Dešťová víla

Poměrně pěkná pohádka. Dominuje především nádherným prostředím. Má krasné záběry na přírodu. Vím, že je to tenhle výrok klišé, ale vážně se na to příjemně kouká. Co se týče vizuálu postav (ohně, slunce, vítru, dešťové víly) tak ten už není tolik ohromujicí, ale do očí vás to určitě nebije, což také není pravidlem. Scénář má určité díry. Úkoly jsou vyřešeny hrozně rychle a nesmyslně. Závěr jsem také tolik nepobral. Ale jinak mi to připadá jako poměrně obstojná hezká pohádka, ve které se nechci moc pitvat, protože by to bylo nezbytné, kruté a celkově necitlivé. Prostě fajn pohádkový počin, který rodinně zpříjemní večer. Už jsem Vílu dlouho neviděl, až teď po dlouhé době. Ale hodnocení není potřeba měnit. Čtyřku si to zaslouží. (16.06.2017)

Mára byl spokojený a dokonce nadšený. Mně bylo smutno...asi z toho že tvůrci spoléhají, že na pohádku přijdou děti a ty mohou ošálit. Ale zapomínají, že s dětmi chodí i jejich rodiče a ty jim TO nesní. Tragické herecké výkony(ne všechny, ale...), výprava, příběh....snad jediné co samo o sobě ode mne dostává hvězdu je hudba Petra Hapky, Na druhou stranu od pana Cieslara jsem to mohla čekat.... (22.02.2010)

Pokud jsem si po nepovedené štědrovečerní Micimutr myslel, že žánr českých pohádek umírá, tak Dešťová víla zapůsobila jako živá voda. Nejvíc mě překvapila a uchvátila vizuální stránka, která je na české poměry opravdu obdivuhodná. Především chválím nádhernou výpravu, zvláště pak islandské lokace, které vypadají fantasticky. Ostudu jím ale nedělají ani ty české, které jsou také vybrány s citem, a hlavně je jich větší množství, takže se rozhodně nedostáváme do situace, kdy se celý film odehrává na třech místech (viz již zmíněná Micimutr). Vizuální efekty jsou též velmi povedené, zejména bych vyzdvihnul nebeské království a vůbec vzhled všech "bohů" (už si nepamatuji jaký titul přesně měli). Příběh je klasicky pohádkový, což je správně, nicméně některé situace mi bohužel přišly zbytečně natahované a některé zase zbytečně zkrácené (3 úkoly). Herecké obsazení je velice slušné, staří známí potvrdili svůj standard, nováčci a méně známí se také předvedli ve víceméně dobrém světle. Hudební doprovod je velice povedený a pěkně tak doplňuje zdařilý celek. Ve výsledku pěkná, zábavná pohádka, za kterou se nemusíme stydět. Rozhodně by se jednalo o lepší volbu na Štědrý večer. /75% a 4*/ (02.01.2012)

Dešťová víla je určitě jednou z těch lepších českých pohádek posledních let, ale i tak by se našly značné mezery. Musím pochválit vzhled jednotlivých živlů a celkově linii, která se k nim pojila. Vedle toho stojí rozhodně za zmínku kontrast malé české vesničky a cizokrajné scenérie, které se dobře doplňovaly. Zkrátka pohádka, která zaujme nejvíce výpravou a vcelku slušnými efekty. (24.08.2014)

Pohádka, která chce celou dobu být originální. A za tuhle sympatickou snahu nebýt jen povrchně líbivá, si mě získala. Ústřední pár Vica Kerekes a Jakub Gottwald sice nepovažuji za nejcharismatičtější pohádkový pár všech dob, ale svůj úkol působit před kamerou tak nějak normálně splnili. A příběh není vůbec špatný, ačkoliv působí místy nevyrovnaně. Jde v něm o to, že syna bezcitného a lakomého starosty Ondry, mají oženit s bohatou dcerou pivovarníka hloupou Bětkou. Potíž je v tom, že Ondrovo srdce patří jen hodné a chudé Květušce, která se dokonce dokáže za jejich lásku obětovat a již brzy k tomu bude mít pádný důvod. Lidé ve vesnici si totiž svým samozřejmým přístupem ke všemu znepřátelí přírodní živly, v čele s Dešťovou vílou, a ta jim jako spravedlivý trest vezme všechnu vodu. Situaci může zachránit jen Květuška, kterou krátce předtím víla obdarovala dvěma kouzelnými penízky. A divák pak bude svědkem Květuščina putování za vílou, Ondrova spánku po kouzelném lektvaru, intrikování, tří nelehkých úkolů pro spasitelku a nevydařeného svatebního obřadu Ondry s Bětou v kostele. Nemám jen samá pozitiva. Triky byly slabé, výprava chudá, některé postavy například neměly příliš jasnou motivaci pro svoje konání v ději a na jednu pohádku jich bylo snad až příliš, přičemž většina z nich dostala nulový herecký prostor (Stašová, Háma, Labuda, Dejdar a další), některé zase svůj nemalý prostor zdatně zužitkovaly, jako třeba dokonale zahraný statkář Miroslava Donutila, nebo doktor Petra Nárožného. Jasně, že to není ta nejpohádkovější pohádka ze všech pohádek, ale vzhledem k Troškovým pohádkovým nepodarkům, se mně tahle pohádka líbila mnohem víc, i když si ještě rozmyslím, jestli ji budu chtít vidět opakovaně. 60% (08.10.2010)