Na chvíli svobodní

Trošku nadhodnocuji, po profesionální stránce to zase tak veliký film není. Zajímavý je námětem - otevíráním světa uprchlíků z Íránu přes Turecko do Evpropy. Chvílemi až dokumentární způsob vedení proplétajících se příběhů podává plastický obraz věcí, o kterých jsem měl jen mlhavé tušení z televizních zpráv. Bylo mi těch lidí neskutečně líto. (08.04.2012)

Silný a autenticky působící film akcentující bolestný fakt, že na světě je ještě mnoho železných opon. Na chvíli svobodní je stylizovaně civilní snímek o íránských emigrantech prchajících před totalitou do (o ne mnoho demokratičtějšího) Turecka coby tranzitní země a na pozadí svého autobiografického příběhu ho natočil taktéž bývalý emigrant. Ten očitý pohled je na filmu znát, Arash T. Riahi ví, o čem vypráví. Podobně jako v magickém filmovém komiksu Persopolis, kde je ale z podstaty věci míra stylizace obrovská, se před západním divákem prezentuje život ne sice úplně mimo naše sféry povědomí, leč ty rozdíly jsou propastné. Evropské a asijské reálie jsou prostě nesouměřitelné. Je ale dobře porovnávat, už jen pro to uvědomění si, jak dobře si tu, v porovnání s ostatním světem, žijeme. Evropa je z pohledu imigranta skutečná tvrz, nedobytná bašta, do které je opravdu těžké proklouznout. Nevím, z čeho mi bylo více smutno, jestli z tragických peripetií hlavních hrdinů či z přístupu západních institucí (o tureckých nemluvě) a unijního byrokratismu. Patrně z obojího. Hlavně při vědomí, že i my jsme tu ve střední Evropě vlastně jen ,,na chvíli svobodní"... (26.11.2009)

For a Moment Freedom je dalším filmem v řadě, který vypráví příběh skupinky či jednotlivce snažící se dostat ze své rodné země, ať už z důvodů politických, náboženských či osobních. Nedávno jsem zrovna viděl korejský Crossing, který byl dost tragický i smutný a také trochu mírnější snímek 14 kilómetros. V tomto případě jde o tři skupiny, které jsou složeny z mužů, žen i dětí a i přes jejich rozdílné důvody, mají všichni společný cíl. Uprchnout z Íránu přes Turecko, emigrovat do cizí země a získat tak šanci na nový život. První část není díky černým převozníkům nereálná, ale získání azylu není tak snadné, jak si zprvu sami mysleli. Film působí docela silným dojmem a to především v těch negativních částech při žádosti o azyl. Vznikají však i pouta přátelství a snímek je vtipně odlehčen třeba takovými scénami jako je volání jednoho přeběhlického příslušníka do rodné země, kam poslal i fotky svého úspěchu z Turecka. Dílo je to celkem komplexní, dojde i na mučení, rasismus, lichvu a udavačství. Dobré jsou hlavně herecké výkony některých představitelů, se kterými divák cítí větší či menší dávku sympatie. Místy může sice tohle drama i nudit, ale minimálně za to sladkohořké zakončení si ode mě tu čtvrtou hvězdu zaslouží. (7/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

Filmy o uprchlících (nejen o kurdech, mezi kterými máme pár přátel) mě většinou "berou", tady mě dost nadzvedávaly ze židle ty nešťastně vybrané rozcapené děti. Skvělé téma i spousta realistických postřehů (labuť, topení na ledové peníze, telefonování do vlasti, vyčůranost těch, co z uprchlků žijí, neprůstřelnost evropské byrokracie, dlouhé prsty tajné iránské policie...) a film, i když k němu mám své výhrady, tak určitě nezapadne do té mé hory filmů, které ač se mi v tu chvíli třeba i hodně líbily, tak druhý den jsem nevěděla o čem že to vlastně bylo....Zároveň vždy vzpomenu na slova bosenského uprchlíka kamaráda Mida: "My taky máme právo na normalny život" a myslel tím ten život v amerických filmech, tady ho překvapovalo, že nemá stejný komfort, jako měl v utečeneckém táboře v Dánsku, tak se nakonec s rodinou vrátil do svého nově postaveného domu v Bosně, snad tam žije důstojněji než tady... (23.04.2012)

Člověk se nechává unášet výbornou prací s herci a příjemnou sentimentální poetikou (rozesmáté perské holčičky mne vždy nutí pomýšlet na rodičovství :-)) a uvědomuje si, že pan režisér pochází z Íránu. Pak hrdinové vstoupí do Turecka, vcukuletu odhodí čádory, s temným kalem v očích poslouchají rádio Teherán, přiznávají, že vlastně nevěří v Boha a to si člověk uvědomí, že pan režisér z toho Íránu vlastně utekl. Ein Augenblick Freiheit tak má mnohé z toho, co mají Evropané na íránských filmech rádi a zároveň se proti nim staví do opozice. Skvělý zážitek s drobným flíčkem v podobě upachtěného a překombinovaného závěru. (30.07.2009)