Hlava-ruce-srdce

Věřím tomu, že D. Jařab měl jasnou představu, co chce natočit, jak to chce natočit a že zná smysl každého políčka svého filmu. Při diskuzích o svém záměru se svými kolegy a při realizaci svého nápadu ale zapomněl na jednu podstatnou věc: Bez klíče, byť schovaného pod silnou vrstvou metaforických či surrealných výjevů, divák nemůže jeho záměr přijmout, přemýšlet o něm a vytvořit si na něj svůj názor. Bez klíče divákovi zbývá pouze možnost klouzat se po nejpřístupnějším povrchu skládajícího se z obrazů, výtvarných udělátek či vtipů v dialozích... Smysl mu ale nutně musí unikat (anebo ho může hádat, ale taková hra je nudná a sama o sobě nesmyslná). Děj postavený na připomínce hloupých báchorek o tajných společenstvích (ilumináti, zednáři, karbonáři..), které se snaží svrhnout zavedené pořádky (tj. typicky habsburskou vládu) a nastolit nový společenský řád prostřednictvím okultních rituálů, se dále rozvíjí "zhmotněním" pohádky plk. von Haukwitze o umírajícím králi, královně a dvou nevlastních synech. V náznacích je servírovana metafora o hlavě/ruce/srdci, napětí doby je připomínáno ne moc dobře fungující pantomimou před mapou válečného Srbska, usekané hlavy kohoutů snad morbidně odkazují na touhu po svržení císaře (monarchií, diktátorů...) a surrealné scény s useknutou rukou a hlavou pašují do filmu zprofanovaný prvek a mor českého filmu - nutný/nucený humor. Pochybuji, že smyslem filmu je paranoidní víra v kontinuální a neustálé ovlivňování dějin tajnými společenstvími, ale závěrečný přesun v čase z roku 1916 do moderní doby (a s připomínkou nacistické éry v podobě SS uniformy) mi tyto pochyby trochu narušuje (mužská dvojice se v krátkém záběru drží za ruce - jest to metafora bratrství? Tajné spolky byly též nazývány bratrstvy)... Kromě jednotlivostí a různých nedořečených narážek se prostě divák (já) nemá čeho chytit! I přes vizuální bachratost a pár zajímavých nápadů vyčnívají (vedle dějové zmatenosti) místy doslova frazeovité dialogy a přehnaně divadelní herectví. Tento film se tváří jako hlubokomyslné (snad i trochu experimentální) dílo plné skrytých významů, ale mně přijde spíše jako bizarní zábava s nedořešenou pointou. EDIT: Teď jsem se na ofic. webu filmu dočetl, že příběh je "nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa". Odhlédnu-li od zvláštního jazykového spojení příběh=téma (??), pak ono zmiňované téma v tomto filmu nevidím už vůbec... (30.12.2010)

Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let. (08.01.2011)

David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost. (25.11.2010)

Ornamentální film, u kterého mi vyloženě vadí nekonzistence času a vizuálního obsahu. Ano, mluvím o konci. Ať o něm přemýšlím, jak chci, zdá se mi násilně návodný, snad příliš explicitní vzhledem k tezi archetypálního příběhu, který je vetkán do děje celého filmu. Ba dokonce - pohádka o králi a jeho dvou synech tvoří pomyslnou páteř děje, ze začátku umně skrytou před očima diváka, posléze však vyjevenou až frustrujícím způsobem. Celkovou atmosféru dusné rakousko-uherské monarchie kazí některé dialogy, taktéž příliš explicitní a kupodivu příliš české. Z úst německých, potažmo rakouských vojáků bych čekal přece jen nějakou němčinu, či germanismy jako z úst Wiliho. (Když už si tvůrci dali námahu se všemi mísami, terinami, ozdůbkami, oblečením atd., bylo by myslím žádoucí tento perfekcionismus dotáhnout až do konce. ) Samotná látka příběhu je poměrně chudá a svým způsobem povrchní stejně jako ty mísy a teriny cizelované do nejmenších detailů. Je to dle mého názoru škoda, protože některé pasáže filmu jsou opravdu velmi silné a mají výborný potenciál. (23.11.2010)

Už dlouho jsem v žádném filmu neviděl tak špatný a amatérský výkon hlavní herečky, jako tady předvedla Viktorie Čermáková. Do toho filmu se hodila max. tak obličejem, hlasem vůbec. Co se děje týče, není až tak těžké pochopit, o čem to celé vůbec je, během filmu se objevují náznaky a pokud by nepomohly, finální scéna to dokonale shrnula. Starý svět (Rakousko-Uhersko) končí a začíná nový (Nacistická říše), ve kterém bude jedinec tvrdou rukou vládnout nad ostatními, jako kohout vládne svému hejnu slepic. A nedá se tomu zabránit, vše se tak vyvíjí. Filmařsky je to vyhrané, má to skvěle vybranou hudbu, kamera je jak z Dealera, aspoň je mu podobná stylem a i tak je povedená, dokonce to má i nějakou atmosféru, díky které ten film (aspoň do určité části než začne působit moc dlouze) je zajímavý. No jo, jenže to samé měl i Vaterland a neměl nic navíc, stejně jako Hlava-ruce-srdce. Teda takhle, Vaterland tu vidím jako lepší (asi jsem jediný) film, protože byl aspoň trochu mysteriózní. Hlava-ruce-srdce má vlastně ty samé klady a zápory, co má Vaterland (tudíž Jařab se nikam neposunul) a nic navíc. Celé to vidím tak na 2*, byť to něco do sebe má, ale pořád tomu dost chybí. Ale i tak jsem rád, že tenhle film vznikl, kolik je v Česku filmů, co by se nějak odlišovali od těch ostatních? Kolik lidí se tu pokusí o něco "jiného"? 2* (10.08.2019)