Šeptej

Cože? Nakonec se stačí podívat na jméno režiséra a je mi jasno. Ondříček z mého pohledu natočil příběhy ufonů, nikoli lidí. Ondříček z mého pohledu natočil psychologickou studii, ve které má nejhlubší psychologii pes. Prý generační výpoveď... Nevím, snad v počátku snad tenhle film měl něco říct, ale v té svojí "totální" otevřenosti je tak zoufale povrchní... Všechna ta zásadní témata jsou semleta s takovou okázalostí, až se jejich zásadnost vytrácí v křiklavě barevném vesmírku hlavních postav. Nemám rád Ondříčkův žoviální styl, jeho placaté postavy a jeho pohled na současnost. Je mi bytostně cizí. Nemám rád hudbu Colorfactory. Je tak vlezlá a prvoplánová. A navíc – nemám rád Muchowa... Takže proto hodnotím, jak hodnotím. (06.03.2004)

Ondříčkovi patří dík už jen za to, že se s pomocí Šeptej rozhodl vyprávět o teď a nikoliv tehdy, jak je tu stále v oblibě. Zajímavá generační výpověď a navíc skutečně pravdivá, nicméně se Samotáři se Ondříček ještě o třídu předběhl. Zaujme především obsazení třech našich dnes nejzajimavějších hudebních osobností - Jan P. Muchow (Ectasy of St. Theresa, Colorfactory), Káťa Winterová (EOST) a Jan Čechtický (Dj Jan 2, Ohm Sqaure) - navíc oba Janové to zahráli moc dobře a to žádnou hereckou průpravu vlastně nemají. (25.12.2003)

Šeptej je typický filmový debut, které v Čechách v 90. letech vznikaly. Na jedné straně plný nedostatků (zbytečně mnoho motivů a postav), na straně druhé je ale plný uvolněné nálady a touhy něco sdělit. Ondříček má také štěstí na herce (přirozenost) a předvádí nám svůj zvláštní mix humoru a absurdna, které dále rozvíjel v Samotářích. Velký důraz je zde také kladen na skvělou hudbu J.P.Muchowa. 7/10 (05.03.2009)

Slibný celovečerní debut, snad tehdy i něco vypovídající o jisté skupince jeho protagonistů a spolutvůrců. Ovšem je směšné mluvit o nějakém >kultu< , pokud tedy člověk není zastydlým pražským pseudoinťákem, že... ;-) Přesto - tři a půl hvězdičky zaslouží - a za tu hudbu (byť tohle není vyloženě moje parketa, i cd jsem si koupil) zaokrouhlím nahoru... (22.02.2006)

Tomu říkám generační film (zároveň Šeptej nemohlo vzniknout v jiné dekádě než v devadesátkách, které jsou vlastně takovým mládím té naší porevoluční demokracie), film každou svou částečkou doslova zhmotňující zmatenost a nejistotu mládí, jeho zběsilost, jeho otevřené možnosti. Bohužel mně nesedlo herectví (s čestnou výjimkou Martina Myšičky), minimálně Muchow s Čechtickým děsně přehrávají, civilní herectví Samotářů (ke kterým Šeptej v mnoha ohledech připomíná předvoj; podobnost se Samotáři je zároveň druhým faktorem, proč mně stačí vidět tento film pouze jednou) mě oslovilo mnohem víc. 60 % (19.10.2022)