Bílý šejk

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)

Z Bieleho šejka je cítiť režisérska neistota, Fellini ešte poriadne nevie, ako svojich hercov viesť. Je to celkom podarený pokus o bláznivú komédiu, kde nie všetko vyšlo tak vtipne, ako mohlo. Robí si srandu z fiktívneho filmového sveta a jeho hrdinov, ktorých si naivné ženy tak radi idealizujú. Zároveň tak však robí filmom, čiže ďalšou fikciou. Taliansky temperament, láska, náboženstvo a Masina v úlohe Cabirii, o ktorej natočil Fellini neskôr film úplne odlišného charakteru. Príjemne odsýpajúca zábava, ktorá síce rýchlejšie vyšumí, akoby Felliniho priaznivci očakávali, čo ale v pripade komédie a ešte k tomu romantickej nie je nijako zvlášť veľká vada. Podobný film: Purpurová ruža z Káhiry, pri ktorej sa čiastočne Allen mohol u Šejka inšpirovať. (27.11.2013)

ocenenia : MFF Benátky 1952 - súťažný výber ◘◘◘◘ Na tento druh talianskych komédií vlastní u mňa "copyright" síce Pietro Germi (napr. Svedená a opuštěná), ale toto sa Fellinimu vydarilo skvele, na čom má veľkú zásluhu aj herec Leopoldo Trieste, ktorý vo svojej tragikomickej postavičke novomanžela pripomína (aj výzorovo) Chaplinovho tuláka.... Príjemná, zábavná satyrická komédia s už vtedy rozpoznateľným režisérskym rukopisom, a s ohľadom na rok vzniku je film aj sviežou odbočkou zo silného neorealistického prúdu talian. povojnovej kinematografie (08.01.2016)

Podle mě jde tady o průměrnou a snadno zapomenutelnou komedii pro pamětníky z poválečného období, na kterou je speciálně zaostřeno jenom kvůli jménu později slavného režiséra. Několik scén (fotografování nebo u policie) mě i více zaujalo, párkrát jsem se pousmál (o větším zasmátí však v mém případě tady řeč být nemůže), jako v mnoha jiných filmech téže doby se mi líbí to kouzlo staré černobílé kamery, děj (byť s jednoduchou zápletkou) celkem dobře utíká, ale vcelku Bílý šejk i přes potenciální klady prošel kolem mě bez toho, aby mi přinesl větší zážitek... prostě a jednoduše průměr, doprovázený občas až nesnesitelně uřvanými scénami pro italské komedie typickými a prazvláštní komikou Leopolda Tristeho, který svou kreaci umí dostatečně zaujmout, ale zároveň na mě působil spíše jako herec z němé a nikoliv poválečné éry. Nejsymboličtější zůstává setkání s Giuliettou Masinou coby ikonickou Cabiriou již 5 let před tím slavným filmem... [60%] (13.12.2021)

Zatímco jednu polovinu Felliniho fanoušků Bílý šejk uráží tím, že jejich mistr natočil něco jako lehkou komedii, druhá polovina se jej snaží hájit jako režisérovo další mistrovské mnohovrstevnaté dílo. Jak úsměvné. :-) Bílý šejk je průměrná italská komedie 50. let se vším, co k tomu patří, včetně ukřičených hromadných scén a několika momentů, u kterých se člověku klíží oči. Felliniho první samostatná režie je méně jistá než v předchozích Světlech varieté (na kterých pracoval se zkušeným supervizorem), což se projevuje i v místy nelogickém střihu. Z herců jednoznačně vyčnívá už tehdy charismatický Alberto Sordi jakožto (pro FF typicky) nadutá mediální hvězda, zaujme i režisérův oblíbenec Leopoldo Trieste jako přesný novomanžel-bambula a Giuletta Masina v roličce,která si následně vysloužila vlastní film. Po mnoha letech použil zápletku Bílého šejka jeho velký fanoušek Woody Allen jako jednu z linek svého Do Říma s láskou a jeho nepřiznaný remake je mnohem živější a správně osekaný na menší prostor, který této téměř bakalářské historce sluší mnohem víc. (01.02.2020)