Možná je to tím, že je to trochu akčnější, než starší verze nebo přeci jen je to živěji natočený. Jenže oproti starší verzi mám jednu velikou výhradu. Ten konec, kdy se Aurora zamiluje do svého náhle nevlastního otce. To nemá logiku, protože i když není jejím otcem, jako otec ji vychovával a tak to je vlastně duševní incest. Ve starší verzi byl spíš strýčkem, kterej ji občas navštívil a tak to tak divně nevyznělo, jenže tady s ní byl neustále. Co se týká dabingu, musím říct, že se mi docela líbil.Osobně lituju dost nevyužitýho Phillipa Noireta, který se objeví na sotva pár minut. No a pak taky trochu odbyté exteriéry, kdy jsou sice hezký, ale moc často vidět nejsou. (08.12.2005)

Akčnější a dojemnější remake, bohužel už ne tak vtipný a dobrodružně romantický. Děj je změněn, až to vyznívá trochu zmateně. Přibylo akčnosti, vznešené oslavy scén, zvýrazněné zpomalením, hudbou, či majestátností obrazu. Lagardére (Daniel Auteuil) je prodejný a všehoschopný užívač života, kterého náhoda vnese do výchovy dítěte, do titulu rytíře, do úspěšné pomsty a do ocenění jeho morálních kvalit, s lahodnou mlaďoučkou nevěstou navrch. Gonzague (Fabrice Luchini), hlavní protivník, je zhrzený a odkopnutý milenec ženy, kterou si vzal za manželku jeho bratranec. Touha po pomstě a moci ho vtáhne do intrikačních her a vražedných násilností. Vévoda de Nevers (Vincent Perez) je sebevědomý a úspěšný urozený muž mnoha dovedností. Jeho lehkovážnost mu dala dceru, ale vzala život. Aurora (půvabná Marie Gillain) je ženskou ozdobou, která se odvážně a za pomoci svého udatného ochránce Legardéra, domáhá svých zákonných práv a požitků. Z dalších postav stojí za zmínku již jen úskočný Peyrolles (Yann Collette) na straně zla, a moudrý Filip Orléanský (Philippe Noiret), nestranný pozorovatel. Lascivně velkolepé ve svém provedení, pohublé ve své obsahové části a celkové působnosti. (20.05.2011)

Originál s Maraisem neznám nebo si ho už nepamatuji, z tohoto hlediska jsem tento remake nemusel porovnávat se zajisté lepším originálem. Daniela Auteuila mám jako herce v oblibě a Marie Gillainovou jsem už v něčem asi viděl, před pětadvaceti lety to bylo půvobné děvče. Šermování bylo naštěstí méně než v některých nudných filmech na tomto "umění" založených, takže zbývá jen napínavý a dobře převyprávěný děj. (28.12.2023)

Jako u každého remaku se bojíte, aby z toho nebyl paskvil. U Hrbáče jsem byl mile překvapen a musím přiznat, že se mi to snad i líbilo víc než původní verze s Jeanem Maraisem. K příběhu není co dodávat, tady se nedá nic moc změnit, Daniel Auteuil je jako Lagardere sympatický a Marie Gillaain je vskutku půvabná a má co ukázat.. (01.05.2009)