Mamas & Papas

Přečetla jsem si pár hodnocení, než jsem na film šla. Nevyznívala příliš pozitivně. V kině jsem na ně už po pár minutách vědomě i podvědomě zcela zapomněla. Teď , než chci napsat svůj komentář, si je tu znova letmo pročítám a nestačím se divit…Kdo to píše? Nechci se NIKOHO dotknout, ale tento film je (jak už sám název vypovídá) o rodičích a - nutno podotknout, že rodičům (chtěným, nechtěným….) se bude líbit asi nejvíc, zbytek populace se bude možná nudit, možná pro ni film bude utahaným (to je asi to poslední adjektivum, které bych použila, ale dokážu to pochopit právě u člověka, který tohle životní téma zatím neřeší). Na druhou stranu, řekla bych, že film má správné načasování – pomaličku začíná doznívat vlna babyboomu Husákových dětí, takže má šanci dotknout se (o to víc) relativně širší části filmového publika. MaP byl pro mne citovou bombou, emoce tu byly srozumitelné, čitelné, vlastní, až mě to děsilo…A zároveň uklidňovalo. Přestože jsem (jsme!) nikdy nemusela projít ani jednou situací z filmu (bohudík), naladilo mě to nenásilně na stejnou vlnovou frekvenci všech matek, které dítě chtějí a nejde to, které dítě nechtějí (zatím, nebo nikdy, to je jedno), nebo ztratí…Paradoxně nejbolestnější a nejukrutnější mi ve filmu přišel okamžik ne ztráty (smrti) dcerky jedné z hlavních hrdinek, ale zrození nového života…v této podobě naprosté Zoufalství, naprostá Bezmoc, dovolím si napsat, že mi to připadalo jako Sophiina volba novodobého věku… Líbilo se mi i zachycení otcovství v daných nelehkých situacích. Mozaikovitost příběhu byla naprosto na místě, co někomu přijde jako století, jiný vnímá jako „málo času“, záleží na úhlu pohledu. Všichni herci sklízí můj obdiv. Na filmu mi poněkud vadila jedna z posledních pasáží a sice promluva Marty Issové v divadelní hře – působilo to na mě trochu křečovitě. Shrnuto podtrženo – z českých filmů za poslední dobu (hodně poslední dobu) - u mě Zásah do černého – v pravou chvíli na pravém místě. Nicméně, paradoxně film nedoporučím svému bratrovi se ženou, kteří právě dospěli k rozhodnutí, že je jejich čas pro potomka… (17.05.2010)

Navrhujem vyčiarknuť slovo psychologický z popisu žánru tohto filmu. Tento film je pre ľudí bez duše, pre telá, čo sa radi len tak nudia, nepotrebujú rozmýšľať a cítiť. Z tohto filmu nesála vôbec nič. Okrem toho, že postavila pozíciu muža v spoločnosti ako len bezmozgovitého nositeľa nejakého genofondu. (20.12.2016)

Dávám tři a to hned z několika důvodů. Alice Nellis si asi tentokrát naložila víc, než dokázala zvládnout. Ty čtyři příběhy jsou opravdu moc a bohužel minimálně dva působí úplně zbytečně a nedořešeně. Příběh dvou manželů, které hrají skuteční manželé Čapkovi, je suverénně nejlepší a možná mělo zůstat jen u něj. Jakkoli zajímavě a slibně vypadá příběh Zuzany Bydžovské, v tomhle filmu zůstává nevyužit a nijak se nerozvíjí a vypadá to jen tak, že tvůrci ho tam dali proto, aby se jeli potápět. Možná bych nechal ještě ten příběh těch Ukrajinců, ale rozhodně ta rovina s tou Issovou byla úplně zbytečná. Na druhou stranu Nellis potvrdila, že patří k nejlepším českým režisérům. Natočila to dobře a hlavně se pokusila o novou metodu natáčení, za což jí patří dík. Škoda ale, že tentokrát nezvládla scénář a je to opravdu škoda, protože to téma je hrozně zajímavé. No a o product placementu raději mluvit nebudu, i když to tady není tak hrozné. Přesto to chvilkami ruší. 60% (07.04.2010)

Tak po "Tajnostech" je tohle velké zklamání...Mezilidské vztahy to je někdy dílo. Hm, tady asi pan střihač byl nějak mimo...nějak ten čas mi neseděl. Zatímco se lékařka rochní na dovolence kdesi v moři, Ukrajince naroste bříško tak, že nám i odrodí anebo vrcholem pro mě byl muž čekající na svou partnerku v parku, která na pár dní šla na zákrok do nemocnice. Chudák chlap, co tam chrápal, to se událo věcí...No a klasika u českých filmů - zvuk. Místy jsem si myslel, že aktéři mluví snad svahilsky nebo jak..já jim v televizi teda nerozuměl. (22.07.2011)

Film plný paradoxů, ze kterého mohlo být výborné psychologické drama, ale není. Je to jen obyčejná a nezáživná mozaika lidských osudu. Bohužel jsou všechny postavy v tomto filmu příliš ploché. Měla jsem velký problém se s některou vůbec stotožnit nebo nějakým způsobem sympatizovat. Nebyla jsem vtažená do děje. Přitom tady jde o velmi vážné téma a osudy, které napsal sám život. (11.04.2012)