Cabiriiny noci

(1001) Musím říct, že výkon hlavní hrdiny mi připomněl to, co předvádí Renée Zellweger v Návratu do Cold Mountain (což mi nebylo až tak po chuti). Giulietta Masina mi byla rozhodně sympatičtější a rozhodně mi připadala přesvědčivější než Renée, ale ten způsob vytváření "buranky" - gesta, ruce v bok, nervózní krok, hlučnost, pokřivený obličej... vyložený "dežaví". Nicméně si mě snímek svou atmosférou a způsobem vyprávění ukradl víc než ukřičená blondýna (ač tam šlo hlavně o ni). (16.12.2009)

Není to úplně ono. První zkušenost s Fellinim nedopadla špatně, ale žádný extra pocit z ní taktéž nemám. Obsah je prostě malinko prázdný. Začátek navnadí a epizodka s filmovou hvězdou dokonce nadchne, ale pak už vše drží jen perfektní hlavní představitelka. Ne, že by byla nějaká překrásná, ovšem hraje jako o život a opravdu jsem moc jsem ji fandil. Tudíž ano, jsem rád, že jsem viděl. Jde o dobrý film, ale doufám, že najdu od Felliniho i lepší. Malinko okrouhat o nudu - nejlépe okolo náboženské pasáže - a bylo by to. (02.01.2012)

Moje první setkání s Fellinim dopadlo naštěstí dobře, ale budu si ještě pár filmů na jeho styl zvykat, i když tohle je asi to jedno z těch snesitelnějších děl. Tak nebo tak, Fellini je opravdu umělec a už se těším, až se podívám Stradu, Dolce Vitu nebo 8 1/2. Úžasnou Cabirii jsem su pustil včera v noci a po patnácti minutách usnul, ale dokonce se mi o tom i zdálo, takže jsem si ráno přivstal, utíkal do pokoje a tenhle skvostný realistický film o samotě a lásce si pustil. Giulietta Masina byla takřka dokonalá, její křich, pohyby, grimasy a pohyby jsou neuvěřitelně vtipné a nezapomenutelné. (28.10.2008)

Jeden z filmových klenotů Frederica Felliniho s nesmrtelnou rolí Giulietty Masinové. Až poeticky nerealistický obraz reality života bídy římské periferie 50. let. Příběh prosté dívky z ulice, která krátce pozná luxus nebo lásku, aby pak znovu spadla na zem, musí dojmout každého. Je zajímavé, že dějová linka filmu postrádá striktní kontinuitu. Jedná se o množství menších scén, které dohromady vytváří výsledný dojem. Pořadí těchto scén, až na výjimku úvodní a závěrečné negativní zkušenosti Cabirie, není podmíněno dějem. Jsou to takové krátké životní etudy spojené s životem hlavní hrdinky, které nám jí pouze ukazují jako člověka, než aby měly jasné směřování. Snímek je plně prostoupen trvalým soucítěním diváka s postavou Cabirie ve všech jejích podobách. Rozmanitost hereckého projevu Masinové téměř nezná hranic. Divák se tak při vytváření názoru na osobnost hlavní hrdinky neubrání jistým rozpakům, protože ji nelze rychle zařadit podle šablony. Sexuální podtext její postavy je v kontrastu s jejím přirozeným naturelem. Ve výsledku právě množství výrazových prostředků dává postavě skutečné lidské rozměry. Cabiria je vzácným příkladem lidské houževnatosti osoby žijící na okraji společnosti bez rodiny a skutečných přátel. Nemá důvěru v lidi. Ačkoli není obdařena velkou inteligencí, má dobré instinktivní cítění, které jí v životě vede. Vlivem špatných zkušeností již věří jen sama sobě. Její život je naplněn osamělostí. Se svým těžkým údělem bojuje zdánlivě velmi suverénně. Se svéráznou zarputilostí hájí svou lidskou důstojnost. Její spontánní radost a vitalita je v ostrém kontrastu s prostředím, ve kterém žije. Do jisté míry jde o pózu, kterou se snaží zakrýt svou vnitřní slabost a citlivost. Tato v kritických chvílích vyplývá napovrch a činí jí zranitelnou. Navzdory drsnému prostředí a vlastní vnější hrubosti nepřestává věřit na čistou lásku. Ona stále doufá v zásah vyšší moci, která přinese pozitivní obrat v jejím životě. K tomuto zásahu se myšlenkami velmi upíná a modlí. Ví, že je naprosto bezbranná v momentě, kdy je její přirozený instinkt oklamán. Je kruté, že přesně to se v závěru filmu stane. Přesto ale film nemá čistě negativní zakončení. V momentě, kdy se Cabiria v samotném závěru zapojí do průvodu muzikantů, chytá druhý dech a novou naději. Je neuvěřitelné, jak málo jí stačí. Je natolik silná a houževnatá, že jde stále dál. Prožila si další tragický omyl a zklamání. Ví, že se jí to může stát ještě mnohokrát a nedokáže tomu zabránit. Jednou to ale vyjít musí. Stejně nemá co ztratit. 93% (18.11.2010)

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)