Na chvíli svobodní

Za námět, který krom Pavla Kohouta snad již nikdo jiný pořádně nezpracoval, by si tento film zasloužil i plný počet. Za samotné zpracování by se dostal k průměru. Ale tohle je rozhodně zajímavá sonda do přežívání uprchlíků, do snad všech potíží emigrantů. Jen je nezajímavě natočena, tedy především bez invence. Ale ani tak nezačne nudit. Riahi se snažil vtěsnat do necelých dvou hodin všechny problémy, se kterými se uprchlík může setkat. Možná to bylo na škodu věci. Protože takhle skoro vše, co mohlo špatně dopadnout, dopadlo ještě hůře. (23.03.2014)

Arash T. Riahi, původem íránský režisér, se chopil složitého tématu ilegálních emigrantů / imigrantů, kteří se v Turecku snaží získat oficiální statut uprchlíka a dostat se tak do Evropy. Sám režisér byl 'obětí' této složité politické mašinérie a film je tudíž trochu autobiografický. Můžu říct, že se mi snímek líbil, vše poměrně fungovalo tak, jak mělo. Na druhou stranu byl velmi podbízivý a citově vyděračský (směrem k divákovi) - navíc místy přecházel do kýče (záběr padajícího peří byl sice hezký, ale v obecném konceptu filmu příšerný). Šťastný konec pro - troufnu si říct ústřední - čtveřici (dvě děti a dva kluci) je pak sice nadějí, kterou nám Riahi nabízí, ale je spíš neuvěřitelná a třeba Folmanově surovému snímku Vals im Bashir nesahá uvěřitelnosti ani po kotníky. (20.11.2009)

For a Moment Freedom je dalším filmem v řadě, který vypráví příběh skupinky či jednotlivce snažící se dostat ze své rodné země, ať už z důvodů politických, náboženských či osobních. Nedávno jsem zrovna viděl korejský Crossing, který byl dost tragický i smutný a také trochu mírnější snímek 14 kilómetros. V tomto případě jde o tři skupiny, které jsou složeny z mužů, žen i dětí a i přes jejich rozdílné důvody, mají všichni společný cíl. Uprchnout z Íránu přes Turecko, emigrovat do cizí země a získat tak šanci na nový život. První část není díky černým převozníkům nereálná, ale získání azylu není tak snadné, jak si zprvu sami mysleli. Film působí docela silným dojmem a to především v těch negativních částech při žádosti o azyl. Vznikají však i pouta přátelství a snímek je vtipně odlehčen třeba takovými scénami jako je volání jednoho přeběhlického příslušníka do rodné země, kam poslal i fotky svého úspěchu z Turecka. Dílo je to celkem komplexní, dojde i na mučení, rasismus, lichvu a udavačství. Dobré jsou hlavně herecké výkony některých představitelů, se kterými divák cítí větší či menší dávku sympatie. Místy může sice tohle drama i nudit, ale minimálně za to sladkohořké zakončení si ode mě tu čtvrtou hvězdu zaslouží. (7/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

Filmy o uprchlících (nejen o kurdech, mezi kterými máme pár přátel) mě většinou "berou", tady mě dost nadzvedávaly ze židle ty nešťastně vybrané rozcapené děti. Skvělé téma i spousta realistických postřehů (labuť, topení na ledové peníze, telefonování do vlasti, vyčůranost těch, co z uprchlků žijí, neprůstřelnost evropské byrokracie, dlouhé prsty tajné iránské policie...) a film, i když k němu mám své výhrady, tak určitě nezapadne do té mé hory filmů, které ač se mi v tu chvíli třeba i hodně líbily, tak druhý den jsem nevěděla o čem že to vlastně bylo....Zároveň vždy vzpomenu na slova bosenského uprchlíka kamaráda Mida: "My taky máme právo na normalny život" a myslel tím ten život v amerických filmech, tady ho překvapovalo, že nemá stejný komfort, jako měl v utečeneckém táboře v Dánsku, tak se nakonec s rodinou vrátil do svého nově postaveného domu v Bosně, snad tam žije důstojněji než tady... (23.04.2012)

Trošku nadhodnocuji, po profesionální stránce to zase tak veliký film není. Zajímavý je námětem - otevíráním světa uprchlíků z Íránu přes Turecko do Evpropy. Chvílemi až dokumentární způsob vedení proplétajících se příběhů podává plastický obraz věcí, o kterých jsem měl jen mlhavé tušení z televizních zpráv. Bylo mi těch lidí neskutečně líto. (08.04.2012)