Režie:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrají:
Giulietta Masina, Sandra Milo, Valentina Cortese, José Luis de Vilallonga, Luisa Della Noce, Caterina Boratto, Milena Vukotic, Sylva Koscina (více)Obsahy(1)
Giulietta (Giulietta Masinová) žije v krásném domě u oceánu. Její sestry – a především matka – ji zastiňují svou krásou. Je to duchovní, pověrčivá a naivní žena. Jednoho dne navštíví věštkyni, která jí řekne, že musí následovat svět prodejného sexu, aby byla šťastná. Zanedlouho se Giulietta setká s výstřední a přitažlivou sousedkou Suzy, která podle všeho vypadá jako luxusní prostitutka. Ta začne pobízet Giuliettu k sexuálním praktikám, které však nezkušenou ženu znervózňují a cítí se kvůli nim provinile. Uprostřed noci, kdy je její manžel výjimečně doma, se probudí a přistihne ho, jak mluví po telefonu s jinou ženou. Ze spaní pak vykřikuje jméno "Gabriella"... (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (58)
Karnevalové sekvence, pohádková atmosféra a halucinogenní příběh? To zní skvěle, ovšem v praxi to vypadá tak, že tam kvůli stínům nikomu není vidět do obličeje, natřásají se tam zmalované děvky v nevkusných kostýmech a do toho hraje laciná hudba jak od cirkusu. A to vše tak hodinu a čtyřicet minut, zbytek tvoří jakýsi chabý pokus o děj. Podobně jako v Satyrikonu mám problém s tím, že výjevy jsou tak křiklavě nechutné, až mi je nepříjemné na ně koukat (což píše člověk, co dal filmu Pink Flamingos pět hvězdiček). Ranou Felliniho tvorbu mám rád, ale časem se posunul k nesnesitelným dlouhým pestrobarevným ukřičeným filmům plným nevkusných výjevů, které při nejlepší vůli nemohu považovat za umění. ()
Líbilo se mi to, ale je to poněkud slabší než to ostatní, co jsem od Felliniho zatím viděl (Zkouška orchestru, Silnice). Je to zajímavá sonda do hlavy jedné ženy a je to plné fantazijních obrazů a snových sekvencí, ale jedna zásadní věc mi tam chyběla a tou byl děj. Ony všechny ty pestrobarevné obrázky nedokážou bavit celé dvě hodiny a tak jsou tu místa, kde ten film prostě nebaví. Jinak to ale opravdu je vizuálně úchvatné a Giullieta Masina je zde opět skvělá. I když se mi ten film nakonec i celkem líbil, na plný počet ho prostě nevidím. 4* ()
Zaujímavé, ako sa Federico Fellini, môj obľúbenec z mladších rokov, postupne prepadá každým ďalším filmom dolu. Pritom nepochybujem, že je to veľký umelec, len mu nerozumiem a nedokážem sa s ním stotožniť ani v maličkostiach. Všetko mi pripadá síce hravé, snové, ale tiež samoúčelné. Tie tri hviezdičky sú vlastne iba za Giuliettu. ()
není co psát, MIMIC to napsal všechno... (po druhém shlédnutí : Je to rozhodně lepší napoprvé - podruhé je už trochu zřejměji vidět, že Guiliettina "psychika" psaná Federiken a jeho stálými spoluscénárysty je spíše než ženskou psychikou jakousi "představou muže o psychice ženy" - ale i tak bych nechal těch pět hvězdiček...) ()
Experimentální hra s barevnou optikou a snovým, epizodně poskládaným příběhem, prostřednictvím něhož nám Fellini znázorňuje svůj zřejmě důvěrně známý rozbor paranoidní ženské psychiky. Nejde tu ani tak o příběh, který je opravdu jen volným sledem halucinogenních představ, a jedinou postavou procházející určitým vývojem je v něm hlavní hrdinka Giulietta, ale spíše o nádherný obraz, kde barvy zachycují emoce i charaktery vedlejších postav, a mistrnou kompozici jak jednotlivých scén, jejichž rytmus nijak nenarušují ani pečlivě sestříhané vzpomínkové flashbacky, tak i samotných záběrů - každý obraz mocně působí dojmem, jak je vše stylizované a předem uspořádané, od zmíněných barev a kulis až po samotné pohyby herců, což na jednu stranu snižuje emocionální dopad a divák nemá šanci prožít tento takřka strojový systém nějak hlouběji, ale na druhou stranu to dělá z filmu obdivuhodné umělecké dílo, jehož každičký zákrut i odstín se sice časem okouká, ale respekt a skvělý první dojem zůstanou navždy... 80% ()
Galerie (61)
Photo © Rizzoli Film S.p.a.
Reklama