Zoufalci

Jsem rodilý Jablonečák, lze mě zařadit do generace třicátníků a z Jablonce jsem utekl do města (ne do Prahy, do toho druhého největšího, jak je do něj dál z Prahy než z něj do Prahy) a často jsem se cítil velmi trapně a na jazyk mi vytanula určitá hořkost... Velmi se těším na další filmy Jitky Rudolfové a jsem zvědav, co z ní vyroste za filmařku. Nutno dodat, že tentokrát měla velmi dobrou ruku na herecké představitele... Jen by mě ale zajímalo, proč je z Rampy nechala taxíkem dovést pod sjezdovku a pak chudáky nechala drápat až na Gutbrunnwarte... tedy Dobrou vodu, kam vede silnice? No nic, jen takové rýpnutí;) (20.06.2010)

Dalo by se ocenit mnoho vtipů a nápadů, herce, ale ve výsledku je vše zabito divácky velmi nevstřícnou formou. Pomineme-li, že se v podstatě nic zajímavého nestane a na konci jsme svědky něčeho ve filmové naraci skutečně zvláštního, tak zpracování se jeví být nesnesitelným. Prapodivná kamera (která se mnohým líbila) a střih mě moc nepomáhaly v tom film snést. A nejhorší je dle mého názoru celkový koncept, kdy šest lidí je na podobný způsob vyprávění dle mého názoru moc. To všechno pro mě činilo stopáž nesnesitelně dlouhou. (13.11.2009)

..Dobře zahrané. Chytlavě napsané (některé hlášky fakt sedly). V celku trochu chaotické.. V celku je to ale poměrně matoucí. Dost tam skáčou místa a čas a poměrně dlouho divákovi trvá než pochopí o kterých lidech, že to vlastně je a co spolu mají společného (odkud se znají, jaké jsou mezi nimi vztahy atd). Překousnout se tahle zmatečnost dá a divák se nakonec přecejen chytne, ale v hodnocení se to promítnout musí. (11.06.2015)

Lze chcípáctví ospravedlnit tím, že z něj učiníte hlavní téma filmu? I kdyby ne, Zoufalci stojí řemeslně na vysoké úrovni a minimálně jejich delší expozice představuje ojedinělou fúzi postupů hrané a dokumentární tvorby. Na příběhovost se tady nehraje, režisérka spíše spoléhá, že vás osloví postavy, nebo alespoň jedna z nich, a budete s nimi chtít trávit čas během řešení „nijakých“ problémů. Směsice trapnosti a vtipnosti titulních zoufalců byla nejspíše namíchána ve správném poměru, protože mě jejich sledování bavilo, třebaže mi žádný z nich nebyl vyloženě sympatický. Pochvalu zaslouží výběr herců, kteří působí velmi sehraně a svým slovním projevem nebývale autenticky (jen občas zatušíte, že tady někdo chtěl napsat „Hlášku“). Jsem moc zvědav, na jaký společenský problém Jitka Rudolfová zazoomuje příště. 75% (05.11.2009)

Absolventský film Jitky Rudolfové pojednává o šestici bývalých přátel, kteří se po létech setkávají na pařbě v rodném Jablonci, odkud všichni dříve zdrhli do Prahy. Každý má svoje problémy a neví pořádně sami, jak dále naložit se životem. Tak se mezi sebou domluví, že by mohli koupit nějaký statek mimo Prahu, kde by všichni pospolu bydleli, to bylo totiž kdysi jejich tajné přání. No, musím říct, že jsem čekal bídu, ale nakonej jsem docela spokojen. Sžíravá satira je podobná filmům Věry Chytilové, to samé platí o kameře, která je přímo uprostřed vyprávění a působí dokumentárním dojmem. Je vidět, že Jitka má Chytilku nakoukánu :). V druhé polovině mě zaujal střih, který chytře kombinoval spolubydlení na statku s přípravou, než se tam partička vypravila. Možná mě trochu vadilo amatérské obsazení některých postav, ve výsledku film hodnotím silnou trojkou. (24.11.2022)